907

š. (kráčeti), leise treten. D. — se. Já se
šlapu, moja milá, jsi-li ty ke mně upřímná.
Sš. P. 95. Vz Šlapati (se) po čem. — (co)
kam: zboží do sudu š. D. Šlápl do bláta
jednou nohou. Šlápl přes mez za hada,
mezi ovoce. Us. Ej Nežerte mu nožiček,
co k nám šlapaly chodníček. Sš. P. 92. Můj
věrný syneček, nesmí on šlapávat k našemu
(domu) chodníček. Sš. P. 236. (Tč.). Š-pati
bláto do čepice. Er. P. 60.
Šlapátko, a, n., vz Šlapadlo.

1. Šlápě, ě, f. = šlap, der Tritt. Ten
kůň jde dobře šlápí. Reš. Vz Slap.

2. Šlápě, ě, n. = spodní díl punčochy,
die Strumpfsohle. Us. — Šlápata = malé
(dětské) šlápěje. Us. u Plzně. Prk.

Šlapěje, šlepěje, e, šlapej, šlepěj,
e (šlápěj, šlápěje, Ros.), šlapějka, šle-
pějka, šlapějička, šlepějička, y, f. =
stopa, šlápota, šlak, der Fussstapfen, der
Fusstritt, die Spur. Příp. -ěji. Mkl. B. 83.
Následovali šlapějí jeho. ZN. Šlapěj nohy
tvé. BO. I poručeli sme jemu, aby ohle-
dal, poznal-liby šlapěje po blátě. NB. Té.
85. Šlápěje Kristovy následovati. Hus I. 332.,
II. 224. Nejíti po š-jích otcovských; Ne-
kráčeti po š-jích svých předkův; Nekráčeti
š-jemi otcovskými (vz Podobnosť. C); Otce
svého a š-jí jeho následovati; Na š-je otce
svého nastoupiti. V. Do š-jí druhého vstou-
piti. Kram., Br. Nekročiti na š-e otce svého.
Sych. Myslivec zvěř čenicháním psů po šle-
pějích šlakuje. Kom. J. 423. Něčí š-je spa-
třiti, najíti. Vyndi a otejdi po šlepějiech
stád tvých a pas kozly své. (Ps. Šal. V. 8.)
Hus III. 17. Jdi po šlepějích stád; Neb
čiem viece svatí cností činie, jako tolik
šlepějmi se k Bohu přiblížie. Hus III. 18.,
49. — Š. lidská = míra nohy, noha, der
Fuss (Mass). Pr. M.

Šlapějka, y, f., vz Šlapěje.

Šlapeta, y, f. = šlapadlo, spodek nohy,
die Fusssohle; š. = stopa, die Fussstapfe.
Mor. Šd. — Š., y, m., osob. jm. Hý.

Šlapiti, vz Šlapati.

1. Šlapka, y, f., dlapka, tlapka — cho-
didlo. V Policku. Kšá.

2. Šlapka, y, f. == ježatka, proso kuří-
noha, panicum crus galii. Slb. 164.

3. Šlapka, y, f. = podnožka u kolovratu,
der Tritt beim Spinnrade. Us.

Šlaple, e, f., knot závěsný k lití svíčky.
Ktk.

Šlapnice, e, í. = šlepěje, chodidlo. Lex.
vet.

Šlapnouti, vz Šlapati.

Šlapnutí, šlápnutí, n., der Tritt. Š-tí
křivé, chybné, der Fehltritt. Dch. — Š. =
stopa, der Fusstritt. D.

Šlapoliti, il, ení, leise, misstrauisch gehen,
treten. Šm.

Šlapot, u, m., šlápota, y, f. = šlapání,
häufiges Auftreten, das Geräusch der Füsse,
die Trappe. Jg. Š. koňská, der Hufschlag.
D. — Š. = stopa, šlapej, der Fussstapfen.
D. V Policku. Kšá. Šlapoty panny Marie,

leontopodium, rostl. Jrsk. Čertova šlápota.
Slav. Poh. 101.

Šlapoun, a, m.— silně našlapující,
hřmotný člověk, ein vierschrötiger Mensch.
Jg_:

Šlár, u, šlojíŕ, e, m., z něm. Schleier
závoj. Ma. 327. Škoda toho šláru a kmentu.
Berl. král. II. 57.

Šlárový = ze šláru, schleiern. Vz Šlár.
Bern.

Šlatec, tce, m., lépe: svlak, svlačec. Vz
Svlak.

Šlatera, y, f., das Windenharz. Am.

Šlatice, e, f., hydrolea, der Kleber. Šm.

Šlatuch, šlejtuch, u, m., z něm. Schla -
tuch. Klat, 79.

Šlauch, u, m., z něm. Schlauch = měch.
Vinný š., Weinschlauch. D.

Šlažiti, il, en, ení = šlehati, šlehnouti,
schlagen, peitschen. — koho. Půjč, for-
mánku, biče svého, já ti šlažím koňa švor-
telného. Sš. P. 7.

Šle, e selka, y, f.; šle, pl. — chomout
s prostraňky, das Kummet nebst dem Ge-
schirre, das Hinterzeug am Kummet, die
Geschirrriemen, das Pferdegeschirr. V., Kom.
V jedněch šlech býti (v stejných poměrech).
Závisť se lstí v jedněch šlech jede, in Ge-
meinschaft. Plk. Vzali mu šle. Pč. 51. Vz
Mz. 327. - Š.= kázeň, řád, die Zucht, Ord-
nung. Nechce se mu do šlí; nerád ve šlech
kráčí. Ros. — Š. = kšandy, die Hosenträger.
Us. Jg. Husar, který na místo koně má dvě
říčice, z předu jednu, ze zadu zdruhú, šlema
k tělu připevněné. Sš, P. 732. — Š. = oděv,
die Kleidung. Š., jež biskup na sobě, kdy
mši slúží, mievá. Hus I. 420.

Slečna, šlečenka, y, f. = šlechtična,
panna stavu panského, slečna, das Fräulein.
Vz Slečna. Nyní š. = panna všech vyšších
stavů.

Šlečník, a, m., lépe: šlechtic, der Edel-
mann, Freiherr. Ros.

Šleglov, a, m., Schlögelsdorf, ves u Kold-
štýna na Mor. PL.

Šleglovský, ého, m., osob. jm. Žer. Záp.
I. 84., 223. Vz S. N.

Šleh, u, m. = šlehnutí, der Hieb. Šleh
bičem, der Peitschenhieb. Šleh osudu, des
Schicksals Schmerzensschrei. Dch. — Šleh
blesku, der Blitzstrahl. Dch.

Šleha, y, f. = kšanda. Vz Šle. Ve vých.
Čech. Zkr.

Šlehač, e, m., mor. šlahač = kdo šlehá,
der Schlager, Peitscher.

Šlehačka, y, f., zastraralé šlahačka, die
Schlägorin, Peitscherin. Jg. — Š., šlahačka =
pruty neb řemínky spletené, jimiž místy
mládež o velikonocích potkávající žertem
šlehá, jinde slove: pomláska, mrskačka,
mrskous, mrskouska, šmerkus, šmerkous, žíla
(mor.), der Schmerkoster, Schmeckostern.
Zlob. Vz Šlahačka. Š., též samo šlehání,
das Osterpeitschen. Plk. Jíti na š-ku; do-
stati š-ky. Us. Hý.