911

2. Šlichta, y, f., z něm.: u tkadlců mazadlo
z mouky, kterým se natírá a tuží osnova
na stavě, die Schlichte, Schmitte. Vz Tkadl-
covství. Přízi š-ou namazati. — Š. = ječ-
menec, der Gerstenseim, Gerstel. — Š. dobytku,
mouka ve studené vodě rozdělaná a potom
(na způsob škrobu) do vařící vody vlitá a
uvařená, die Schlichte, Brühe. To je š.
(takové jídlo, jako š. prasatům, kravám va-
řená) ! — Š. = mouka rozdělaná ve vřelé
vodě na řídko, jíš z nouze ku škrobení prá-
dla užívají. Us. u Opavy. Klš.

Šlichtovací, zum Schlichten dienlich. Mus.
10. 368.

Šlichtovatěti, ěl, ění, brühartig werden.
Vz Šlichta. Us. u Olom. Sd.

Šlichtovati = přízi šlichtou potříti,
osnovu tužiti, schlichten, mit der Schlichte,
bestreichen, den Aufzug stärken. Vz Slichta,
2., Tkadlcovství.

Šlichtovatosť, šlichtovitosť, i, f. =
šlichty, die Striemen, Wunden. Jg. — S.,
die Brühartigkeit.

Šlichtovatý, brühartig, schleimig. Us.
Šd. — Š. — šramovitý, voll Striemen, Wunden.

Šlichtovitý = šlichtovatý. Us. Sd.

Šlichtovník, u, m. = hladík (hoblík),
der Schlichthobel. Techn. I. 364.

Šlichýř, -chéř, e, m. = puchýř, der Erz-
müller, ryžovník, der Erzwäscher, Erzseifer,
welcher das gepulverte Erz wäscht; e germ.
Schlich, Erze, welche zu feinem Pulver ge-
pocht sind, um die leichteren Steintheile
von den schwereren Erztheilen abschlemmen
zu können. Gl. 336. Vz Šlejchéř.

Šlichýřka, y, f., die Erzmüllerin, Erz-
wäscherin. Jg.

Šlichýřský, Erzmüller-, Erzwäscher-.

Šlichýřství, n., das Gewerbe eines Erz-
müllers o. Erzwäschers. V.

Šlik, a, m., osob. jm. Vz S. N., Tk. IV.
742., Tf. 393., Jg. H. 1. 634.

Šlikoves, vsi, f., Schlikowes, ves u Ji-
čína. PL.

Šlim, u, m., hák, der Haken. V. Srov.
střněm. slim, slimpf, kosý, křivý, skroucený.
— Š. - klika. — Š. — sliz, der Schleim.
Sr. střněm. slím, slime, nněm. Schleim. Mz.
327.

Šlimek, mku, m. = koláč matečný, lůžko
plodu, die Nachgeburt, der Mutterkuchen.
Srov. střněm. slieme, tenká blána. Vz Mz.
327.

Šlimovatosť, šlimovitosť, i, f. = šle-

movitosf, die Schleimigkeit. Ms. bibl. 121.

Slimovatý, šlimovitý = šlemovatý, schlei-
mig.

1. Slinc, e, m., z něm. der Schlitz = rána,
jízva od pořezání, uhození, der Schütz, die
Wunde; prouha po seknutí, die Narbe. Us.
Sr. něm. Schlitz, Riss, říz, vrub, střněmec.
sliz, rima, fissura, rozpuklina. Mz. 328.

2. Slinc, e, m. = useknutý kus, der Fetzen,
das Stück. Š-ce sněho padaly. Ctib. H. 109.
Sr. střněm. slize, vetché plátno. Mz. 328.

3. Šlinc, e, m. = slina V der Geifer. Lom.
Pých. 211. a j.

Slinec, nce, m. = nečistá prouha na prá-
dle, ein schmutziger Streif in der Wüsche.
V Policku. Kšá. Cf. Šmaha.

Šlingle, e, f., z něm. das Schlinglein. Jg.

Šlinglování, šp. z něm. = krajové vyší-
vání, kroužkování. Dřk.

Šlíp, interj. - zvuk, který se šlapáním
do bláta působí, der Schall des Auftrittes.
Tehdy jest šlíp šlap, kyk mak (plískavá
řeč). Reš. Syr. 161.

Šlísna, y, f., šp. z něm. Schliesse = kle-
ština, svor, svora.

Slitáž, e, f. = jízda na saních. Uš. Kšá.

Slíže, í, f., pl. = bílé fazole, podlouhlé a
ploskaté. Mor. Brt.

Šlížek, žku. m. = slížky, slejžky, die
Schleisse, Mz. 328. Vz Slíž. - Š. = šiška,
der Baumzapfen. U Olom. Sd.

Šlížkovatěti, ěl, ění, sich in Klösschen
umformen. U Olom. Sd.

Slizkovatý, šlížkovitý, klössig. Š. těsto,
mouka, mák. U Olom. Sd.

Šlížky = šlejšky. Vz Šlejšek, Slíž. Mor.
Brt.

Šlohanec, nce, m., šlehanec, druh kne-
dlíků. U Jižné. Vrů.

Šloháreň, rně, f. = dílna šlohýřova. Boč.
exc. 1515.

Slohati, šlohnouti, vz Šlehati.

Šlohýř, e, m., z něm. der Schläger, jener
Arbeiter in der Messerschmiede, welcher
mit dem Schlägel d. i. einem hölzernen
Hammer das Eisen ebnet und glättet. Mistr
(nožířský) má tento počet čeledi držeti: u
výhni jednoho podmistři a š-ře a šlejfíře a
lavičníky tři. Gl. 336.

Šlochavec, vce, m. = Němec (s příhanou).
Slov. Bern.

Šlojéř, šlojíř, e, šlojířík, šlojřík, u, m.,
der Schleicher, aus dem Mhd. slôir, slôjir,
slôjer, ursprünglich ein feines Gewebe. Gl. 336.
Š. = závoj, rouška, roucha. V., Ždk. Majíc
zedraný šlojíř. Kn. rož. č. 228. — Kom. J.
513. Pobrali šlojieře. Pč. 17. Zpieváme
před křížem, na němž Kristus trpěl, i před
š-řem panny Marie; Haleřík babička v šlo-
jieřku zavázala, aby lapka jí ho nevzal; Š.
bělný, bavlnný neb hedvábný viece zde
platí než tam bissus; Těla jest Kristus svú
krví vykúpil, ale své sukně nic, ani š-ře
své matky. Hus I. 73., 220., 240., 327.

Šlojířnice, šlojéřnice, e, f., die Schleier-
macherin. 1446.

Slojířník, a, m., der Schleiermacher. Tk.
II. 372.

Šlojíŕový, Schleier-. Š. třapcové. Reš.

Slok, a, m., šp. z něm. Schlag = mimo-
chod, klus, der Zelt. D.

Šlondra, vz Šlundra.

Šlosar, a, m., osob. jm. Vz S. N.

Slosař, e, m., šp. z něm. Schlo sser, zá
mečník. U Místka na Mor. Škd.