904

Škvrněný, lépe: skvrněný, besudelt, be-
fleckt. Rostl. III. a. 5.

Skvrněti, ěl,ění, wimmern. Dítě pořád
skvrní. Us. Cf. Škvrčeti.

Škvrníček, čka, m., osob. jm. Šd.

Skvrniti, lépe: skvrniti, il, ěn, ění; škvr-
nívati — káleti, sudeln, besudeln, verunrei-
nigen, makein. — co, koho. Daremné jest
kánie, kteréž potomnie škvrnie hřešenie;
Zeď cierkve svaté obořila sě, psi a svině
vchodie a kostel škvrnie. Hus III. 120., I.
301. (Tč.). — čím koho, se: hříchy, po-
mluvami.

Skvrnitý = skvrnutý.

Škvruočistitel, e, m., der Fleckputzer.
Šm.

Škvrnočistivý, škvrnočistný, Fleck-
putz-. Šm.

Škvrnouti, ul, utí = do hromady se
tisknouti, vinouti, einschrumpfen, eingehen.
Ros. Cf. Skvrnouti.

Škvrnovka, y, f., samota u Kolína PL.

Škybka, y, f., vz Skyva.

Škybřiti, il, en, ení = spořiti, sparen.
Us. Cf. Škebrati, Škemrati.

Škybrný = spořivý, sparsam. V Krkonš.
Kb.

Škýmati = nelíbě zpívati n. hráti, schlecht
spielen o. singen. Kb.

Škýra, y, f. — záští, nevole, svár, mrzu-
tosť, der Verdruss, Zwist. Vzal si na mne š-ru.
Sš. — Š. = díra v hradbách. Sš. Ob. 231.

Škyt, u, m.. škytek, tku, m. = jedno
škytnutí, einmaliges Schlucken, Schluchzen.
Ros.

Škyta, y, m., osob. jm. Šd.

Škytačka, y, f. = zlykačka (zimnice),
febris lyngades, das Schluckfieber. D.

Skytání, n., das Schlucken, Schluchzen.
Při š. říkají: Vzpomíná, vystrkuje hlavu
z komína, nohy z pece, vzpomíná přece.
Us. u Litomyšl. Dř.

Skytati, štkáti, Mukati; škytnouti, tnul
a tl, utí; škytávati = škyty činiti, schluch-
zen, schlucken, schlucksen, rülpsen, gluck-
seH. — Šťukati, ve vých. Čech. a na Mor.
(ščukati). — proč: pláčem. Hlas. — od
čeho: od přejedení a přepití. Sych. —
kde: dítě v rukou matčiných škytá. Pt. —
komu po čem = chce se mu čeho. Us.
Hý.

Škytavka, škytka, šťkavka, y, f. =

skytání, stkáni, zlykačka, das Schluchzen,
Schlucksen, die Schlucke. Š-u míti. Us. Šla
Škytka do moře, potkala tam Řehoře, Řehoř
ji vrátil, Škytku tam zkrátil. Lb.

Skytnouti, vz Škytati.

Škyvár, u, m. = škraloup. Mor. Kdo
jí škyváry z kaše aneb shořénky (pečené
zemáky), toho nic nepostraší. Kda.

Škýz, e, m. = nejvyšší karta v tarokové
hře, der Skiz. Zkr. Vz Taroky.

Š1. Touto skupeninou počíná se celkem
málo slov a nejobyčejnější z nich Slováci

předsuvkou i rádi opatřuji říkajíce: išla,
išlo, išli m. šla, šlo, šli. Ht. — Šl ze sl:
posiati — pošljú — pošlu.

1. Šla. Šel, šla, šlo. Va Jíti

2. Šla, e, f., das Zugseil, der Zugriemen.
Na Ostrav. Tč.

Slabikář, e, m. = slabikář. Slov. Dbš. 8.

Šlag, u, m. Uvolili se jemu dávati daň
t. po šlagu či malém penízku od pluhu.
Šf. II. 86.

Šlah, u, m., zastr., ale dosud na morav.
Drahan. (Hý.) = šleh, mrsknutí, der Schlag.
Dostal jsem dva šlahy po zádech. Mor. Hý.

Šlahačka, y, f. = pomláska, mrskut, šmer-
kus, Schmeckostern. O veliké noci chodívají
děti na š-čku, po šlahačce. Mor. Šd. Cf. Po-
mláska, Šlehačka.

Šlahan, vz Šlahoun.

Šlahař, e,m. — tlouk v olejně, der Stam-
pfer. D. — Š. = kdo připravuje vlnu. Šla-
hařové nemají bíti vlny proti mistróm bez
jich povolenie. Sedl. Rycím. 7. — Š., e, m.,
osob. jm. Mor. Šd.

Šlaháreň, rně, f. = místnost, kde vlna
se připravuje. Cf. Šlahař. Má se platiti od
dobrého vlasu na šlahárni od bití dvou vah
¹/₂ groše. Sedl. Rychn. 39.

Šlahati, vz Šlehati.

Šlaher, hra, m., osob.jm. Žer. Záp. I. 216.

Šlahorka, y, f., revír u V. Karlovic na
Mor. Tč.

Šlahoun, u, šlahounek, nku, m., na Slov.

šlahaň = prut jednoroční, dlouhý, výběžek,
stolo, sarmentum, der Ausläufer, die Ruthe.
Slb., Jg. Š. = výhonek n. odnož ze spodu
lodyhy rovnovážně rostoucí, poléhající, kon-
cem obyčejně v novou lodyhu vzrůstající.
Čl. Kv. XXVIII. Š. kozího listu, vinný. Vz
Víno. V. — Š. ve stavitelství, die Wurst.
Š. krajní, die Randwurst, potápěcí, die Senk-
wurst; kolík ke š-nům, der Spickpfahl. Nz.
— Š. u plavců veliká snětev, jíž vory k břehu
uvazují, das Flossband. Š-ny v lese z měk-
kého dříví sekají. Um. les, — Š. = chmelná
pružina, Hopfenreis, n. — Š. = řemínek po-
hřbetníku a chomoutu volského. Š. = řemen
od chomoutu ku řemeni příčnímu. Us. Hk. —
Š., a, m., = dlouhý, štíhlý člověk, ein langer,
magerer Mensch. Us.

Šlahounatý, šlahounovitý — jako šla-
houn. Š. kmen. Rostl. III. b. 4.

Šlahounek, nku, m. = malý šlahoun.
Vz Šlahoun. — Š., nka, m., osob. jm. Šd.

Šlahy, ů, pl., m. = šlehy.

Šlach, a, m., osob. jm. Žer. Záp. I. 55.,
71., 116.

Šlacha, y, f. = suchá, svazová žíla, die
Sehne, Flachse. Rostl., Krok. Každý sval
jeví se jakožto tělo prodloužené, uprostřed
tlustší n. širší, na obou koncích pak vybí-
hající v tenké šlachy. Schd. II. 331. Š-chy
jsou části svalů skládajíce se z vláken pev-
ných, houževnatých, jako stříbro bílých,
obyč. stejnoběžných, slepených sklípkova-
tinou a spojených pevně s vlákny svalo-