Předchozí (906)  Strana:907  Další (908) |
|
|||
907
|
|||
|
|||
š. (kráčeti), leise treten. D. — se. Já se
šlapu, moja milá, jsi-li ty ke mně upřímná. Sš. P. 95. Vz Šlapati (se) po čem. — (co) kam: zboží do sudu š. D. Šlápl do bláta jednou nohou. Šlápl přes mez za hada, mezi ovoce. Us. Ej Nežerte mu nožiček, co k nám šlapaly chodníček. Sš. P. 92. Můj věrný syneček, nesmí on šlapávat k našemu (domu) chodníček. Sš. P. 236. (Tč.). Š-pati bláto do čepice. Er. P. 60. Šlapátko, a, n., vz Šlapadlo. 1. Šlápě, ě, f. = šlap, der Tritt. Ten
kůň jde dobře šlápí. Reš. Vz Slap. 2. Šlápě, ě, n. = spodní díl punčochy,
die Strumpfsohle. Us. — Šlápata = malé (dětské) šlápěje. Us. u Plzně. Prk. Šlapěje, šlepěje, e, šlapej, šlepěj,
e (šlápěj, šlápěje, Ros.), šlapějka, šle- pějka, šlapějička, šlepějička, y, f. = stopa, šlápota, šlak, der Fussstapfen, der Fusstritt, die Spur. Příp. -ěji. Mkl. B. 83. Následovali šlapějí jeho. ZN. Šlapěj nohy tvé. BO. I poručeli sme jemu, aby ohle- dal, poznal-liby šlapěje po blátě. NB. Té. 85. Šlápěje Kristovy následovati. Hus I. 332., II. 224. Nejíti po š-jích otcovských; Ne- kráčeti po š-jích svých předkův; Nekráčeti š-jemi otcovskými (vz Podobnosť. C); Otce svého a š-jí jeho následovati; Na š-je otce svého nastoupiti. V. Do š-jí druhého vstou- piti. Kram., Br. Nekročiti na š-e otce svého. Sych. Myslivec zvěř čenicháním psů po šle- pějích šlakuje. Kom. J. 423. Něčí š-je spa- třiti, najíti. Vyndi a otejdi po šlepějiech stád tvých a pas kozly své. (Ps. Šal. V. 8.) Hus III. 17. Jdi po šlepějích stád; Neb čiem viece svatí cností činie, jako tolik šlepějmi se k Bohu přiblížie. Hus III. 18., 49. — Š. lidská = míra nohy, noha, der Fuss (Mass). Pr. M. Šlapějka, y, f., vz Šlapěje.
Šlapeta, y, f. = šlapadlo, spodek nohy,
die Fusssohle; š. = stopa, die Fussstapfe. Mor. Šd. — Š., y, m., osob. jm. Hý. Šlapiti, vz Šlapati.
1. Šlapka, y, f., dlapka, tlapka — cho-
didlo. V Policku. Kšá. 2. Šlapka, y, f. == ježatka, proso kuří-
noha, panicum crus galii. Slb. 164. 3. Šlapka, y, f. = podnožka u kolovratu,
der Tritt beim Spinnrade. Us. Šlaple, e, f., knot závěsný k lití svíčky.
Ktk. Šlapnice, e, í. = šlepěje, chodidlo. Lex.
vet. Šlapnouti, vz Šlapati.
Šlapnutí, šlápnutí, n., der Tritt. Š-tí
křivé, chybné, der Fehltritt. Dch. — Š. = stopa, der Fusstritt. D. Šlapoliti, il, ení, leise, misstrauisch gehen,
treten. Šm. Šlapot, u, m., šlápota, y, f. = šlapání,
häufiges Auftreten, das Geräusch der Füsse, die Trappe. Jg. Š. koňská, der Hufschlag. D. — Š. = stopa, šlapej, der Fussstapfen. D. V Policku. Kšá. Šlapoty panny Marie, |
leontopodium, rostl. Jrsk. Čertova šlápota.
Slav. Poh. 101. Šlapoun, a, m.— silně našlapující,
hřmotný člověk, ein vierschrötiger Mensch. Jg: Šlár, u, šlojíŕ, e, m., z něm. Schleier
závoj. Ma. 327. Škoda toho šláru a kmentu. Berl. král. II. 57. Šlárový = ze šláru, schleiern. Vz Šlár.
Bern. Šlatec, tce, m., lépe: svlak, svlačec. Vz
Svlak. Šlatera, y, f., das Windenharz. Am.
Šlatice, e, f., hydrolea, der Kleber. Šm.
Šlatuch, šlejtuch, u, m., z něm. Schla -
tuch. Klat, 79. Šlauch, u, m., z něm. Schlauch = měch.
Vinný š., Weinschlauch. D. Šlažiti, il, en, ení = šlehati, šlehnouti,
schlagen, peitschen. — koho. Půjč, for- mánku, biče svého, já ti šlažím koňa švor- telného. Sš. P. 7. Šle, e selka, y, f.; šle, pl. — chomout
s prostraňky, das Kummet nebst dem Ge- schirre, das Hinterzeug am Kummet, die Geschirrriemen, das Pferdegeschirr. V., Kom. V jedněch šlech býti (v stejných poměrech). Závisť se lstí v jedněch šlech jede, in Ge- meinschaft. Plk. Vzali mu šle. Pč. 51. Vz Mz. 327. - Š.= kázeň, řád, die Zucht, Ord- nung. Nechce se mu do šlí; nerád ve šlech kráčí. Ros. — Š. = kšandy, die Hosenträger. Us. Jg. Husar, který na místo koně má dvě říčice, z předu jednu, ze zadu zdruhú, šlema k tělu připevněné. Sš, P. 732. — Š. = oděv, die Kleidung. Š., jež biskup na sobě, kdy mši slúží, mievá. Hus I. 420. Slečna, šlečenka, y, f. = šlechtična,
panna stavu panského, slečna, das Fräulein. Vz Slečna. Nyní š. = panna všech vyšších stavů. Šlečník, a, m., lépe: šlechtic, der Edel-
mann, Freiherr. Ros. Šleglov, a, m., Schlögelsdorf, ves u Kold-
štýna na Mor. PL. Šleglovský, ého, m., osob. jm. Žer. Záp.
I. 84., 223. Vz S. N. Šleh, u, m. = šlehnutí, der Hieb. Šleh
bičem, der Peitschenhieb. Šleh osudu, des Schicksals Schmerzensschrei. Dch. — Šleh blesku, der Blitzstrahl. Dch. Šleha, y, f. = kšanda. Vz Šle. Ve vých.
Čech. Zkr. Šlehač, e, m., mor. šlahač = kdo šlehá,
der Schlager, Peitscher. Šlehačka, y, f., zastraralé šlahačka, die
Schlägorin, Peitscherin. Jg. — Š., šlahačka = pruty neb řemínky spletené, jimiž místy mládež o velikonocích potkávající žertem šlehá, jinde slove: pomláska, mrskačka, mrskous, mrskouska, šmerkus, šmerkous, žíla (mor.), der Schmerkoster, Schmeckostern. Zlob. Vz Šlahačka. Š., též samo šlehání, das Osterpeitschen. Plk. Jíti na š-ku; do- stati š-ky. Us. Hý. |
||
|
|||
Předchozí (906)  Strana:907  Další (908) |