910

Šlejšek, šku, m., eine dicke Nudel. Cf.
Šiška, Šišmák_v Dch., Rgl. U Písku také:
nahé děti. L. Šbk. Š. krupičné, Griesnudeln.
Dch. Bušené šlejšky, bušky = podlouhlé,
tlusté as na prst, které se vaří a potom na
plechovém pekáči smetanou a vejci podlí-
vají a pekou. U Broumova jim říkají Busch- j
klösseln. Dch. Tyto š-ky šly z Carhradu j
pěšky (jsou nemastné). Č. M. 487. Vz Slíž.

Slek,u,m., lépe: šlak kolej, das Gleis,
Geleise. Us.

Šlekšac, e, m , z něm. Schlagschatz, der
Gewinn, welcher aus dem Münzrechte gezo-
gen wird. S. z mince králům pozůstaviti mají.
1564. Gl. 33G. Než stříbra a zlata kupování
tolikéž šlekšac z mince nám toliko a bu-
doucím králům českým zůstati mají. Nar. j
o h. a k. 1575

1. Šlem, u, m. ozdoba hlavy ženské,
ein Kopfputz der Weiber. Prer. Circ. Morav,
Druh čepce u Přerova, ještě za tohoto stol.
tak nazýván. Jir. Vz Mz. 82. — Š. = helm,
zastar. Jir.

2. Šlem, u, m., z něm. der Schleim, na

povrchu usazená špína n. nečistota zvl. slz-
kosí na něčem, vz Osliz. S. na jazyku, hlen.
Rudnatá usazenina. Vz S. N. — Š. = vodo-
krevnosť, bílá n. vodnatá krev, der Schleim,
Flttss. Kom. J. 272. — Š = bahno, kal
Vyvážejí z louže š. Us. u Plz. Prk.

Šlemiště, ě, n., der Schleimherd. Š. zlata
---- die Goldlutte. 8m.

Šlemiti, il, en, ení, šlemovati, šlemovávati
od šlemu čistiti, schleimen; šlemem po-
táhnouti, verschleimen, mit Schleim über-
ziehen. — co: střeva, kde: ve vodě. —se:
Mlýn se šlemi (když křes kameni vlhkým
obilím se zamezuje tak, že mlýn mleti ne-
může, sich verschmieren). Vys.

Šlemovací = ku šlemování sloužící,
Schleim-. Ros.

Šlemovadlo, a, n., ein Werkzeug zum

Schleimen. Ros.

Šlemovatěti, ěl, ění, schleimen. Hlemýždi
šlemovatěji.

Šlemovatosť, -vitost, i, f., die Schleimig-
keit. D.

Šlemovatý, šlemovitý = plný šlemu,
schleimig, voll Schleim. V. — Š.= vodokrev-
natý, phlegmaticus, schleimig, flüssig. Ros.
Hořcová voda vyprazdňuje všecky š-té věci
v žaludku. Čern. P. v. pv.

Šlemovka, y, f., der Schlämmlöffel. Hrk.

Šlemovna, y, f. = čistírna šlemů, das
Schlämmhaus. S. N.

Šlemovní, od šlemu, Schleim-. Ros.

Šlemový = šlemovatý.

Šlemr-, a, m., osob. jm.

Šlendrian, u, m. = zastaralý nepořá-
dek, der Schlendrian. Rk. Ze š-nu jazyko-
vého co vyplývá. Kos. 01. I. 79.

Šlep, u, m., z něm. der Schlepp — po-
dolek, (vz Podolek), vlečka, pluhánek, táhlo,
opovrženě: ohon, ocas. V. Nosič šlepu. Bern.

Šlepa, šlepka, y, ť., zastr. klobouk,
der Hut. Bhmr.

Šlepati = šlapati.

Šlepka, y, f. = kokrhel, die Schopf-
haube. D.

Šlepěje, vz Šlapěje. Kom. J. 423.

Šlepiti, vz Šlapati.

Šleptař, e, m. = šeplač, der Lispler.
Slov. Bern.

Šleptačka, y, f. = šeplačka, die Lisple-
rin, Stammlerin. Slov.

Šleptati šeptati, šeptati, lispeln, stam-
meln. Slov.

Šleptavo = šeplavě, lispelnd, stammelnd.
Slov. Nikdy nemluv š., ked móžeš porádné.
Slov. Tč. Cf. Šleptati.

Šleptavosť, i, f. = šeplavosi, das Lispeln,
Stammeln. Slov. Bern.

Šleptavý = šeplavý, lispelnd, stammelnd,
stotternd. Slov. Bern.

Šlerka, y, m., osob. jm.

Šlesvický, schleswiger. Vz. Šlesvik.

Šlesvik, a, m. = vévodství v již. části
poloostrova jutského, Schleswig. Vz S. N.

Šleška, y, m., osob. jm. Šd.

Šleta, y, f. skřidla, skřidlice, der Schiefer.
Mor., I). Sr. dolnoněm. schleet, něco rozští-
peného. Mz. 327.

Šletník, u, m., der Schlotterkasten, v sol-
ních dolech. Šm.

Šletový = skřidličný, Schiefer-. Mor. D.

Šlevíc, e, m., osobní jméno. Žer. Záp.
II. 190.

Šležný = čím lze snadno šlehati, švižný,
mrštný. Š. bič. U Plzně. Prk.

Šli, vz Sláti.

Šligle, e, f., u horníků, z něm. der Schlägel,
ruční kladivo 3—4 libry těžké. Š. = dvě
kladiva havířská, z nichž jedno želízko, druhé
pemrlice sluje. Vys.

Šligr, u, m., šp. z něm. Schläder. Vz
Odmytek.

1. Šlich, u, šlicht, u, m. = drobné stlučené
kusy rudy. Z němec. Schlich, das fein ge-
pochte, gewaschene Erz. Mz. 327. S. = ruda
moučkovitá již úplně vyčištěná, der Erz-
schlich. S. N. Š. železný. Krok. — Š. — co
po zlatě zůstává, krec, ramentum lotione
collectum, das Gekrätz. V.

2. Šlich, a, m., centropomus, ryba bři-
choplýtevná, okounovitá. Krok. I. d. 108.

Šlichéř, e, m. — šlejchéř. Jg.

Šlichovati. — co čím: vodou (vypírati,
auswaschen, reinigen) ? Ms. alch.

Šlichjoviště, ě, n., der Filzherd (im Poch-
werk). Sm.

1. Šlichta, y, f. = šlehnutí, der Hieb,
Streich. Záv. 116. — Š. = při sečení kosou
n. krabicí rána jedním rázem učiněná, ein
Hieb mit der Sense. Kosa na velikou n. ma-
lou šlichtu (ránu) připravená. Us. u Berouna.
Dch. — Š. — prouha od šlehnutí, modrina,
jizva, šrám, čára, die Streifwunde, der Striem,
das Wundmal. Š-u udělati. V. Má v obličeji
čtyři šlichty. Us. Vrů.



	910

	Šlejšek, šku, m., eine dicke Nudel. Cf. Šiška, Šišmák_v Dch., Rgl. U Písku také: nahé děti. L. Šbk. Š. krupičné, Griesnudeln. Dch. Bušené šlejšky, bušky = podlouhlé, tlusté as na prst, které se vaří a potom na plechovém pekáči smetanou a vejci podlí- vají a pekou. U Broumova jim říkají Busch- j klösseln. Dch. Tyto š-ky šly z Carhradu j pěšky (jsou nemastné). Č. M. 487. Vz Slíž. Slek,u,m., lépe: šlak kolej, das Gleis, Geleise. Us. Šlekšac, e, m , z něm. Schlagschatz, der Gewinn, welcher aus dem Münzrechte gezo- gen wird. S. z mince králům pozůstaviti mají. 1564. Gl. 33G. Než stříbra a zlata kupování tolikéž šlekšac z mince nám toliko a bu- doucím králům českým zůstati mají. Nar. j o h. a k. 1575 1. Šlem, u, m. ozdoba hlavy ženské, ein Kopfputz der Weiber. Prer. Circ. Morav, Druh čepce u Přerova, ještě za tohoto stol. tak nazýván. Jir. Vz Mz. 82. — Š. = helm, zastar. Jir. 2. Šlem, u, m., z něm. der Schleim, na povrchu usazená špína n. nečistota zvl. slz- kosí na něčem, vz Osliz. S. na jazyku, hlen. Rudnatá usazenina. Vz S. N. — Š. = vodo- krevnosť, bílá n. vodnatá krev, der Schleim, Flttss. Kom. J. 272. — Š = bahno, kal Vyvážejí z louže š. Us. u Plz. Prk. Šlemiště, ě, n., der Schleimherd. Š. zlata ---- die Goldlutte. 8m. Šlemiti, il, en, ení, šlemovati, šlemovávati od šlemu čistiti, schleimen; šlemem po- táhnouti, verschleimen, mit Schleim über- ziehen. — co: střeva, kde: ve vodě. —se: Mlýn se šlemi (když křes kameni vlhkým obilím se zamezuje tak, že mlýn mleti ne- může, sich verschmieren). Vys. Šlemovací = ku šlemování sloužící, Schleim-. Ros. Šlemovadlo, a, n., ein Werkzeug zum Schleimen. Ros. Šlemovatěti, ěl, ění, schleimen. Hlemýždi šlemovatěji. Šlemovatosť, -vitost, i, f., die Schleimig- keit. D. Šlemovatý, šlemovitý = plný šlemu, schleimig, voll Schleim. V. — Š.= vodokrev- natý, phlegmaticus, schleimig, flüssig. Ros. Hořcová voda vyprazdňuje všecky š-té věci v žaludku. Čern. P. v. pv. Šlemovka, y, f., der Schlämmlöffel. Hrk. Šlemovna, y, f. = čistírna šlemů, das Schlämmhaus. S. N. Šlemovní, od šlemu, Schleim-. Ros. Šlemový = šlemovatý. Šlemr-, a, m., osob. jm. Šlendrian, u, m. = zastaralý nepořá- dek, der Schlendrian. Rk. Ze š-nu jazyko- vého co vyplývá. Kos. 01. I. 79. Šlep, u, m., z něm. der Schlepp — po- dolek, (vz Podolek), vlečka, pluhánek, táhlo, opovrženě: ohon, ocas. V. Nosič šlepu. Bern. Šlepa, šlepka, y, ť., zastr. klobouk, der Hut. Bhmr.	Šlepati = šlapati. Šlepka, y, f. = kokrhel, die Schopf- haube. D. Šlepěje, vz Šlapěje. Kom. J. 423. Šlepiti, vz Šlapati. Šleptař, e, m. = šeplač, der Lispler. Slov. Bern. Šleptačka, y, f. = šeplačka, die Lisple- rin, Stammlerin. Slov. Šleptati šeptati, šeptati, lispeln, stam- meln. Slov. Šleptavo = šeplavě, lispelnd, stammelnd. Slov. Nikdy nemluv š., ked móžeš porádné. Slov. Tč. Cf. Šleptati. Šleptavosť, i, f. = šeplavosi, das Lispeln, Stammeln. Slov. Bern. Šleptavý = šeplavý, lispelnd, stammelnd, stotternd. Slov. Bern. Šlerka, y, m., osob. jm. Šlesvický, schleswiger. Vz. Šlesvik. Šlesvik, a, m. = vévodství v již. části poloostrova jutského, Schleswig. Vz S. N. Šleška, y, m., osob. jm. Šd. Šleta, y, f. skřidla, skřidlice, der Schiefer. Mor., I). Sr. dolnoněm. schleet, něco rozští- peného. Mz. 327. Šletník, u, m., der Schlotterkasten, v sol- ních dolech. Šm. Šletový = skřidličný, Schiefer-. Mor. D. Šlevíc, e, m., osobní jméno. Žer. Záp. II. 190. Šležný = čím lze snadno šlehati, švižný, mrštný. Š. bič. U Plzně. Prk. Šli, vz Sláti. Šligle, e, f., u horníků, z něm. der Schlägel, ruční kladivo 3—4 libry těžké. Š. = dvě kladiva havířská, z nichž jedno želízko, druhé pemrlice sluje. Vys. Šligr, u, m., šp. z něm. Schläder. Vz Odmytek. 1. Šlich, u, šlicht, u, m. = drobné stlučené kusy rudy. Z němec. Schlich, das fein ge- pochte, gewaschene Erz. Mz. 327. S. = ruda moučkovitá již úplně vyčištěná, der Erz- schlich. S. N. Š. železný. Krok. — Š. — co po zlatě zůstává, krec, ramentum lotione collectum, das Gekrätz. V. 2. Šlich, a, m., centropomus, ryba bři- choplýtevná, okounovitá. Krok. I. d. 108. Šlichéř, e, m. — šlejchéř. Jg. Šlichovati. — co čím: vodou (vypírati, auswaschen, reinigen) ? Ms. alch. Šlichjoviště, ě, n., der Filzherd (im Poch- werk). Sm. 1. Šlichta, y, f. = šlehnutí, der Hieb, Streich. Záv. 116. — Š. = při sečení kosou n. krabicí rána jedním rázem učiněná, ein Hieb mit der Sense. Kosa na velikou n. ma- lou šlichtu (ránu) připravená. Us. u Berouna. Dch. — Š. — prouha od šlehnutí, modrina, jizva, šrám, čára, die Streifwunde, der Striem, das Wundmal. Š-u udělati. V. Má v obličeji čtyři šlichty. Us. Vrů.