905

vými. S. N. Vz tam více. Š-chy jsou části
svalů složené v provázky nebo blány z vlá-
ken pevných houževnatých jako stříbro bí-
lých. Brt. Menší šlacha svalu dvouhlavého,
lacertus fibrosus; proříznutí šlachy, teno-
tomia. Nz. lk. Do šlach srdce. Sš. Hráni n.
hravosť šlach, subultus tendinum, das Sehnen-
hüpfen. Šm. Šlachu namrštiti. Srn. Roztr-
žení š-chy. Nz. lk. — Vz Mz. 326.

Šlachopis, u, m., die Sehnenbeschreibung,
Aponeurographie. Šm.

Šlachořec, řce, m., u souken., verberale,
zastr. Ždk.

Šlachořez, u, m., die Tenotomie. S. N.
Vz Šlacha.

Šlaehotina, y, f. Š. slanin = kus slanin,
ein Stück Speck. Mor. D. — S. — mnoho
šlach, viele Flachsen. Maso samá š-a. Us. —
Š., das Gepantsch. Pořád jí jen tu š-tinu
(nedobré ovoce a p.). Us. Prk.

Šlachov, a, m. S. les u Veleslavína. Vz
Tk. I. 32., 415.

Šlachovatý, tendinosus, sehnig. Nz. lk.

Šlachovice, e, f., aponeurosis, die fibröse
Haut, tunica fibrosa, die Sehnenhaut. Nz.

Šlachovitosť, i, f. = tenkosť, die Dünne.
Ros.

Šlachovitý, Sehnen-, tendineus. — Š. =
tenký a, dlouhý, dünn und lang, schlank,
subtil. Š. kůň. Ros., chrt. Br.

Šlachový, Sehnen-. Š. nitky na chlop-
ních, die Sehnenfäden, nádor, die Sehnen-
geschwulst, šev, die Sehnennaht, pochva,
die Sehnenscheide, přílbice, galea aponeu-
rotica. Nz. lk.

1. Šlachta, y, f., zastr. .= šlechta, der
Adel. — Š. = pokolení, das Geschlecht, die
Gattung. Bern. Psí šlachta. Slov. Bern. —
Š., y, m. = šlechtic, der Adelige. Polský š.
kořalku chlastá. Slez. Tč.

2. Šlachta, y, f. = šlachtata, šp. z něm. =
jatka, die Schlachtbank, das Schlachthaus.
Kom. J. 420.

1. Šlachtácký dům, der Kuttelhof, das
Schlachthaus. Cf. Šlachta.

2. Šlachtácký, ého, m., der Schlachter-
meister. Us.

Šlachtát, u, m. = jatky. Tk. II. 149.,
225. Cf. Šlachta, 2.

Šlachtata, y, f. = jatky. Vz Šlachta, 2.
V. - Š. = zabíjení lidu, die Niedermetze-
lung, Niederlage. Plk.

Šlachtati = bíti dobytek, šp. z něm.
schlachten. Zlob.

Šlak, u, m., z něm. Schlag, vz více v Mz.
326. — Š. = udeření hromu, hrom, der Donner-
schlag. — Š. = způsob, der Schlag, die Art.
Br. — Š., mrtvice, porazení údu, der Schlag-
fluss, Schlag. Š-em raněný, poražený. V.
Š. ho trefil. D. Voda pro šlak. D. Šlakem
poražen jsa stonati počal. V. Mrtvice a šlaku
předchůdcem praví býti křeč. Kom. J. 313.
— Š. = šlaky, šlakové — okuje, der Eisen
schlag. Š. hutnické (pěna od kovů). V. —
Š. — stopa šlapěje, die Spur, der Fussstapfen.

Na š. otce svého nastoupiti; Nekráčeti š-em
otce svého. V. Po š-u jíti. Bylo v sněhu
š-y znáti. Jel. Ani š-u po něm nezůstalo.
Plk. Kamž i Čechové táhli šlakem jejich až
do předměstí. Pal. III. 2. 105. A když Ce-
chové vtrhli na jich šlak, táhli jich šlakem
až blíž k Lipsku. Let. 79. — Š. — okolek,
die Rennbahn. Š. žentouru. Šp. — Š. der
Steppenweg. Nz. — Š. = jméno, účty, dobré
n. zlé, der Name, die Rechnung. On tam
šel na svůj š. Obchod na syůj š. vésti. Us.
Něco na cizí š. dělati. Us. C. Udělal to na
jeho šlak. Us. Sk. A že se nadějí, že by to
žádný jiný neučinil než Blažková na jich
šlak. NB. Tč. 86. — Š. = výmol v cestě,
prohlubeň cesty, die Schlucht. Úvazl v š-u.
Více než rokle a š-u najhoršieho se vy-
střiehaj. Vš. Knihy božských písem, chval
božích a jiné znamenité do bláta, do šlaků
pod kola vozů metali, sekali, pálili. Bls. 55.
— Š. = okrajek, konec sukna, das Tuch-
ende, die Leiste, die Sohlleiste, der Rand-
streif, das Sohlband. Jg. Chlupy k š-ům.
Us. Kdož by učinil na postavě šlak lepší
vlny než vešken postav? Sedl. Rychn. 7. —
Š. = svlačec, rostl. Us. u Strážnice. Jaku-
bíček. — Š., a, m. = kozel, ďas, běs, der
Geier, Teucker, Henker. Jg. Jdi k š-u! Jdi
ke všem š-kům! Toť jest v tom šlak! Toť
by v tom byl š. zašitý. Plk. Kýho šlaka!
Us. Dch. Šlak tě poraz! U Jilemnice. Ktk.
U všech šlaků! Je to, že by člověka šlak
vzal. Dch. To by musil š. v tom býti. Us.
Kal. Snědl šlaka opeřeného. Vz Chlubivý. Lb.

Šlaka, y, f., stoupa, pich, der Schlägel.
S. puchovní n. puchýřská. Ros. Hluž. šlaha,
kůl plotový, pol. szlaga, palice ku štípání
dříví, der Schlägel, střněm. slage, stněm.
slaga, kladivo, palice, kyj, Mz. 328. — Š =
šlak, okuje, der Schlag. Š. od železa. Ros.

Šlakhamry, pl., m., osada u Žďáru na
Mor. Tč.

Šlakol, a, m., dasyurus, der Schweif-
beutler, ssavec z vačicovitých. Š. medvě-
dový, dasyurus ursinus, hruboocasý, macru-
rus, zelenavý, Maugei, promykový, viver-
rinus, nejmenší, minimus. Ssav. 243., Jg. Vz
Frč. 373.

Šlakování, n. = stopování, das Nach-
spüren. Do dalšího š. původu jména dnes
se pouštěti nechci. Šf. III 77.

Šlakovaný; -án, a, o = ušlapaný, sto-
povaný, festgetreten. Od kostela do mlýna
š-ná cesta, kto mlynářku miloval, ten tu
cestu šlakoval. Sl. ps. 266.

Šlakovati, šlakovávati = po šlaku jíti,
slíditi, stopovati, spüren, nachspüren, nach-
gehen. — co, koho. Šlakují kroky naše.
Br. Něčí schůzi š. (stopovati). Sych. Vysti-
hal, šlakoval, pilně stopoval všechny věci.
Sš. L. 6. Pes šlakuje zvěř. Orb. p. — co
čím po čem. Myslivec zvěř po šlepějích
šlakuje čenicháním slídných psů. Kom. J.
423. Někoho po sněhu š. Ros. —jak dlouho.
Z mladosti své šlakoval jsem ji. Br. — co
jak. S pokorou vždy šlakuj Páně stopy,
kdo směr dějů světa probírá. Sš. Bs. 170.
(Hý.). — koho v čem. Boha ve věcích
stvořených š. Br,