Předchozí (899)  Strana:900  Další (901) |
|
|||
900
|
|||
|
|||
Škrovada, vz Škravada. BO.
Škrovránek, nka, m. = skřivánek. Vz Škrobránek, Škrvánek, Skovránek. Sš. P. 546. Škrpál, u, m. = krpec, bačkora; jinde
starý rozšmaťhaný střevíc. U Kostelce n. O. Ktk. Škrpaný (tanec) = šoupaný tanec, valčík,
der Walzer. U Opav. Klš. Škrpati nohama = nohy za sebou smý-
kati, šoupati, schleifen, die Füsse nach- schleppen. U Opav. Klš. Škrpec, pce, m. = škrpál.
Škrt, u, m. = škrtnutí, der Ritz, Ros.;
jedno bodnutí, der Stich. Dal mu š. Ros. Škrtač, e, m. = kdo škrtá, der Kratzer;
2. kdo špatně píše, der Kritzler, Schmierer. Škrtačiti, il, en, ení = škrtiti. Mor. Sd.
Škrtačka, y, f. = odrhlé koště, ein ab-
genutzter Besen. Slez. Šd., Klš. — Š. = která škrtá, die Kratzerin; která špatně píše, die Kritzlerin, Schmiererin. Jg. Škrtadlo, a, n. Š. na sirky, das Reib-
zeug. Us. Škrták, a, m., vz Škrtač.
Škrtal, a, m. == škrtač. Us. Hý.
Škrtání, n., vz Škrtati.
Škrtanina, y, f. — škrtání, škrábanina,
mazanina, die Schreiberei, Schmiererei, das Gekritzel. Jg. Škrtaný; -án, a, o, gestochen, gekritzelt,
geschmiert, ausgestrichen. Us. Vz Škrtati. Škrtati; škrtnouti, tnul a tl, ut, utí;
škrtávati, einen knirschenden Ton von sich geben, knarren, scharren; píchati, bodati, stechen, ritzen; špatně psáti, schlecht schrei- ben, schmieren, kratzen, kritzeln, sudeln; přetrhnouti, durchstreichen, ausstreichen. — abs. Škrtal (špatně psal). Br. — koho — bodati. Ros. — čím: pérem. D. — na co: na housle. Ros. — co kde: na papíře (špatně psáti). Jel. Chybná místa v úloze š. (pře- trhováti). Us. Škrtavka, y, f. = škrkavka. Ros.
Škrtič, e, m. = davič, der Würger. D.
Škrtidlo, a, n. = nástroj ku skrčeni, das
Würgzeug, Würgeisen. Bur. Š. na snopy, die Wurstzwinge. Ib. Škrtil, a, m. = skrblík, lakomec, der Geiz-
hals, Knicker, Knauser. Us. Šd. Škrtílek, lka, m. = škrtil. Us. šd.
Škrtilka, y, f. S-ky, druh hrušek trp-
kých, přesedalky, eine Art Birnen. Us. Jg. Škrtitel, e, m., der Würger. Šm.
Škrtiti, škrť, tě (íc), il, cen, ení; na Slov.
-těn, ění; škrtívati = rdousiti, drosseln, wür- gen, auf-, festhalten; trápiti, soužiti, äng- stigen, quälen, drängen, bedrängen, anstren- gen. Jg. — co, koho, se. Škrtí krejcar, groš (lakomec, drží nechtě ho vydatij. Š. někoho. Š. mlýn, stroj, vlak (běh jeho tak menšiti, že vše v něm škvíká). Jg. Mlýn se škrtí (volněji běží, když jest přesypán). |
Vys. Pila se Škrtí. Vys. Lakomec, má-li pe-
níze dávati, škrtí se (= zdráhá se). Us. To mne škrtí (trápí). Ros. Co bych se pořád škrtil (namáhal). Mor. Brt., Šm., Č. — koho,
co čím. Někoho rukama, Us., mlýn váhou (staviti trámem, ne zaražením vody. Mlýn zaškrtiti, uškrtiti, přiškrtiti. Když chtějí mlýn škrtiti, pustí se váha na iíční kolo). Vys. Š. koho čím. Kom. — se, koho kde. Kuroptva škrtí se v oku (osidle. Us. — se od čeho: od hub. Plk. Kabát mne š-tí pod páždi, Ml., pod ramenem. Šp. — se na koho — namáhati se. Nač bych se š-il na cizí lidi? Na Mor. Brt. — se jak: až do krve = dříti se. Us. Hý.
Škrtle, pl., f. = dřevo na studních, na
němž žerdi visí a na žerdi vědro. Slov, Jg.
Škrtnice, e, f. — mlýn lodní, eine Schiff-
raühle, die durch Bremsen stillgehalten wird. Ms., Vys. — Š. = zarážka, brzda, die Bremse. S u vozu, die Wagenbremse. Šp,., Suk. S. šroubová, die Schraubenbremse. Šp. Škrtník, u, m., u klobouč., das Knebel-
holz. Sm. Škrtnouti, vz Škrtati.
Škrtný. Š. žila, die Drosselader. Tab.
lidu löO. Škrtoň, ě, m. = škrtil, lakomec. Vz Škrtil.
Na Mor. Zlínsku. Brt. Škrtoun, a, m., vz Škrtač. — Š., u, m. =
nástroj, jímž se škrtá, das Kratzwerkzeug. — Š. = meč, kord, das Schwert, der Degen (žertem). Ros. Škrůbek, bku, m. = škrob. U Opavy. Klš.
Škrůbiti = škrobiti. U Opavy. Klš.
Škručeti, vz Škrouhati, Kručeti.
Škruk, u, m. = láni, potrhování se slovy,
harte Worte, das Schelten. Odbyl mne se škrukem. Us. Jg., Bzd. Škrúkati, knurren. Bzd. Vz Škroukati.
Škruklivý = který škrouká, vadí se. laje,
scheltend, mit Worten anfahrend. Us. Jg. Škrunda, y, f. = nadávka ženským, sr.
něm. die Schrunde, střněm. schrunde, rima, fissura. Mz. 326. Škruňhati = škroňhati. Rk.
Škrunkati, křičeti jako žáby, gurren,
quaken. Žába proto škruňká, vodu jen že žuňká, zpěv neumí. Šír. Škrúpati, zerbeissen. — co čím: tvrdý
chléb zuby. Mor. Kch., Tč. Škrupina, y, f., na Slov. = skořepina,
die Kruste, Schale. Koll., Šd., Dch., Bzd. Škrupinkář, e, m., der Krustenfresser,
Geizhals. Plk. Škrupl, škrupul, e, m. = míra, 20 zrn
ječných, třetina kvintlíku, der Skrupel, z lat. Kom. J. 765. — Š. = rozpak, die Bedenk- lichkeit, der Skrupel. Jg. Škrupulant, a, m., z lat. = plný pochyb-
ností, vrtošivý, der Skrupulant. Jg. Cf. Svě- domí (v theol.). Škruta, y, f., na Mor. == kra ledu, kruch,
celina, celizna, die Eisscholle. Jg. Hornoluž. |
||
|
|||
Předchozí (899)  Strana:900  Další (901) |