Předchozí (907)  Strana:908  Další (909) |
|
||||
908
|
Šlehání — Šlechta.
|
|||
|
||||
Šlehání, šlohání, mor. šlahání, n., das
Peitschen, Geisseln. Lom. Šlehanice, e, ť. = šlehání. Ros.
Šlehaný; -án, a, o, gepeitscht, gegeis-
selt, — čím: prutem. Us. Šlehati (zastar. šlahati; posud na Mor.
Brt.), šlohati (cf. šlažiti); šlehávati; šleh- nouti, hnul a hl, ut, utí = bíti, mrukati, bi- čovati, geisseln, ficken, peitschen, hauen, staupen, mit der Ruthe streichen. Jg. Z něm. schlagen, střněm. slaben, schlahen, schlaehen, strněm. slahan. Mz. 327. — Šlohati ku př. v jižních a východ. Čechách. Kts. — abs. Oheň šlehá. Us. Plamen šlehá. Us. Dch. — co, koho. Šlehati sníh, pěnu. Us. Dch. — co, koho čím: metlou, Ros., biči, žilami. Lom. Š. někoho bičem. Er. P. 76. — jak. A hrom šlehá dolů ukrutnými třesky. Sš. Bs. 73. — co s čím: cukr s bílkem š-ati. Us. — kam. Oheň šlehal do výše. Rk. Šlehal sedlák do valachů. Er. P. 13. Na to by mohl jazykem šláhnouti (o studeném). U Rychn. Dbv. Š-ne do nich na raz žhavým bičem (bleskem). Hdk. C. 39. Déšť se sně- hem šlehá mi do tváře. Us. Hý. — odkud. Oheň z peci šlehá. — kudy. Oheň přes sousední střechu šlehá. — čím po kom. Šlehá po něm očima. Mor. Šd. Šlehavý = šlehající, peitschend, schla-
gend. Blesky křížem š-vé. Mus. II. d. 15. Š. plamen, aufzungelnde Flamme. Dch. Šleher, u, m. = pružina. Š. táhne ve
mlýně pytlík. Us. Rgl. Šlehot, u, m. = šlehanice, das Peitschen.
Š. ohně. Rk. Šlehotati šlehati, peitschen. Nrd.
Šlehovati = šlehy obkládati, geschirren.
Vz Šle, Šlehy. — Š. ozdobovati, zieren, putzen. Smrž. Šlehy, ův, pl., m. = šleh, šlehnutí, Hiebe
mit der Peitsche. — Š. = šle, das Pferde- geschirr. Ros.— Š.= vůbec řemeny, Riemen, Seile. Us. — Š. = kšandy. Sych. Zdá se býti téhož původu jako šle. Vz Mz. 327. Šlecheť, i, f. = šlechetnosť, spanilomy-
slnosť, der Edelsinn, Edelmuth. I v té po- robenosti a v tom otroctví člověk tu š. podržuje. Sš. I. 80. (Hý.). Šlechetenství, n. = šlechetnost, spani-
losť, der Edelmuth, Geistesadel, die Vor- trefflichkeit. St. skl. I. 36. Dívky, šlechetné stvořenie, držte š. svého. Dal. k. 10. Šlechetně = počestně, spanile, edel, edel-
múthig. V. Š-ně se chovati, živu býti, V., smýšleti. D. Š. k někomu se míti. Dch. Šlechetnice, e, šlechetnička, y, f. =
šlechetná ženská, eine Edle, Vortreffliche.
Tkadl. I. 60., 81. Šlechetník, a, m. = šlechetný člověk, ein
edler Mensch, der Biedermann. Johanit. 12., Kos. 01. I. 177. — Š. šlechtic, ein Edler. Nej. Šlechetnomyslnosť, i, ť. - šlechetnost
mysli, der Edelmuth. Leška. Šlechetnomyslný šlechetné mysli člověk,
edelmuthig (slovo nové). Jg. Š. občan. Dch. |
Šlechetnost', i, f. = urozenost, přednost,
der Adel, Vorzug der Geburt. Aqu., Ž. wit. — Š. = čest, počestnost, ctnost, der Edel-,
Biedersinn, die Rechtschaffenheit, Ehrbar- keit, Redlichkeit. Kšch. Přísností se k ctnosti a š-sti nepřidržuje. V. Š. mysli, obyčejův. Jel. To činí š. duše lidské. Sš. I. 57. Ta- ková je š-ti moc, že ji i u nepřátel vysoko ceníme. Kmp. Š. dobývá přátel. Š. bývá brzo zapomenuta. Troj. Šlechetný; šlecheten, tna, o = ze šlechty,
urozený, adelig. Že i jeden šlechetnější nenie druhého. Dal. k. 41. — Š. = ctný, počestný, mravný, ehrbar, edel, edelmuthig, recht- schaffen. Š-ná panna; š. srdce a mysl míti. V. Š. milost, edle Gute, šlechtic; z míry š-ný. Dch. Š-í obyčejové. Hus III. 165. Š-á mysl, člověk. D. — v čem: v dobrých oby- čejích. Pulk. Jan Hus byl v životě a v mra- vích š-ný. Žal. 110. Avšak Kristus byl jest najšlechetnější a David také šlechetný ve ctnostech a tak dóstojný. Hus I. 441. — Š. tvář (spanilá), edel V. — Š. = vzácný, drahý. Kat. 3034. Š. koření. O rozl. vod. Šlechetství, n. = hodnost šlechtice, der
Adel, Adelstand. Š. a erby zač se dávají. Kom. Lb. 21. Šlechta, y, f., ne od lech (Šf. Strž. 753.
a H. Jir. Slov. pr. I. 73., ani z lécha = rolí, Pal. Dj. I. 1. 189.), nýbrž z něm.: das Ge- schlecht, der Adel. Mkl. Ze starněm. slahta, slachte (genus), strfris. slacht genus. Mz. 82. S Mz. shoduje se Bd. v Gl. 336. Aus lech wurde lechta und dann durch Wurzelvor- schlag šlechta gebildet; aber lechta ist nicht nachweisbar. Weil š. aus dem deutschen stammt, deshalb findet man es in allen Be- deutungen wie im Deutschen. — Š. = plémě, pokolení, ku kterému kdo rodem náleží, které udatností, bohatstvím atd. znamenité jest, das Geschlecht, die Familie, das Haus, ade- liges Geschlecht. St, skl. II. 211. Š-ta jest souhrn osob ve společnosti státní, povýše- ných tituly a výsadami nad ostatní lid. — Š.= pokolení, rod, způsob, das Geschlecht, die Gattung. Zelina téhož pokolení n. š-ty. Čern. Dřevo, které té š-ty jest. Gl. 336. — Š. = každé hovado, od něhož mladé chovají (plemenné, plemenice), das Zuchtthier. Reš. — Š = urozenosť, šlechetství, der Adel,
Adelstand. V., BO. Staré zbožie činí novou šlechtu (vážnost rodičů na děti přechází). Vz Rodiče. Prov. Jg., Lb. Ostaralé stříbro šlechtu činí; chudoba šlechtu chlapstvem viní. Dal. Neb jest na tobě šlechtu znáti. Pass. mus. 319. Neb nejvěčšie šlechta tu je, kdež smysl nravy (mravy) okrašluje. Alx. 1097. Mus. — Š. = vnitřní cena, der innere Werth. Služte Bohu podlé šlechty vašich otcóv. BO. šlechtu jejie slaví. BO. Kúpě věci de š-ty její, dle váhy n. míry a dle dobroty. Št. — Š. = šlechtic, der Adelige, šlechtička, die Adelige. V. — Š = šlechtici, der Adel. Česká š. Us. Š. česká vyšší: páni (barones), nižší: rytíři a vládykoyé (milites et nobiles). Vz 8. N., Šlechtic. Š. národní, der Nationaladel. Šd. Š-ta buď šlechetná, noblesse oblige. Dch. Š-ta vojenská, nová, drobná (vz Šlechták. Kobylkář, Šlechtík). |
|||
|
||||
Předchozí (907)  Strana:908  Další (909) |