Předchozí (911)  Strana:912  Další (913) |
|
|||
912
|
|||
|
|||
Šlosařský, z něm. Schlosser-, zámečni-
cký. Vz Šlosař. Jach (—já sem) řemesla slo- saíského, už sem zkusil světa mnoho. Sš. P. 791. Šlotava, y, f., Schlotawa, ves u Nym-
burka. PL. Šlotýř, e, m. = šrotýř. Plk.
Šlouch, u, m., šp. z něm. Schlauch =
měch. Vinný š. D. Sloupati, sloupnouti, v obec. mluvě =
šlapati, šlapnouti, treten. Š. nač, po ně- čem. Zlob. Slovice, něm. Schlewitz, ves u Staňkova;
něm. Schlowitz, ves u Rakov. PL. Vz S. N. Šlovický, ého, m., osob. jm. Vz S. N.
Šlu, vz Sláti.
Slučka, y, f., kroušek k nadívání jitrnic
a jelit, das Füllhalsel. D. Sluha, y, f. = skoula, die Klinse, Ritze,
zastf. Leg. Sluchta, y, f. — roh s uříznutou špič-
kou. Us. u Třebíče. Jsk. Sluka, y, f. = klenák, der Wölbstein. Nz. Slukačka, y, f. škytavka, z něm. die
Schlucke. Us. u Ronova, Rgl. Šlukati = škytati. Kb.
Šlukavka, y, f. = „škytavka. Us. u Vy-
sokého. Lg., Kb. Cf. Slukačka. Sluknov, a, m., mě- Schluckenau. Vz více
v S. N. — Sluknovan, a, m. — Šluknovský. Šlundra (šlondra, u Uherského Hradiště:
švondra, Hý.), y, šlundřice, e, f. Š. = ženská neustrojená, die Schlampe, Schlaraffe, Vettel, Sau; nevěstka, die Hure. D., Br., Dh. 129. Srov. německy Schlunt, útržek, capart, schluntern, nedbale dělati, schlunte- rig., nedbalý, vlas. slandra, kurva. Mz. 328. Nečacká a mrzutá š. Reš. Šlundry se při- chytiti. Lom. Ucházej před š-mi. Reš. Š-dry přechovávati. Š. z kuchyně, die schmutzige Küchenmagd. Dch. Šlundrovství, n., die Schlamperei. Dch.
Šlundy, pl. m., die Wiele (Stücke von alten Tauen). Šm. Šlúpati, vz Sloupati.
Slupek, pku, m. = kopeček, jinde zlu-
pek, eine kleine Anhöhe. V Kunv. Msk. Slupina, slupka, atd., vz Šupina atd. Od
koř. lup: loupati, odkud čes. lupina, pol. lupina, gluma, chorv. lupina, lusk, slov. lu- pina, dluž. lupina; nebo jest cizí, cf. něm. Schlaube, f., Schlauf, m., slupka. Mz. 328. Slupka, vz Slupina.
Slupný = tužší šupinu mající, harthülsig. S. vikev, čočka, hrách atd. Us. Dch. Šlutka, y, f. = žlutka. Puchm.
Slygry, pl., m. = řídká hlína, která hrn- číři při práci na rukou zůstává. Us. Mý. Šlyp, u, m., memphites (kámen), zastr.
Rozk. Smačiti, il, en, ení = uhoditi, praštiti,
hauen, schlagen. — koho St. skl IV. 350. — čím: kyjem. Rk. Cf. Šmah. |
Šmačně = chutně, schmackhaft. Ros.
Šmačnosť, i, f. = chutnosť, die Schmack-
haftigkeit. Ros. Šmačný = chutný, schmackhaft, lecker,
leckerhaft. V. Š. co neslaný tvaroh. Mus. III. d. 55. Šmah, u, m. = šmah, das Brandmal. Též
rána, šleh, pruh (pol. smagać = šlehati, mrskati; smuga = šmouha; lit. smoge, ude- ření; čes. smačiti asi m.: smažiti). Prk. Od- tud šmahem = smahem. Vz Smahem. Do- stal tam dobrý šmah (dobře se tam nabral). Ros. — Š., a, m., osob. jm. Šd. Šmaha, y,f., ein Streifenfleck. Cf. Šlinec.
Dch. — Š., y, m., osob. jm. Šd. Vz Tk. V. 91., Tf. H. 1. 170. Cf. Šmahatý. Šmahati, Streifenflecke machen an der
Wand usw. Us. Dch. Šmahatý, ožehnutý, sphacelatus, brandig,
znamenaný skvrnou hnedou n. černavou, sma- hou, jako ožehnutím. Š. palisty vikve obecné. Rst. 502. Šmahel, hla, m., osob. jm. Sd.
Šmahem, durchaus, völlig, durch dieBank.
Us. Rk. Š. za ním šli, durch Dick und Dünn; Š. něco koupiti, prodati. Us. Vz. Šmah. Šmahovitosť, šmakovitosť, i, f., der
Uibelgeruch. Ros. Šmahovitý, šmakovitý = co má mnoho
smahů, co zavání, smrdí, übelriechend. Us. Šmahýl, u, m., der Streifenfleck an der
Mauer, Ď. Šmahyna, y, f. = násyp sněhu, písku,
a p. šmahem navátého. Š-nou sněhu cestu si prodělati. Us. Dch. Šmachtati = pokulhávati, křivě choditi,
ein wenig hinken. — se = čmachtati se. Us. Sd. Šmaja, e, f. = nepořádná ženská, eine
Schlampe, Schmudel. U Opavy. Klš. — Š. = kořalka. Us. na Mor. Hý. Šmajda, y, m. a f. = paťha, der Krumm-
fuss. Vz Šmaťha. — Š. = krchňák, krchna, der oder die Linkhändige. U Prostěj. Vch. Šmajdák, a, m. = šmajda. U Tovač. Dšk.
Šmajdati = šmaihati.
Šmajták, a, m., nadávka. Dbš. 45.
1. Šmak, u, m., z něm. der Schmack =
vůně, der Geruch. To víno má hrubý š. (za- smradlosť). Ros. — Š. — chuť, Geschmack. Perný š; sladký š. V. Chuti není dobré, nýbrž šmaku odporného. Ler. Nemocný ne- má šmaku na jazyku. Mor. Tč. — Š. = chuť, moc chutnání, der Geschmacksinn. Kom. J. 324. Nemám dnes žádný š. Us. Jg. 2. Šmak, a, m. = kačer, der Enterich.
Mor. Chmel. 3. Šmak, a, m. = šlak, das, čert (eufe-
mismns). Š. (eufemistn.) m.: ďábel, čert, ve mluvě obecné též čmak. Původ slovný jest týž jako ve smok, zrnek, totiž smъk ve smý- kati se, jak již ve Smok, 1. (III. 482. a) vy- loženo a význam slovný obdobný významu lat. serpens, tudy: had, drak (pekelný), jak ostatně ďábel již v písmě sv. se zove (ha- |
||
|
|||
Předchozí (911)  Strana:912  Další (913) |