908

Šlehání — Šlechta.

Šlehání, šlohání, mor. šlahání, n., das
Peitschen, Geisseln. Lom.

Šlehanice, e, ť. = šlehání. Ros.

Šlehaný; -án, a, o, gepeitscht, gegeis-
selt, — čím: prutem. Us.

Šlehati (zastar. šlahati; posud na Mor.
Brt.), šlohati (cf. šlažiti); šlehávati; šleh-
nouti, hnul a hl, ut, utí = bíti, mrukati, bi-
čovati, geisseln, ficken, peitschen, hauen,
staupen, mit der Ruthe streichen. Jg. Z něm.
schlagen, střněm. slaben, schlahen, schlaehen,
strněm. slahan. Mz. 327. — Šlohati ku př.
v jižních a východ. Čechách. Kts. — abs.
Oheň šlehá. Us. Plamen šlehá. Us. Dch. —
co, koho. Šlehati sníh, pěnu. Us. Dch. —
co, koho čím: metlou, Ros., biči, žilami.
Lom. Š. někoho bičem. Er. P. 76. — jak.
A hrom šlehá dolů ukrutnými třesky. Sš.
Bs. 73. — co s čím: cukr s bílkem š-ati.
Us. — kam. Oheň šlehal do výše. Rk.
Šlehal sedlák do valachů. Er. P. 13. Na
to by mohl jazykem šláhnouti (o studeném).
U Rychn. Dbv. Š-ne do nich na raz žhavým
bičem (bleskem). Hdk. C. 39. Déšť se sně-
hem šlehá mi do tváře. Us. Hý. — odkud.
Oheň z peci šlehá. — kudy. Oheň přes
sousední střechu šlehá. — čím po kom.
Šlehá po něm očima. Mor. Šd.

Šlehavý = šlehající, peitschend, schla-
gend. Blesky křížem š-vé. Mus. II. d. 15. Š.
plamen, aufzungelnde Flamme. Dch.

Šleher, u, m. = pružina. Š. táhne ve
mlýně pytlík. Us. Rgl.

Šlehot, u, m. = šlehanice, das Peitschen.
Š. ohně. Rk.

Šlehotati šlehati, peitschen. Nrd.

Šlehovati = šlehy obkládati, geschirren.
Vz Šle, Šlehy. — Š. ozdobovati, zieren,
putzen. Smrž.

Šlehy, ův, pl., m. = šleh, šlehnutí, Hiebe
mit der Peitsche. — Š. = šle, das Pferde-
geschirr. Ros.— Š.= vůbec řemeny, Riemen,
Seile. Us. — Š. = kšandy. Sych. Zdá se býti
téhož původu jako šle. Vz Mz. 327.

Šlecheť, i, f. = šlechetnosť, spanilomy-
slnosť, der Edelsinn, Edelmuth. I v té po-
robenosti a v tom otroctví člověk tu š.
podržuje. Sš. I. 80. (Hý.).

Šlechetenství, n. = šlechetnost, spani-
losť, der Edelmuth, Geistesadel, die Vor-
trefflichkeit. St. skl. I. 36. Dívky, šlechetné
stvořenie, držte š. svého. Dal. k. 10.

Šlechetně = počestně, spanile, edel, edel-
múthig. V. Š-ně se chovati, živu býti, V.,
smýšleti. D. Š. k někomu se míti. Dch.

Šlechetnice, e, šlechetnička, y, f. =

šlechetná ženská, eine Edle, Vortreffliche.
Tkadl. I. 60., 81.

Šlechetník, a, m. = šlechetný člověk, ein
edler Mensch, der Biedermann. Johanit. 12.,
Kos. 01. I. 177. — Š. šlechtic, ein Edler.
Nej.

Šlechetnomyslnosť, i, ť. - šlechetnost
mysli, der Edelmuth. Leška.

Šlechetnomyslný šlechetné mysli člověk,
edelmuthig (slovo nové). Jg. Š. občan. Dch.

Šlechetnost', i, f. = urozenost, přednost,
der Adel, Vorzug der Geburt. Aqu., Ž. wit.

— Š. = čest, počestnost, ctnost, der Edel-,
Biedersinn, die Rechtschaffenheit, Ehrbar-
keit, Redlichkeit. Kšch. Přísností se k ctnosti
a š-sti nepřidržuje. V. Š. mysli, obyčejův.
Jel. To činí š. duše lidské. Sš. I. 57. Ta-
ková je š-ti moc, že ji i u nepřátel vysoko
ceníme. Kmp. Š. dobývá přátel. Š. bývá
brzo zapomenuta. Troj.

Šlechetný; šlecheten, tna, o = ze šlechty,
urozený, adelig. Že i jeden šlechetnější nenie
druhého. Dal. k. 41. — Š. = ctný, počestný,
mravný, ehrbar, edel, edelmuthig, recht-
schaffen. Š-ná panna; š. srdce a mysl míti.
V. Š. milost, edle Gute, šlechtic; z míry
š-ný. Dch. Š-í obyčejové. Hus III. 165. Š-á
mysl, člověk. D. — v čem: v dobrých oby-
čejích. Pulk. Jan Hus byl v životě a v mra-
vích š-ný. Žal. 110. Avšak Kristus byl jest
najšlechetnější a David také šlechetný ve
ctnostech a tak dóstojný. Hus I. 441. — Š.
tvář (spanilá), edel V. — Š. = vzácný,
drahý. Kat. 3034. Š. koření. O rozl. vod.

Šlechetství, n. = hodnost šlechtice, der
Adel, Adelstand. Š. a erby zač se dávají.
Kom. Lb. 21.

Šlechta, y, f., ne od lech (Šf. Strž. 753.
a H. Jir. Slov. pr. I. 73., ani z lécha = rolí,
Pal. Dj. I. 1. 189.), nýbrž z něm.: das Ge-
schlecht, der Adel. Mkl. Ze starněm. slahta,
slachte (genus), strfris. slacht genus. Mz. 82.
S Mz. shoduje se Bd. v Gl. 336. Aus lech
wurde lechta und dann durch Wurzelvor-
schlag šlechta gebildet; aber lechta ist nicht
nachweisbar. Weil š. aus dem deutschen
stammt, deshalb findet man es in allen Be-
deutungen wie im Deutschen. — Š. = plémě,
pokolení, ku kterému kdo rodem náleží, které
udatností, bohatstvím atd. znamenité jest,
das Geschlecht, die Familie, das Haus, ade-
liges Geschlecht. St, skl. II. 211. Š-ta jest
souhrn osob ve společnosti státní, povýše-
ných tituly a výsadami nad ostatní lid. —
Š.= pokolení, rod, způsob, das Geschlecht,
die Gattung. Zelina téhož pokolení n. š-ty.
Čern. Dřevo, které té š-ty jest. Gl. 336. —
Š. = každé hovado, od něhož mladé chovají
(plemenné, plemenice), das Zuchtthier. Reš.

— Š = urozenosť, šlechetství, der Adel,
Adelstand. V., BO. Staré zbožie činí novou
šlechtu (vážnost rodičů na děti přechází).
Vz Rodiče. Prov. Jg., Lb. Ostaralé stříbro
šlechtu činí; chudoba šlechtu chlapstvem
viní. Dal. Neb jest na tobě šlechtu znáti.
Pass. mus. 319. Neb nejvěčšie šlechta tu je,
kdež smysl nravy (mravy) okrašluje. Alx.
1097. Mus. — Š. = vnitřní cena, der innere
Werth. Služte Bohu podlé šlechty vašich
otcóv. BO. šlechtu jejie slaví. BO. Kúpě
věci de š-ty její, dle váhy n. míry a dle
dobroty. Št. — Š. = šlechtic, der Adelige,
šlechtička, die Adelige. V. — Š = šlechtici,
der Adel. Česká š. Us. Š. česká vyšší: páni
(barones), nižší: rytíři a vládykoyé (milites
et nobiles). Vz 8. N., Šlechtic. Š. národní,
der Nationaladel. Šd. Š-ta buď šlechetná,
noblesse oblige. Dch. Š-ta vojenská, nová,
drobná (vz Šlechták. Kobylkář, Šlechtík).