Předchozí (909)  Strana:910  Další (911) |
|
|||
910
|
|||
|
|||
Šlejšek, šku, m., eine dicke Nudel. Cf.
Šiška, Šišmákv Dch., Rgl. U Písku také: nahé děti. L. Šbk. Š. krupičné, Griesnudeln. Dch. Bušené šlejšky, bušky = podlouhlé, tlusté as na prst, které se vaří a potom na plechovém pekáči smetanou a vejci podlí- vají a pekou. U Broumova jim říkají Busch- j klösseln. Dch. Tyto š-ky šly z Carhradu j pěšky (jsou nemastné). Č. M. 487. Vz Slíž. Slek,u,m., lépe: šlak kolej, das Gleis,
Geleise. Us. Šlekšac, e, m , z něm. Schlagschatz, der
Gewinn, welcher aus dem Münzrechte gezo- gen wird. S. z mince králům pozůstaviti mají. 1564. Gl. 33G. Než stříbra a zlata kupování tolikéž šlekšac z mince nám toliko a bu- doucím králům českým zůstati mají. Nar. j o h. a k. 1575 1. Šlem, u, m. ozdoba hlavy ženské,
ein Kopfputz der Weiber. Prer. Circ. Morav, Druh čepce u Přerova, ještě za tohoto stol. tak nazýván. Jir. Vz Mz. 82. — Š. = helm, zastar. Jir. 2. Šlem, u, m., z něm. der Schleim, na
povrchu usazená špína n. nečistota zvl. slz-
kosí na něčem, vz Osliz. S. na jazyku, hlen. Rudnatá usazenina. Vz S. N. — Š. = vodo- krevnosť, bílá n. vodnatá krev, der Schleim, Flttss. Kom. J. 272. — Š = bahno, kal Vyvážejí z louže š. Us. u Plz. Prk. Šlemiště, ě, n., der Schleimherd. Š. zlata
---- die Goldlutte. 8m. Šlemiti, il, en, ení, šlemovati, šlemovávati
od šlemu čistiti, schleimen; šlemem po- táhnouti, verschleimen, mit Schleim über- ziehen. — co: střeva, kde: ve vodě. —se: Mlýn se šlemi (když křes kameni vlhkým obilím se zamezuje tak, že mlýn mleti ne- může, sich verschmieren). Vys. Šlemovací = ku šlemování sloužící,
Schleim-. Ros. Šlemovadlo, a, n., ein Werkzeug zum
Schleimen. Ros.
Šlemovatěti, ěl, ění, schleimen. Hlemýždi
šlemovatěji. Šlemovatosť, -vitost, i, f., die Schleimig-
keit. D. Šlemovatý, šlemovitý = plný šlemu,
schleimig, voll Schleim. V. — Š.= vodokrev- natý, phlegmaticus, schleimig, flüssig. Ros. Hořcová voda vyprazdňuje všecky š-té věci v žaludku. Čern. P. v. pv. Šlemovka, y, f., der Schlämmlöffel. Hrk.
Šlemovna, y, f. = čistírna šlemů, das
Schlämmhaus. S. N. Šlemovní, od šlemu, Schleim-. Ros.
Šlemový = šlemovatý.
Šlemr-, a, m., osob. jm.
Šlendrian, u, m. = zastaralý nepořá-
dek, der Schlendrian. Rk. Ze š-nu jazyko- vého co vyplývá. Kos. 01. I. 79. Šlep, u, m., z něm. der Schlepp — po-
dolek, (vz Podolek), vlečka, pluhánek, táhlo, opovrženě: ohon, ocas. V. Nosič šlepu. Bern. Šlepa, šlepka, y, ť., zastr. klobouk,
der Hut. Bhmr. |
Šlepati = šlapati.
Šlepka, y, f. = kokrhel, die Schopf-
haube. D. Šlepěje, vz Šlapěje. Kom. J. 423.
Šlepiti, vz Šlapati.
Šleptař, e, m. = šeplač, der Lispler.
Slov. Bern. Šleptačka, y, f. = šeplačka, die Lisple-
rin, Stammlerin. Slov. Šleptati šeptati, šeptati, lispeln, stam-
meln. Slov. Šleptavo = šeplavě, lispelnd, stammelnd.
Slov. Nikdy nemluv š., ked móžeš porádné. Slov. Tč. Cf. Šleptati. Šleptavosť, i, f. = šeplavosi, das Lispeln,
Stammeln. Slov. Bern. Šleptavý = šeplavý, lispelnd, stammelnd,
stotternd. Slov. Bern. Šlerka, y, m., osob. jm.
Šlesvický, schleswiger. Vz. Šlesvik.
Šlesvik, a, m. = vévodství v již. části
poloostrova jutského, Schleswig. Vz S. N. Šleška, y, m., osob. jm. Šd.
Šleta, y, f. skřidla, skřidlice, der Schiefer.
Mor., I). Sr. dolnoněm. schleet, něco rozští- peného. Mz. 327. Šletník, u, m., der Schlotterkasten, v sol-
ních dolech. Šm. Šletový = skřidličný, Schiefer-. Mor. D.
Šlevíc, e, m., osobní jméno. Žer. Záp.
II. 190. Šležný = čím lze snadno šlehati, švižný,
mrštný. Š. bič. U Plzně. Prk. Šli, vz Sláti.
Šligle, e, f., u horníků, z něm. der Schlägel,
ruční kladivo 3—4 libry těžké. Š. = dvě kladiva havířská, z nichž jedno želízko, druhé pemrlice sluje. Vys. Šligr, u, m., šp. z něm. Schläder. Vz
Odmytek. 1. Šlich, u, šlicht, u, m. = drobné stlučené
kusy rudy. Z němec. Schlich, das fein ge- pochte, gewaschene Erz. Mz. 327. S. = ruda moučkovitá již úplně vyčištěná, der Erz- schlich. S. N. Š. železný. Krok. — Š. — co po zlatě zůstává, krec, ramentum lotione collectum, das Gekrätz. V. 2. Šlich, a, m., centropomus, ryba bři-
choplýtevná, okounovitá. Krok. I. d. 108. Šlichéř, e, m. — šlejchéř. Jg.
Šlichovati. — co čím: vodou (vypírati,
auswaschen, reinigen) ? Ms. alch. Šlichjoviště, ě, n., der Filzherd (im Poch-
werk). Sm. 1. Šlichta, y, f. = šlehnutí, der Hieb,
Streich. Záv. 116. — Š. = při sečení kosou n. krabicí rána jedním rázem učiněná, ein Hieb mit der Sense. Kosa na velikou n. ma- lou šlichtu (ránu) připravená. Us. u Berouna. Dch. — Š. — prouha od šlehnutí, modrina, jizva, šrám, čára, die Streifwunde, der Striem, das Wundmal. Š-u udělati. V. Má v obličeji čtyři šlichty. Us. Vrů. |
||
|
|||
Předchozí (909)  Strana:910  Další (911) |