Předchozí (910)  Strana:911  Další (912) |
|
|||
911
|
|||
|
|||
2. Šlichta, y, f., z něm.: u tkadlců mazadlo
z mouky, kterým se natírá a tuží osnova na stavě, die Schlichte, Schmitte. Vz Tkadl- covství. Přízi š-ou namazati. — Š. = ječ- menec, der Gerstenseim, Gerstel. — Š. dobytku, mouka ve studené vodě rozdělaná a potom (na způsob škrobu) do vařící vody vlitá a uvařená, die Schlichte, Brühe. To je š. (takové jídlo, jako š. prasatům, kravám va- řená) ! — Š. = mouka rozdělaná ve vřelé vodě na řídko, jíš z nouze ku škrobení prá- dla užívají. Us. u Opavy. Klš. Šlichtovací, zum Schlichten dienlich. Mus.
10. 368. Šlichtovatěti, ěl, ění, brühartig werden.
Vz Šlichta. Us. u Olom. Sd. Šlichtovati = přízi šlichtou potříti,
osnovu tužiti, schlichten, mit der Schlichte, bestreichen, den Aufzug stärken. Vz Slichta, 2., Tkadlcovství. Šlichtovatosť, šlichtovitosť, i, f. =
šlichty, die Striemen, Wunden. Jg. — S., die Brühartigkeit. Šlichtovatý, brühartig, schleimig. Us.
Šd. — Š. — šramovitý, voll Striemen, Wunden. Šlichtovitý = šlichtovatý. Us. Sd.
Šlichtovník, u, m. = hladík (hoblík),
der Schlichthobel. Techn. I. 364. Šlichýř, -chéř, e, m. = puchýř, der Erz-
müller, ryžovník, der Erzwäscher, Erzseifer, welcher das gepulverte Erz wäscht; e germ. Schlich, Erze, welche zu feinem Pulver ge- pocht sind, um die leichteren Steintheile von den schwereren Erztheilen abschlemmen zu können. Gl. 336. Vz Šlejchéř. Šlichýřka, y, f., die Erzmüllerin, Erz-
wäscherin. Jg. Šlichýřský, Erzmüller-, Erzwäscher-.
Šlichýřství, n., das Gewerbe eines Erz-
müllers o. Erzwäschers. V. Šlik, a, m., osob. jm. Vz S. N., Tk. IV.
742., Tf. 393., Jg. H. 1. 634. Šlikoves, vsi, f., Schlikowes, ves u Ji-
čína. PL. Šlim, u, m., hák, der Haken. V. Srov.
střněm. slim, slimpf, kosý, křivý, skroucený. — Š. - klika. — Š. — sliz, der Schleim. Sr. střněm. slím, slime, nněm. Schleim. Mz. 327. Šlimek, mku, m. = koláč matečný, lůžko
plodu, die Nachgeburt, der Mutterkuchen. Srov. střněm. slieme, tenká blána. Vz Mz. 327. Šlimovatosť, šlimovitosť, i, f. = šle-
movitosf, die Schleimigkeit. Ms. bibl. 121.
Slimovatý, šlimovitý = šlemovatý, schlei-
mig. 1. Slinc, e, m., z něm. der Schlitz = rána,
jízva od pořezání, uhození, der Schütz, die Wunde; prouha po seknutí, die Narbe. Us. Sr. něm. Schlitz, Riss, říz, vrub, střněmec. sliz, rima, fissura, rozpuklina. Mz. 328. 2. Slinc, e, m. = useknutý kus, der Fetzen,
das Stück. Š-ce sněho padaly. Ctib. H. 109. Sr. střněm. slize, vetché plátno. Mz. 328. |
3. Šlinc, e, m. = slina V der Geifer. Lom.
Pých. 211. a j. Slinec, nce, m. = nečistá prouha na prá-
dle, ein schmutziger Streif in der Wüsche. V Policku. Kšá. Cf. Šmaha. Šlingle, e, f., z něm. das Schlinglein. Jg.
Šlinglování, šp. z něm. = krajové vyší-
vání, kroužkování. Dřk. Šlíp, interj. - zvuk, který se šlapáním
do bláta působí, der Schall des Auftrittes. Tehdy jest šlíp šlap, kyk mak (plískavá řeč). Reš. Syr. 161. Šlísna, y, f., šp. z něm. Schliesse = kle-
ština, svor, svora. Slitáž, e, f. = jízda na saních. Uš. Kšá.
Slíže, í, f., pl. = bílé fazole, podlouhlé a
ploskaté. Mor. Brt. Šlížek, žku. m. = slížky, slejžky, die
Schleisse, Mz. 328. Vz Slíž. - Š. = šiška, der Baumzapfen. U Olom. Sd. Šlížkovatěti, ěl, ění, sich in Klösschen
umformen. U Olom. Sd. Slizkovatý, šlížkovitý, klössig. Š. těsto,
mouka, mák. U Olom. Sd. Šlížky = šlejšky. Vz Šlejšek, Slíž. Mor.
Brt. Šlohanec, nce, m., šlehanec, druh kne-
dlíků. U Jižné. Vrů. Šloháreň, rně, f. = dílna šlohýřova. Boč.
exc. 1515. Slohati, šlohnouti, vz Šlehati.
Šlohýř, e, m., z něm. der Schläger, jener
Arbeiter in der Messerschmiede, welcher mit dem Schlägel d. i. einem hölzernen Hammer das Eisen ebnet und glättet. Mistr (nožířský) má tento počet čeledi držeti: u výhni jednoho podmistři a š-ře a šlejfíře a lavičníky tři. Gl. 336. Šlochavec, vce, m. = Němec (s příhanou).
Slov. Bern. Šlojéř, šlojíř, e, šlojířík, šlojřík, u, m.,
der Schleicher, aus dem Mhd. slôir, slôjir, slôjer, ursprünglich ein feines Gewebe. Gl. 336. Š. = závoj, rouška, roucha. V., Ždk. Majíc zedraný šlojíř. Kn. rož. č. 228. — Kom. J. 513. Pobrali šlojieře. Pč. 17. Zpieváme před křížem, na němž Kristus trpěl, i před š-řem panny Marie; Haleřík babička v šlo- jieřku zavázala, aby lapka jí ho nevzal; Š. bělný, bavlnný neb hedvábný viece zde platí než tam bissus; Těla jest Kristus svú krví vykúpil, ale své sukně nic, ani š-ře své matky. Hus I. 73., 220., 240., 327. Šlojířnice, šlojéřnice, e, f., die Schleier-
macherin. 1446. Slojířník, a, m., der Schleiermacher. Tk.
II. 372. Šlojíŕový, Schleier-. Š. třapcové. Reš.
Slok, a, m., šp. z něm. Schlag = mimo-
chod, klus, der Zelt. D. Šlondra, vz Šlundra.
Šlosar, a, m., osob. jm. Vz S. N.
Slosař, e, m., šp. z něm. Schlo sser, zá
mečník. U Místka na Mor. Škd. |
||
|
|||
Předchozí (910)  Strana:911  Další (912) |