Předchozí (901)  Strana:902  Další (903) |
|
|||
902
|
|||
|
|||
latus, lososí, b. proboscideus, dvojitý, schisto-
cephalus dimorphus, štiči, triaenophorus no- dulosus: řemenatka prostá, ligula simpli- cissima. Vz Frč. 62. Škultéty, ho, m., osob. jm. Š. Aug. Vz
Tf. H. 1. 125. Škumáty = skuty, pl., na Slov. = vlasy,
die Haare, der Schopf. Cf. Škrandy. Koll. 1. Škumpa, y, f. = domluva, der Ver-
weis; úštipka, hana, der Stich (mit Worten). Ros. Sr. něm. Schimpf, ignominia, probrum, hanba, holland. schimp, irrisio, convicium, posměch, nadávka. Mz. 326. 2. Škumpa, y, f., rhus, der Sumach, rostl.
Škumpa ruj, r. cotinus, pnula, r. radicans, jedovatá, r. toxicodendrum. koželužská, r. coriaria, ocetná, r. typhina, lysá, r. glabra, pokostová, r. vernicifera, smradlavá, r. ve- nenata, kopálová, r. copallina, korálková, r. metopium. Rstp. 327. Cf. Kk. 238., FB. 87., Schd. II. 306., Čl. Kv. 326., Slb. 645. Škumpina, y, f. = škumpa koželužská,
rhus coriaria, der Gerbersumach. Rstp. 329. Škumpinový, Sumach-. Š-nová břečka,
Sumachbrühe, prášek, Sumachpulver. Šp. Š. list, kořen. Škumpovitý. Š. rostliny, sumachineae,
dělohy listovité: škumpa, lítřík, čichoň. Rstp. 319., 327. Cf. Slb. 645. Škuner, u, m., angl. Schooner, rychle
plovoucí loď o třech stežních, úzká a dlouhá, 8—12 děly ozbrojená. S. N. 11. 214. Škurák, u, m., na Slov. = vemeno ovčí,
das Schafeuter. Koll. Škuravka, y, f. = škrkavka. Berg.
Škůrek, rka, m., osob. jm. Mor. Šd.
Skut, a, m. = zavilec, zarputilec, der
Starrkopf. Mor. Brt., Mtl. — Š. = přezdívka dětem obojetná. Počkej, ty škuto (sloto, šelmo i. e. po zlém i po dobrém). Mor. Brt., Kd., Sd. Škuť, i, f. = štětina, die Borste. Na Ostrav.
Té. Škuta, y, m., osob. jm Mor. Šd. — Š. =
škutina, y, m. Škd. Skutina, y, f., na Mor. a na Sloven. =
štětina, die Borste. — Š. = pačesy, der Schopf. Chytím tě za š-y. Plk. — Š., y, m. a f. = nadávka hochům a děvčatům rozpu- stilým. Us. ve Slez. Klš., Pk., Cf. Skutiti. S., y, f. = zastrčené špatné pole. Obec tu š-nu nikdy lépe neprodá. Us. Ehr., Lpř. — Š-na, nějaká rostlina. Um. les. — Š,, ves u Dobrušky. PL. Škuty, vz Skumáty.
Skvan, a, m., osob. jm. Slov. Šd.
Skvar, u, m. = hlas vařící se mastnoty.
Ros. — S., škvár = truska kovu, uhlí atd., die Schlacke. Ros. Š. uhlový, die Kohlen- schlacke. Zacpání roštu škváry, die Ver- schlackung des Rostes. Šp. Ruda ze š-árů. das Schlackenerz; pec, propich, kleště na škváry. Šm. — Škvár priškvařená kůže, die Schwarte. D. — Škvár = stará kniha; stará, Spatná věc, altes Buch, der Schund. Cf. Škvára. — Š. a škvár = poskvrna, der |
Fleck, die Mackel. Aby nás dřievních ška-
ruov a nečistot očistiti ráčil. Modl. ms. Máš u mne ještě škvár, eine üble Note. Us. Č. Škvára, y, f. — škvar, die Schwarte,
Schlacke. — Škváry = věci n. řeči na nic nepotřebné, unnütze Sachen o. Reden. To jsou jen š-y. D., Ros. Staré š-y — haraburdí, alte Schriften, Sachen. Jg., Rk., Pam. kut. Staré š-y připomíná. Us. Lary fary, staré škváry. Us. Jg. — Š. = poskvrna, der Fleck, die Makel. Čert ví, jaká škvára z toho ještě bude. Us. v Kunv. Msk. — Š., y, m., os. jm. Škvarek, rku, škvareček, čku, m., demin.
slova škvar. Š. = kus tuku po škvaření zů- stalého, die Schwarte, Griefe, Griebe. S. od slanin, die Speckschwarte. D. Š-y s chlebem jísti. Vz Skvarek. — Š. = kousek usmaže- ného chleba, usmaženek, Ros., topinka. Us. Hrách, telecí hlava se š-ami se jídá. Ros. — Š. = truska, die Schlacke. Ros. — S. z dýmky. Um. les. — Š. Leží ve š-ku (skrčen, shrben jsa; hlav. o dětech). Cf. Leží ve vačku (skr- čený jako vaček). Us. Škvaření, n., das Schmelzen, Schmoren.
S. sádla. Prm. Škvařenice, e, f. = škvaŕenina.
Škvařenina, y, f. = něco škvařeného. Vz
Škvařiti. Ros. — Š — jídlo, vejce uškcařené na rozpuštěné slanině n. másle a posypané pažítkou, eine Eierspeise, gerührte Eier. Mor. Šd. Š. = vaječnice, ku snídaní. Mor. Brt. Vz násl., Škvařiti. Škvařeninkář, e, m. = milovník škva-
řenin, ein Liebhaber von Eierschmalz. Bern. Švařenka, y, f. = švařenina. Slov. Mtl.
Vz Škvařinka. Škvařený; -en, a, o. geröstet, gerührt.
S-né vejce = míchané, gerührte Eier. Škvaří, škvároví, n., das Schlacken-
klein, v hutn. Šm. Škvařidlo, a, n., die Kröschpfanne. Boč.
exc. Škvařinka, y, f. = škvaŕenina. Mor. Mtl.
Škvařitel, e, m., der Kröscher, Kreischer,
Prägeier. Jg. Škvařitelka, y, f., die Kröscherin, Krei-
scherin. Jg. Škvařiti, il, en, ení; škvařívati = něco
mastného rozpouštěti, kröschen, kreischen, prägein, über dem Feuer zergehen lassen; péci, rösten, schmoren. — se = rozpouštěti se, schmelzen. Jg. — co: sádlo, lůj, Ros., vejce, na Mor. (= míchati; škvařená vejce = míchaná). D. — Kom. — kde: na rošti. Kom. Š. něco v ohni. BO. — se od čeho. Škvaříce se od prudkého uhlé (hlemýždi). Aesop. - se také = vřeštěti, raunzen, gar- stig weinen. Co se dycky škvaříš ? Na Ostrav. Tč. — se také — škvířiti se, skrbiti, kargen, knicken. U Olom. Sd. Škvarka, vz Škvarek.
Škvárný = co lze škvařiti, schmorbar.
To byla š. husa (mnoho sádla se z ní vy- škvařilo); To sádlo je neškvárné. Us. u Do- brušky. Vk. Š. houba = měděná (v hutn.), der Schlackenkienstock. Šm. |
||
|
|||
Předchozí (901)  Strana:902  Další (903) |