900

Škrovada, vz Škravada. BO.
Škrovránek, nka, m. = skřivánek. Vz
Škrobránek, Škrvánek, Skovránek. Sš. P.
546.

Škrpál, u, m. = krpec, bačkora; jinde
starý rozšmaťhaný střevíc. U Kostelce n. O.
Ktk.

Škrpaný (tanec) = šoupaný tanec, valčík,
der Walzer. U Opav. Klš.

Škrpati nohama = nohy za sebou smý-
kati, šoupati, schleifen, die Füsse nach-
schleppen. U Opav. Klš.

Škrpec, pce, m. = škrpál.

Škrt, u, m. = škrtnutí, der Ritz, Ros.;
jedno bodnutí, der Stich. Dal mu š. Ros.

Škrtač, e, m. = kdo škrtá, der Kratzer;
2. kdo špatně píše, der Kritzler, Schmierer.

Škrtačiti, il, en, ení = škrtiti. Mor. Sd.

Škrtačka, y, f. = odrhlé koště, ein ab-
genutzter Besen. Slez. Šd., Klš. — Š. =
která škrtá, die Kratzerin; která špatně píše,
die Kritzlerin, Schmiererin. Jg.

Škrtadlo, a, n. Š. na sirky, das Reib-
zeug. Us.

Škrták, a, m., vz Škrtač.

Škrtal, a, m. == škrtač. Us. Hý.

Škrtání, n., vz Škrtati.

Škrtanina, y, f. — škrtání, škrábanina,
mazanina, die Schreiberei, Schmiererei, das
Gekritzel. Jg.

Škrtaný; -án, a, o, gestochen, gekritzelt,
geschmiert, ausgestrichen. Us. Vz Škrtati.

Škrtati; škrtnouti, tnul a tl, ut, utí;
škrtávati, einen knirschenden Ton von sich
geben, knarren, scharren; píchati, bodati,
stechen, ritzen; špatně psáti, schlecht schrei-
ben, schmieren, kratzen, kritzeln, sudeln;
přetrhnouti, durchstreichen, ausstreichen. —
abs. Škrtal (špatně psal). Br. — koho —
bodati. Ros. — čím: pérem. D. — na co: na
housle. Ros. — co kde: na papíře (špatně
psáti). Jel. Chybná místa v úloze š. (pře-
trhováti). Us.

Škrtavka, y, f. = škrkavka. Ros.

Škrtič, e, m. = davič, der Würger. D.

Škrtidlo, a, n. = nástroj ku skrčeni, das
Würgzeug, Würgeisen. Bur. Š. na snopy,
die Wurstzwinge. Ib.

Škrtil, a, m. = skrblík, lakomec, der Geiz-
hals, Knicker, Knauser. Us. Šd.

Škrtílek, lka, m. = škrtil. Us. šd.

Škrtilka, y, f. S-ky, druh hrušek trp-
kých, přesedalky, eine Art Birnen. Us. Jg.

Škrtitel, e, m., der Würger. Šm.

Škrtiti, škrť, tě (íc), il, cen, ení; na Slov.
-těn, ění; škrtívati = rdousiti, drosseln, wür-
gen, auf-, festhalten; trápiti, soužiti, äng-
stigen, quälen, drängen, bedrängen, anstren-
gen. Jg. — co, koho, se. Škrtí krejcar,
groš (lakomec, drží nechtě ho vydatij. Š.
někoho. Š. mlýn, stroj, vlak (běh jeho tak
menšiti, že vše v něm škvíká). Jg. Mlýn
se škrtí (volněji běží, když jest přesypán).

Vys. Pila se Škrtí. Vys. Lakomec, má-li pe-
níze dávati, škrtí se (= zdráhá se). Us. To
mne škrtí (trápí). Ros. Co bych se pořád

škrtil (namáhal). Mor. Brt., Šm., Č. — koho,
co čím. Někoho rukama, Us., mlýn váhou
(staviti trámem, ne zaražením vody. Mlýn
zaškrtiti, uškrtiti, přiškrtiti. Když chtějí
mlýn škrtiti, pustí se váha na iíční kolo).
Vys. Š. koho čím. Kom. — se, koho kde.
Kuroptva škrtí se v oku (osidle. Us. —
se od čeho: od hub. Plk. Kabát mne š-tí
pod páždi, Ml., pod ramenem. Šp. — se
na koho — namáhati se. Nač bych se š-il
na cizí lidi? Na Mor. Brt. — se jak: až

do krve = dříti se. Us. Hý.

Škrtle, pl., f. = dřevo na studních, na

němž žerdi visí a na žerdi vědro. Slov, Jg.

Škrtnice, e, f. — mlýn lodní, eine Schiff-
raühle, die durch Bremsen stillgehalten wird.
Ms., Vys. — Š. = zarážka, brzda, die Bremse.
S u vozu, die Wagenbremse. Šp,., Suk. S.
šroubová, die Schraubenbremse. Šp.

Škrtník, u, m., u klobouč., das Knebel-
holz. Sm.

Škrtnouti, vz Škrtati.

Škrtný. Š. žila, die Drosselader. Tab.
lidu löO.

Škrtoň, ě, m. = škrtil, lakomec. Vz Škrtil.
Na Mor. Zlínsku. Brt.

Škrtoun, a, m., vz Škrtač. — Š., u, m. =
nástroj, jímž se škrtá, das Kratzwerkzeug. —
Š. = meč, kord, das Schwert, der Degen
(žertem). Ros.

Škrůbek, bku, m. = škrob. U Opavy. Klš.

Škrůbiti = škrobiti. U Opavy. Klš.

Škručeti, vz Škrouhati, Kručeti.

Škruk, u, m. = láni, potrhování se slovy,
harte Worte, das Schelten. Odbyl mne se
škrukem. Us. Jg., Bzd.

Škrúkati, knurren. Bzd. Vz Škroukati.

Škruklivý = který škrouká, vadí se. laje,
scheltend, mit Worten anfahrend. Us. Jg.

Škrunda, y, f. = nadávka ženským, sr.
něm. die Schrunde, střněm. schrunde, rima,
fissura. Mz. 326.

Škruňhati = škroňhati. Rk.

Škrunkati, křičeti jako žáby, gurren,
quaken. Žába proto škruňká, vodu jen že
žuňká, zpěv neumí. Šír.

Škrúpati, zerbeissen. — co čím: tvrdý
chléb zuby. Mor. Kch., Tč.

Škrupina, y, f., na Slov. = skořepina,
die Kruste, Schale. Koll., Šd., Dch., Bzd.

Škrupinkář, e, m., der Krustenfresser,
Geizhals. Plk.

Škrupl, škrupul, e, m. = míra, 20 zrn
ječných, třetina kvintlíku, der Skrupel, z lat.
Kom. J. 765. — Š. = rozpak, die Bedenk-
lichkeit, der Skrupel. Jg.

Škrupulant, a, m., z lat. = plný pochyb-
ností, vrtošivý, der Skrupulant. Jg. Cf. Svě-
domí (v theol.).

Škruta, y, f., na Mor. == kra ledu, kruch,
celina, celizna, die Eisscholle. Jg. Hornoluž.