912

Šlosařský, z něm. Schlosser-, zámečni-
cký. Vz Šlosař. Jach (—já sem) řemesla slo-
saíského, už sem zkusil světa mnoho. Sš.
P. 791.

Šlotava, y, f., Schlotawa, ves u Nym-
burka. PL.

Šlotýř, e, m. = šrotýř. Plk.

Šlouch, u, m., šp. z něm. Schlauch =
měch. Vinný š. D.

Sloupati, sloupnouti, v obec. mluvě =
šlapati, šlapnouti, treten. Š. nač, po ně-
čem. Zlob.

Slovice, něm. Schlewitz, ves u Staňkova;
něm. Schlowitz, ves u Rakov. PL. Vz S. N.

Šlovický, ého, m., osob. jm. Vz S. N.

Šlu, vz Sláti.

Slučka, y, f., kroušek k nadívání jitrnic
a jelit, das Füllhalsel. D.

Sluha, y, f. = skoula, die Klinse, Ritze,
zastf. Leg.

Sluchta, y, f. — roh s uříznutou špič-
kou. Us. u Třebíče. Jsk.
Sluka, y, f. = klenák, der Wölbstein. Nz.

Slukačka, y, f. škytavka, z něm. die
Schlucke. Us. u Ronova, Rgl.

Šlukati = škytati. Kb.

Šlukavka, y, f. = „škytavka. Us. u Vy-
sokého. Lg., Kb. Cf. Slukačka.

Sluknov, a, m., mě- Schluckenau. Vz více
v S. N. — Sluknovan, a, m. — Šluknovský.

Šlundra (šlondra, u Uherského Hradiště:
švondra, Hý.), y, šlundřice, e, f. Š. =
ženská neustrojená, die Schlampe, Schlaraffe,
Vettel, Sau; nevěstka, die Hure. D., Br.,
Dh. 129. Srov. německy Schlunt, útržek,
capart, schluntern, nedbale dělati, schlunte-
rig., nedbalý, vlas. slandra, kurva. Mz. 328.
Nečacká a mrzutá š. Reš. Šlundry se při-
chytiti. Lom. Ucházej před š-mi. Reš. Š-dry
přechovávati. Š. z kuchyně, die schmutzige
Küchenmagd. Dch.

Šlundrovství, n., die Schlamperei. Dch.
Šlundy, pl. m., die Wiele (Stücke von
alten Tauen). Šm.

Šlúpati, vz Sloupati.

Slupek, pku, m. = kopeček, jinde zlu-
pek, eine kleine Anhöhe. V Kunv. Msk.

Slupina, slupka, atd., vz Šupina atd. Od
koř. lup: loupati, odkud čes. lupina, pol.
lupina, gluma, chorv. lupina, lusk, slov. lu-
pina, dluž. lupina; nebo jest cizí, cf. něm.
Schlaube, f., Schlauf, m., slupka. Mz. 328.

Slupka, vz Slupina.
Slupný = tužší šupinu mající, harthülsig.
S. vikev, čočka, hrách atd. Us. Dch.

Šlutka, y, f. = žlutka. Puchm.
Slygry, pl., m. = řídká hlína, která hrn-
číři při práci na rukou zůstává. Us. Mý.

Šlyp, u, m., memphites (kámen), zastr.
Rozk.

Smačiti, il, en, ení = uhoditi, praštiti,
hauen, schlagen. — koho St. skl IV. 350.
— čím: kyjem. Rk. Cf. Šmah.

Šmačně = chutně, schmackhaft. Ros.

Šmačnosť, i, f. = chutnosť, die Schmack-
haftigkeit. Ros.

Šmačný = chutný, schmackhaft, lecker,
leckerhaft. V. Š. co neslaný tvaroh. Mus. III.
d. 55.

Šmah, u, m. = šmah, das Brandmal. Též
rána, šleh, pruh (pol. smagać = šlehati,
mrskati; smuga = šmouha; lit. smoge, ude-
ření; čes. smačiti asi m.: smažiti). Prk. Od-
tud šmahem = smahem. Vz Smahem. Do-
stal tam dobrý šmah (dobře se tam nabral).
Ros. — Š., a, m., osob. jm. Šd.

Šmaha, y,f., ein Streifenfleck. Cf. Šlinec.
Dch. — Š., y, m., osob. jm. Šd. Vz Tk. V.
91., Tf. H. 1. 170. Cf. Šmahatý.

Šmahati, Streifenflecke machen an der
Wand usw. Us. Dch.

Šmahatý, ožehnutý, sphacelatus, brandig,
znamenaný skvrnou hnedou n. černavou, sma-
hou, jako ožehnutím. Š. palisty vikve obecné.
Rst. 502.

Šmahel, hla, m., osob. jm. Sd.

Šmahem, durchaus, völlig, durch dieBank.
Us. Rk. Š. za ním šli, durch Dick und Dünn;
Š. něco koupiti, prodati. Us. Vz. Šmah.

Šmahovitosť, šmakovitosť, i, f., der
Uibelgeruch. Ros.

Šmahovitý, šmakovitý = co má mnoho
smahů, co zavání, smrdí, übelriechend. Us.

Šmahýl, u, m., der Streifenfleck an der
Mauer, Ď.

Šmahyna, y, f. = násyp sněhu, písku,
a p. šmahem navátého. Š-nou sněhu cestu
si prodělati. Us. Dch.

Šmachtati = pokulhávati, křivě choditi,
ein wenig hinken. — se = čmachtati se.
Us. Sd.

Šmaja, e, f. = nepořádná ženská, eine
Schlampe, Schmudel. U Opavy. Klš. — Š. =
kořalka. Us. na Mor. Hý.

Šmajda, y, m. a f. = paťha, der Krumm-
fuss. Vz Šmaťha. — Š. = krchňák, krchna,
der oder die Linkhändige. U Prostěj. Vch.

Šmajdák, a, m. = šmajda. U Tovač. Dšk.

Šmajdati = šmaihati.

Šmajták, a, m., nadávka. Dbš. 45.

1. Šmak, u, m., z něm. der Schmack =
vůně, der Geruch. To víno má hrubý š. (za-
smradlosť). Ros. — Š. — chuť, Geschmack.
Perný š; sladký š. V. Chuti není dobré,
nýbrž šmaku odporného. Ler. Nemocný ne-
má šmaku na jazyku. Mor. Tč. — Š. = chuť,
moc chutnání, der Geschmacksinn. Kom. J.
324. Nemám dnes žádný š. Us. Jg.

2. Šmak, a, m. = kačer, der Enterich.
Mor. Chmel.

3. Šmak, a, m. = šlak, das, čert (eufe-
mismns). Š. (eufemistn.) m.: ďábel, čert, ve
mluvě obecné též čmak. Původ slovný jest
týž jako ve smok, zrnek, totiž smъk ve smý-
kati se, jak již ve Smok, 1. (III. 482. a) vy-
loženo a význam slovný obdobný významu
lat. serpens, tudy: had, drak (pekelný), jak
ostatně ďábel již v písmě sv. se zove (ha-