909

Dch. — Š., y, m., osob. jm. Pal. Vz Tk. V.
159., Tf. H. 1. 42., S. N. — Š. = ploský
kámen, deska kamenná. Na mor. Zlínsku.
Brt.

Šlechták, a, m., armseliger Edelmann. Šm.
Cf. Šlechtoun.

Šlechtati se = šlechty jméno vésti, sich
tituliren. Dali mu ten titul, že jest volený
arcibiskup; a tak v tom volení šlechta! se
až do smrti. Kron. o pozdv.

Šlechtění, n., die Veredlung. Š. výrobku,
die Appretur. Us. Dch. Vz Šlechtiti.

Šlechtěný; -ěn, a, o, veredelt. S. kve-
tina. Dch.

Šlechtic, e, m. = jeden ze šlechty, uro-
zený, ein Adeliger, Edler. BO., Ž. wit. 149.
8. Od šlechta, vz -ic, Šlechta. Příp. -itjъ,.
Mkl. B. 200. Že v Benátkách toliko šlech-
ticové a ti, jenž jsou ze stavu panského,
rytířského... V. Pol. 541. Ten se š-em čte,
jehož otec jměl střiebra mnoho. Dal. 70.
Učiniti někoho š-ticem (propůjčiti někomu
šlechtictví. Vz Stav.). Z chlapóv šlechtici
bývajú a šlechtici syny chlapy jmievajú.
Dal. 70., Rb. Strany jmen š-cův vz z. —
Š. = pán, magnifice nobilis, baro, ein Mit-
glied des Herrenstandes (ve starší době).
Aby š-ci a páni nižší — quod barones? et
nobiles inferiores. Arch. III. 88. Si autem
minus nobilis sive vládyka alium magnifice
nobilem i. e. šlechticonem citaverit (Ord.
jur. t, §. 34., 44.). Gl. 336.

Šlechtice, e, f. = urozená paní, gnädige
Frau, adelige Dame. Jg.

Šlechtici líčení, das Appreturverfahren.
Dch.

Šlechtický = šlechtici přístojný, adelig.
D. S. stav, Adelstand. Po šlechticku. Šm. —
Š., ého, m., osob. jm. Žer. Záp. I. 35., 39.

Šlechtictví, n. = šlechetství, der Adel,
das Vorrecht des Adels. Š. někomu propůj-
čiti ; stupeň š. J. tr. Š. po meči, po přeslici.
Š. dáti, D.; š. rodu. Vz S. N. — Š. = šle-
chetnost'. Kom. Lb. 21.

Šlechtictvo, a, n. = šlechtictví. — Š. =
šlechticové, die Adeligen, der Adel. Mus.

Šlechtici = šlechtici náležející, adelig,
Adel-, Edel-. Š. rod, Rad. zv., dědiny. Ms.

Šlechtická, y, f., die Adelige. Us. Dch.

Šlechtična, y, f. = paní n. panna ze
šlechty, eine Adelige. Přípona -ъna. Ústav
šlechtičen, adeliges Damenstift. Dch. —
Š. = svobodná paní, baronka, die Baronesse,
Baronin, Freifrau, Freiin. Res.

Šlechtičnosť, i, f., der Adel (als Eigen-
schaft). Šm.

Šlechtičny = šlechtičí, adelig, Adels-.
S. rod. Rad. zv.

Šlechtík, a, m. = šlechtoun. Šm.

Šlechtilosť, i, f., die Nobilität. Vus.

Šlechtilý = zlechtilý, ušlechtilý, edel, ge-
adelt. Tkad. — Š. = zdařilý, spanilý, herr-
lich, edel. Š. zrost. Tkad. II. 32., Veleš.

Šlechtín, a, m., něm. Schlechtin, ves
u Bohdanče. Vz S. N.

Šlechtitel, e, m., der Veredler. Šm.

Šlechtitelka, y, šlechtitelkyně, ě, f.,
die Veredlerin. Šm.

Šlechtiti, il, ěn, ění; šlechtívati = zda-
řilým, mravným činiti, adeln, veredeln; ozdo-
bovati, okrašlovati, zieren, schmücken. Jg. —
co, koho. Láska šlechtí každého člověka.
Ryt. kř. Roucho šlechtí člověka. V. Kapu-
sta hlas šlechtí. Jád. Š. ovce. Na Slov. Úmysl
šlechtí jednáni. Us. Ctnost! a stud šlechtí kaž-
dou ženu. Reš. Srdce šlechtí člověka. Dch.
— co čím. Š. řeči hnutím (mit Geberden).
Kom. J. 751. Stromy štěpováním šlechtiti. —
co z čeho. To oči šlechtí z horkosti (opra-
vuje) D. — se. Dítky se šlechtí a daří. V.
Komu se včely šlechtí (daří) a ženy mrou,
bývá bohat (žertem se říká). Ros. Šlechtí
se co řemen vůhni (v ohni = prospívá ze
zlého v horší). Jg. Husy se šlechtily (da-
řily). Klda. 179. — se, kde, čím. Zlato
v ohni, ohněm se šlechtí. Us. (Ctnosti) po-
korú se šlechtí. Hus. III. 78. — se po kom.
Žena po muži se šlechtí (wird adelig), ale
muž po ženě nic. Vš. Děti po otci se šlechtí
a ne po mateři. Vš. V. 16., lib. — se komu.
Jaksi se: mu to nešlechtí (nedaří). U Rychn.
sk. Vře se mu šlechtí, nač se jen koukne.
Us. Kšá.

Šlechtopyšný, rodopyšný, adelstolz. Tpl.

Šlechtoun, a, m. = šlechtic (s příhanou).
Reš.

Šlechtovláda, y, f. - takové zřízení
státní, ve kterém hlavní moc politická při
šlechtě jest, die Adelsherrschaft, Aristo-
kratie. S. N.

Šleicherka, y, f., schleichen., rostl, ře-
číkovitá. Rostl. I. 228. b.

Šleinic, e, m., osob. jm. Vz Žer. Záp. II. 190.

Šlejferka, y, f., něm. Schleiferka, mlýn
u Pelhřimova.

Šlejferna, y, f., Schleifermühle, mlýn u So-
botky. PL. — Š. = hubačka, žena pomlou-
vačná, die Plauscherin, Verleumderin. Jrsk.,
Kšá. To je šlejferna (má jazyk na pravém
místě). V Kunv. Msk. Vz Šlejfíř. — Š. =
huba, vyřídilka, loses Maul. Ta má š-nu!
Us. Prk. — Š. = šlejfírna. Má hubu jako
šlejférnu. U Jižné. Vrů.

Šlejferní, Schleif-. Š. mlýn. Boč. 1496.

Šlejfíř, šlejféř, e, m., = brusař, z něm.
der Schleifer. D., Tk. II. 377. Jede mu huba
jako šlejfíři. U Žirovn. Vlk.

Šlejfířka, šlejféřka, y, f., die Schlei-
ferin. Jg. Má hubu jako š.; Jede jí huba
jako š-ce. Us. Hý.

Šlejfírna, šlejférna, y, f., z něm. = bru-
sírna, die Schleife. Zlob. Vz Šlejferna.

Šlejfovní, z něm. Schleif-. Š. kámen =
brus V.

Šlejfovati = brousiti, schleifen, wetzen.

Šlejhar, a, m., osob. jm.
Šlejchéř, e, m., der Schlicher, Wischer.
Šlejchéři propírali v proutěných koších na
drobno ztlučené rudy. Dač. I.146. Vz Šlichýř.

Šlejska, y, f. = šlejšek. — Š. = příliš
tenká, štíhlá ženská. Je jako š. Us. Prk.