902

latus, lososí, b. proboscideus, dvojitý, schisto-
cephalus dimorphus, štiči, triaenophorus no-
dulosus: řemenatka prostá, ligula simpli-
cissima. Vz Frč. 62.

Škultéty, ho, m., osob. jm. Š. Aug. Vz
Tf. H. 1. 125.

Škumáty = skuty, pl., na Slov. = vlasy,
die Haare, der Schopf. Cf. Škrandy. Koll.

1. Škumpa, y, f. = domluva, der Ver-
weis; úštipka, hana, der Stich (mit Worten).
Ros. Sr. něm. Schimpf, ignominia, probrum,
hanba, holland. schimp, irrisio, convicium,
posměch, nadávka. Mz. 326.

2. Škumpa, y, f., rhus, der Sumach, rostl.
Škumpa ruj, r. cotinus, pnula, r. radicans,
jedovatá, r. toxicodendrum. koželužská, r.
coriaria, ocetná, r. typhina, lysá, r. glabra,
pokostová, r. vernicifera, smradlavá, r. ve-
nenata, kopálová, r. copallina, korálková,
r. metopium. Rstp. 327. Cf. Kk. 238., FB.
87., Schd. II. 306., Čl. Kv. 326., Slb. 645.

Škumpina, y, f. = škumpa koželužská,
rhus coriaria, der Gerbersumach. Rstp. 329.

Škumpinový, Sumach-. Š-nová břečka,
Sumachbrühe, prášek, Sumachpulver. Šp.
Š. list, kořen.

Škumpovitý. Š. rostliny, sumachineae,
dělohy listovité: škumpa, lítřík, čichoň. Rstp.
319., 327. Cf. Slb. 645.

Škuner, u, m., angl. Schooner, rychle
plovoucí loď o třech stežních, úzká a dlouhá,
8—12 děly ozbrojená. S. N. 11. 214.

Škurák, u, m., na Slov. = vemeno ovčí,
das Schafeuter. Koll.

Škuravka, y, f. = škrkavka. Berg.

Škůrek, rka, m., osob. jm. Mor. Šd.

Skut, a, m. = zavilec, zarputilec, der
Starrkopf. Mor. Brt., Mtl. — Š. = přezdívka
dětem obojetná. Počkej, ty škuto (sloto,
šelmo i. e. po zlém i po dobrém). Mor. Brt.,
Kd., Sd.

Škuť, i, f. = štětina, die Borste. Na Ostrav.
Té.

Škuta, y, m., osob. jm Mor. Šd. — Š. =
škutina, y, m. Škd.

Skutina, y, f., na Mor. a na Sloven. =
štětina, die Borste. — Š. = pačesy, der
Schopf. Chytím tě za š-y. Plk. — Š., y, m.
a f. = nadávka hochům a děvčatům rozpu-
stilým. Us. ve Slez. Klš., Pk., Cf. Skutiti.
S., y, f. = zastrčené špatné pole. Obec tu
š-nu nikdy lépe neprodá. Us. Ehr., Lpř. —
Š-na, nějaká rostlina. Um. les. — Š,, ves
u Dobrušky. PL.

Škuty, vz Skumáty.

Skvan, a, m., osob. jm. Slov. Šd.

Skvar, u, m. = hlas vařící se mastnoty.
Ros. — S., škvár = truska kovu, uhlí atd.,
die Schlacke. Ros. Š. uhlový, die Kohlen-
schlacke. Zacpání roštu škváry, die Ver-
schlackung des Rostes. Šp. Ruda ze š-árů.
das Schlackenerz; pec, propich, kleště na
škváry. Šm. — Škvár priškvařená kůže,
die Schwarte. D. — Škvár = stará kniha;
stará, Spatná věc, altes Buch, der Schund.
Cf. Škvára. — Š. a škvár = poskvrna, der

Fleck, die Mackel. Aby nás dřievních ška-
ruov a nečistot očistiti ráčil. Modl. ms. Máš
u mne ještě škvár, eine üble Note. Us. Č.

Škvára, y, f. — škvar, die Schwarte,
Schlacke. — Škváry = věci n. řeči na nic
nepotřebné, unnütze Sachen o. Reden. To
jsou jen š-y. D., Ros. Staré š-y — haraburdí,
alte Schriften, Sachen. Jg., Rk., Pam. kut.
Staré š-y připomíná. Us. Lary fary, staré
škváry. Us. Jg. — Š. = poskvrna, der Fleck,
die Makel. Čert ví, jaká škvára z toho ještě
bude. Us. v Kunv. Msk. — Š., y, m., os. jm.

Škvarek, rku, škvareček, čku, m., demin.
slova škvar. Š. = kus tuku po škvaření zů-
stalého, die Schwarte, Griefe, Griebe. S. od
slanin, die Speckschwarte. D. Š-y s chlebem
jísti. Vz Skvarek. — Š. = kousek usmaže-
ného chleba, usmaženek, Ros., topinka. Us.
Hrách, telecí hlava se š-ami se jídá. Ros. —
Š. = truska, die Schlacke. Ros. — S. z dýmky.
Um. les. — Š. Leží ve š-ku (skrčen, shrben
jsa; hlav. o dětech). Cf. Leží ve vačku (skr-
čený jako vaček). Us.

Škvaření, n., das Schmelzen, Schmoren.
S. sádla. Prm.

Škvařenice, e, f. = škvaŕenina.

Škvařenina, y, f. = něco škvařeného. Vz
Škvařiti. Ros. — Š — jídlo, vejce uškcařené
na rozpuštěné slanině n. másle a posypané
pažítkou, eine Eierspeise, gerührte Eier.
Mor. Šd. Š. = vaječnice, ku snídaní. Mor.
Brt. Vz násl., Škvařiti.

Škvařeninkář, e, m. = milovník škva-
řenin, ein Liebhaber von Eierschmalz. Bern.

Švařenka, y, f. = švařenina. Slov. Mtl.
Vz Škvařinka.

Škvařený; -en, a, o. geröstet, gerührt.
S-né vejce = míchané, gerührte Eier.

Škvaří, škvároví, n., das Schlacken-
klein, v hutn. Šm.

Škvařidlo, a, n., die Kröschpfanne. Boč.
exc.

Škvařinka, y, f. = škvaŕenina. Mor. Mtl.

Škvařitel, e, m., der Kröscher, Kreischer,
Prägeier. Jg.

Škvařitelka, y, f., die Kröscherin, Krei-
scherin. Jg.

Škvařiti, il, en, ení; škvařívati = něco
mastného rozpouštěti, kröschen, kreischen,
prägein, über dem Feuer zergehen lassen;
péci, rösten, schmoren. — se = rozpouštěti
se, schmelzen. Jg. — co: sádlo, lůj, Ros.,
vejce, na Mor. (= míchati; škvařená vejce =
míchaná). D. — Kom. — kde: na rošti.
Kom. Š. něco v ohni. BO. — se od čeho.
Škvaříce se od prudkého uhlé (hlemýždi).
Aesop. - se také = vřeštěti, raunzen, gar-
stig weinen. Co se dycky škvaříš ? Na Ostrav.
Tč. — se také — škvířiti se, skrbiti, kargen,
knicken. U Olom. Sd.

Škvarka, vz Škvarek.

Škvárný = co lze škvařiti, schmorbar.
To byla š. husa (mnoho sádla se z ní vy-
škvařilo); To sádlo je neškvárné. Us. u Do-
brušky. Vk. Š. houba = měděná (v hutn.),
der Schlackenkienstock. Šm.