898

Škrkaný; -án, a, o, zerfleischt, zerrissen.
Bern.

Škrkati; skrčeti, el, ení; škrknouti, knul
a kl, utí; škrkávati = škrky dělati, schnarren,
gurren, knarren, quacken, rasseln; krkati,
rülpsen, schlucken; špetnouti, muchsen; tr-
hati, drápati, reissen. zerfleischen. Jg. —
abs. Žaludek, žába škrká. Jen to škrklo, už
držel dva kusy plátna v ruce. Vz Škrk. Sd.
Škrkal (krkal). Ani neškrkni (nešpetni). Ros.
Z houští škrčíc vyskočí tu vlci dva. Svo-
boda Václ. — (komu) kde. Škrkačku po
stěně škrkati, streichen. Mor. Tč. Ty husov-
ské žáby pod mostem škrkajó, židenský
panenky vesele zpívajó. Sš. P. 769. Voda
v ohni škrkne. Kom. Škrká mi v břiše (pře-
lévá se). Ros. — čím. Ani pérem neškrknu.
Mor. Šd. Š. sirkou, streichen. Us. Šd., Sd. —
na čem: na houslech. Zlob. — jak. Na
nohy škrknouti (hbitě na nohy se postaviti).
U Olom. Sd. — kudy. A já škrk přes tu
hrázu = skočil, sprang. Mor. Kch. — odkud
kam. A tu on škrkl (== skočil) na něho ze
síně, ze dvora, se stromu atd. Mor. Hý.

Škrkavě = škrkem, knarrend, zischend,
pfeifend.

Škrkavec, vce, m., amomum zedoaria, der
Zitwer. Bern.

Škrkavečník = škrkavičník.

Škrkavice, e, f. = škrkavka.

Škrkavičně = škrkavě.

Škrkavičník, u, tu., škrkavečník, u, m. =
škrkavičný n. římský hrách, lupinus, die
Feigenbohne. Rstp. 413. Š. žlutý, luteus,
gelbe F., bílý, albus, weisse F., strakatý,
varius, bunte F., úzkolistý, angustifolius,
schmalblättrige F., hořký. — Š. = škrka-
kavičná bylina n. semeno, das Wurmkraut,
absinthium marinum. Rostl., Ros.

Škrkavičný, na Slov. škrkavý = praska-
jící, vrzající, rasselnd, knarrend. Bern. —
Š. = od škrkavek, Wurm-, Spulwurm-. Š. zi-
mnice. — S. bylina, koření, das Wurmkraut;
semeno (škrkavičník). V. — Š. n. římský
hrách (== škrkavičník). Kom. J. 128., D.

Škrkavka, y, škrkavice, e, f. = Místa,
červ srdeční, kouka (Kts.), ascaris, der Spul-,
Bauch-, Leib-, Herz-, Darmwurm. V. Š-ky,
nematodes, die Fadenwürmer, jsou oblí hlí-
stové, těla velmi dlouhého, brkovitého až
i nitkového. Všecky mají ústa, mnohé mají
též dokonalou řití opatřenou rouru zažívací.
1. Š-ky pravé a) škrkavky v užším smyslu
jsou hlístové střevní, mají tělo táhlé, na
zad zašpičatělé, ústy i řití opatřené. Š-ka
obecná, ascaris lumbricoides, obrovská, a.
megalocephala, roup či srnice, oxyuris ver-
micularis, škrkavka kočičí, ascaris mystax. —
b) Měchová, strongyloidea, mají ústa opatřená
rohovitou schránkou aneb háčky. Měchovec
obrovský, eustrongylus gigas, koňský, scle-
rostomum armatum, ovčí, dochmius filaria,
okouní, cucculanus elegans. — c) Tenko-
hlavci, trichotrachelidae, jsou hlístové těla
oblého, velmi tenkého a na hlavě bičíkovité
prodlouženého. Tenkohlavec bičíkový, tri-
chocephalus dispar, svalovec či trichina (tri-
ehina spiralis). — d) Vlasová, filaridae, mají

j velmi dlouhé nitkovité tělo, ústa neozbro-
jená. Vlasovec koňský, filaria papillosa,
krevní, f. immitis, medinský, f. medinensis. —
e) Hádátka, anguillulida, malincí oblí červi.
Haďátko pšeničné, anguillula scandens,
octové, ang. aceti. — 2. Strunová, gordi-
acea, mají tělo strunovité, tuhé, jsou opa-
třeny ústy, avšak na místě zažívací roury
mají jen zvláštní buňkovité těleso. Stru-
novec obecný či živý vlas, gordius aqua-
ticus, bílý, mermis albicans. Vz Frč. 69.-74.
Cf. Schd. II. 531. Vz Hlísta, S. N. — S-ky
mořiti a ven vyháněti. Byl. Proti š-ám vezmi
zvonček s vlášením jako na vrbě roste,
vaře dávej s vínem píti. Jád. — Š. široká =
kalounice, tasemnice, taenia, der Bandwurm.
Bráti lék proti tasemnici, škrkavkám. — Š.
na Mor. = srdnice, roup, ascaris vermicularis,
der Maden-, Springwurm. D. — Š., druh
dešťovek dlouhých a bělejších než obyčejně
jsou. Ros.

Škrkavkovec, vce, m. = kdo škrkavky
má, der Würmer hat. Ros.

Škrkavkovitý — škrkavkovec. Ros.

Škrkavý = kdo škrká, knarrend, knir-
rend, rasselnd. Slov. Bern.

Škrknouti, vz Škrkati.

Škrie, e, f., něm. Skyrl, ves u Žatče.
PL. Vz S. N.

Škrliak, a, m., der Knicker, Knauser.
Toho za skupářa a š-ka (= škrtila) pokla-
dajú, kdo svoj chlieb odkladá před domá-
cími. Slov. Dbš. 36.

Škrniti, il, ční, karg zurückhalten, skrbliti.
Dch. — se = hubeněti. Čuně se škrní. Us.
Rgl.

Škrnouti se, jen složeného užíváme:
uškrnouti se = maličko se usmáti, lächeln.
Ros.

Škrob (zastr. škrob), u, škrobek, bku,
škrobeček, ečku, m., z němec. Kraftmehl
(s-krob); das Stärkmehl: C₁₂ H₁₀ O₁₂. Šfk.,
D. Š. lep z mouky ku stužování prádla atd.
D., V. Š-bem něco škrobiti. Kom. J. 581.
Š. modrý, Tabl. lid., bramborový, pšeničný,
Us., bílý, jodovaný, lazulkový n. s lazulkou,
Kh., palmový, škrob rostlin složnokvětých
(inulin), lichenový, euglenový, Šfk. 553.,
lišejníkový, obecný, omanový. Rst. 8., 9.,
30. Škrob lesklý, Dch., knihařský, rýžový,
z divokých kaštanů. Us. Škrob dělati, vy-
ráběti. Škrob, vaří-li se na husto, bleptá.
Dch. Vz S. N. a v Šfk. 550. a násl.,Kk.
10., 113., 135., Prm. III. čís. 15. - S. =
země suchoparná, břidličná a kamenitá,
dürrer, steinichter Ort. Cf. Škrobot, Skro-
botina. Má pole na škrobu. Ros. — Š., a,
rn. = lakomec, der Geizhals, Schmutzhammel.
Ty škrobe! To je škrob! — Š. = nehoda,
škoda, (hlavně se tak říká, když se něco
zláme). To je škrob! U Rychn. a Žamber.
Dbv.

Škroba, y, m., osob. jm. Mor. Šd.

Škrobačisko, a, n. == škrobaňa. Mor. Šd.

Škrobačka, y, f. = lžíce na škrabání
zemáků, ein Löffel zum Schaben der Erd-
äpfel. U Místka. Mtl.