915

Šmejliti, il, en, ení, streifen. Tpl.

Šmejr, u, m. = šmelka. Šm.

Šmekati = skákati, springen. U Nivnice,
na Mor. Kch.

Šmel, e, m., butomus, die Wasserviole.
Š. okoličnatý (sítí květné, mečík vodní), b.
umbellatus. Rstp. 1680. Cf. FB. 21., Schd. II.
272., Čl. Kv. 129., Slb. 225., S. N. Sr. něm.
Schmiele, Schmele, metlice; střněm. smelehe,
id.; strněm. smaliha, myrica. Vz Mz. 329.
Šmelc, e, m., z něm. = rozpuštěnina, der
Schmelz. Š-em malovati, emailliren. — Š. =
nějaké z rozpuštěniny ztvrdlé dílo. Ros. Na-
mentlich Gegenstände aus gesponnenem Glase
verfertigt o. aus dünnen gefärbten Glasröhr-
chen geschnittene, daher röhrenförmige Glas-
perlen, die auf Draht o. Pferdehaare gereiht
zu allerlei Verzierungen, auch zur Stickerei
und zu Spitzen verwendet wurden. Sklenné
šmelce. 1G07. Glasschmelz, vz Bůstka. Š-cem
udělané růže. Mus. 1828. II. 89. — Š., der
glasartige Uiberzug auf Metallwaaren, das
Email. Pam. arch. 1869. 337., Gl. 337.

Smelce, pl. = černe čepce, schwarze Hau-
ben. U Vsetína. Vck.

Šmelcéř, šmelcíř, e, šmelcovník, a,

m. = tavíř, der Schmelzer. Ros., Tk. II.
550., Dač. I. 54.

Šmelcírna, šmelcovna, y, f., das Schmelz-
werk, der Schmelzofen, die Schmelzhütte. D.

Šmelcířský, šmelcovnický = tavířský,
Schmelz-, Schmelzer-. S. pec, der Schmelz-
ofen. Jg.

Šmelcířství, n., die Schmelzkunst.

Šmelcování, n., das Schmelzen. Dač. I.
143. Mají také páni gruntů kverkům při
každých horách jich vlastní huti ku š. na
jich kverka náklad postaviti. Nar. o h. a k.

Šmelcovati = rozpouštěti, topiti, slévati,
spustiti, schmelzen. — co čím: měď ohněm.

1. Šmelcovna, y, f., Schmelzhütten, osada
v Třeboňsku. PL. Vz S. N.

2. Šmelcovna, vz Šmelcírna.
Šmelhouz, u, m. = zelina, zastr. Jád.
Šmelhoví, n. = ptačí zob, frutex, ligu-

strum. Srov. slova střněm. i strněm. pod
Šmel. Vz Mz. 329.

Šmelíř, e, m., v horn. = kdo vodu váží,
der Schmeller, Wasserschöpfer. Š-ři, kteří
vodu do cálovky nahánějí. Pam. kut. Mus.
1828. II. 89.

Šmelka, y, m., osobní jm. Mor. Sd. —
S., y, f. = včelka, čmelík, pipla, švela, die
Hühnerlaus, pediculus gallinae. Us. Kuřata
mají č-ky. Na mor. Drahansku. Hý.

Šmelová, é, f., něm. Schmeil, ves u Li-
bavy na Mor. PL.

Šmeloví, n. = metloví, dlouhá tráva,
hippuris. Reš.

Šmelovitý. S. rostliny, butomeae, Liesche:
šmel. Rstp. 1680., Slb. 225., Nz.

Šmelový strom. Vz Šmel.

Šméral, a, m. kdo šmérá, krabbelt.
Mor. Šd. — Š., osob. jm. Mor. Sd.

Šmérati, krabbeln. Mor. Šd.

Šmerda, y, m., osob. jm. Mor. Šd.

Šmergl, šmerkl, u, m., něm. Schmergel,
Schmirgel, Schmerbel, šved. smergel, vlas.
smeriglio, špan. esmeril, fr. émeri; z řec.
oßVQiq, ti(xi(iiq stejného významu. Mz. 329.
Š. = ruda železná těžko rozpustitelná, která
tlučením a mytím očištěna jsouc k hlazení
ocele, železa, skla atd. slouží. Jg. Sklo
šmerglem se řeže. Kom. J. 93. Vz Korunt,
Schd. II. 40., KP. IV. 297.

Šmerhof, u, m., byl dům č. 938. na rynku
pražském. Vz Tk. II. 136 , S. N.

Šmerhovský, ého, m„ osob. jm. Žer. Záp.
II. 190.

Šměřiti, obyč. šmariti, il, en, ení = ho-
diti, mrštiti, werfen. Slov. — čím do koho:
kamenem. Bern.

Šmerkous, šmerkus, šmerkust, u, m.,

ve vých. Čech. = pomlázka, Schmeckostern.
Jíti na šmerkus. Us. Co dostanu šmerkustu?
Jir., Zkr. Poď na mrskut, Mor. Mřk. Cf.
Šlahačka, Šlehačka, Šmigrúst.

Šmerovský, ého, m., osob. jm. Vz S. N.

Šmičí, n. = sítí.

Šmičisko, a, n., sitiště, šmičiště = místo,
kde mnoho smičí roste, juncetum. Rst. 503.

Šmičišťný sitišťní, na šmičišti rostoucí.
Rst. 503.

Šmičnatý = plný šmičí, voll Binsen.

Šmičový == síťový, Binsen-. S. kořen.
Bern.

Šmíd, a, m., osob. jm.

Šmída, šmidka, šmidečka, y, f., na

Slov. = skyva chleba, der Ranft. Jg. — Š.,
y, m., osob. jm.

Šmidati čím: smyčcem, streichen. Mor.
Šd. Vz Šmidloch.

Šmídek, dka, m., osobní jm. Vz S. N.,
Tf. H. 1. 203., Jg. H. 1. 634. '

Šmidl, a, m., osob. jm.

Šmidloch, a, m. = kdo šmidá smyčcem,
der Geiger. Mor. Šd. — Š., osob. jm. Mor.
Šd,

Šmidlovec, vce, m., mlýn u Znojma, die
Schmidlmühle. Tč.

Šmidly. Práci konati šmidly fidly (rychle
a nedbale). Us. Dch.

Šmidtka, y. f., schmidtia, rostl, třtino-
vitá. Rostl. I. 264. b.

Šmigati, šmignouti = šlehati, švihati,
uhoditi, peitschen, schlagen, stossen. Na
Mor. Tč., Brt., Mtc. 1878. 6. — koho čím:
prutem. Brt. — koho kam. Š. se do prstu
(uhoditi se). Brt. Cf. Šmihati.

Šmigec, gce, m. = smyčec. Na mor. Zlín-
sku. Brt.

Šmigmátor, a, m., osob. jm. Mor. Šd.

Šmigrúst, u, m. = pondělí velikonoční.
Kda, — Š. od Schmeckostern = polévání
vodou n. bití pletenými vrbovými proutky.
U Mjstka. Škd. Cf. Šmerkous. — Š. = dar
o velikonocích: vejce, perník, ein Oster-
geschenk. U Příbora. Mtl.



	915

	Šmejliti, il, en, ení, streifen. Tpl. Šmejr, u, m. = šmelka. Šm. Šmekati = skákati, springen. U Nivnice, na Mor. Kch. Šmel, e, m., butomus, die Wasserviole. Š. okoličnatý (sítí květné, mečík vodní), b. umbellatus. Rstp. 1680. Cf. FB. 21., Schd. II. 272., Čl. Kv. 129., Slb. 225., S. N. Sr. něm. Schmiele, Schmele, metlice; střněm. smelehe, id.; strněm. smaliha, myrica. Vz Mz. 329. Šmelc, e, m., z něm. = rozpuštěnina, der Schmelz. Š-em malovati, emailliren. — Š. = nějaké z rozpuštěniny ztvrdlé dílo. Ros. Na- mentlich Gegenstände aus gesponnenem Glase verfertigt o. aus dünnen gefärbten Glasröhr- chen geschnittene, daher röhrenförmige Glas- perlen, die auf Draht o. Pferdehaare gereiht zu allerlei Verzierungen, auch zur Stickerei und zu Spitzen verwendet wurden. Sklenné šmelce. 1G07. Glasschmelz, vz Bůstka. Š-cem udělané růže. Mus. 1828. II. 89. — Š., der glasartige Uiberzug auf Metallwaaren, das Email. Pam. arch. 1869. 337., Gl. 337. Smelce, pl. = černe čepce, schwarze Hau- ben. U Vsetína. Vck. Šmelcéř, šmelcíř, e, šmelcovník, a, m. = tavíř, der Schmelzer. Ros., Tk. II. 550., Dač. I. 54. Šmelcírna, šmelcovna, y, f., das Schmelz- werk, der Schmelzofen, die Schmelzhütte. D. Šmelcířský, šmelcovnický = tavířský, Schmelz-, Schmelzer-. S. pec, der Schmelz- ofen. Jg. Šmelcířství, n., die Schmelzkunst. Šmelcování, n., das Schmelzen. Dač. I. 143. Mají také páni gruntů kverkům při každých horách jich vlastní huti ku š. na jich kverka náklad postaviti. Nar. o h. a k. Šmelcovati = rozpouštěti, topiti, slévati, spustiti, schmelzen. — co čím: měď ohněm. v. 1. Šmelcovna, y, f., Schmelzhütten, osada v Třeboňsku. PL. Vz S. N. 2. Šmelcovna, vz Šmelcírna. Šmelhouz, u, m. = zelina, zastr. Jád. Šmelhoví, n. = ptačí zob, frutex, ligu- strum. Srov. slova střněm. i strněm. pod Šmel. Vz Mz. 329. Šmelíř, e, m., v horn. = kdo vodu váží, der Schmeller, Wasserschöpfer. Š-ři, kteří vodu do cálovky nahánějí. Pam. kut. Mus. 1828. II. 89. Šmelka, y, m., osobní jm. Mor. Sd. — S., y, f. = včelka, čmelík, pipla, švela, die Hühnerlaus, pediculus gallinae. Us. Kuřata mají č-ky. Na mor. Drahansku. Hý. Šmelová, é, f., něm. Schmeil, ves u Li- bavy na Mor. PL. Šmeloví, n. = metloví, dlouhá tráva, hippuris. Reš. Šmelovitý. S. rostliny, butomeae, Liesche: šmel. Rstp. 1680., Slb. 225., Nz. Šmelový strom. Vz Šmel. Šméral, a, m. kdo šmérá, krabbelt. Mor. Šd. — Š., osob. jm. Mor. Sd.	Šmérati, krabbeln. Mor. Šd. Šmerda, y, m., osob. jm. Mor. Šd. Šmergl, šmerkl, u, m., něm. Schmergel, Schmirgel, Schmerbel, šved. smergel, vlas. smeriglio, špan. esmeril, fr. émeri; z řec. oßVQiq, ti(xi(iiq stejného významu. Mz. 329. Š. = ruda železná těžko rozpustitelná, která tlučením a mytím očištěna jsouc k hlazení ocele, železa, skla atd. slouží. Jg. Sklo šmerglem se řeže. Kom. J. 93. Vz Korunt, Schd. II. 40., KP. IV. 297. Šmerhof, u, m., byl dům č. 938. na rynku pražském. Vz Tk. II. 136 , S. N. Šmerhovský, ého, m„ osob. jm. Žer. Záp. II. 190. Šměřiti, obyč. šmariti, il, en, ení = ho- diti, mrštiti, werfen. Slov. — čím do koho: kamenem. Bern. Šmerkous, šmerkus, šmerkust, u, m., ve vých. Čech. = pomlázka, Schmeckostern. Jíti na šmerkus. Us. Co dostanu šmerkustu? Jir., Zkr. Poď na mrskut, Mor. Mřk. Cf. Šlahačka, Šlehačka, Šmigrúst. Šmerovský, ého, m., osob. jm. Vz S. N. Šmičí, n. = sítí. Šmičisko, a, n., sitiště, šmičiště = místo, kde mnoho smičí roste, juncetum. Rst. 503. Šmičišťný sitišťní, na šmičišti rostoucí. Rst. 503. Šmičnatý = plný šmičí, voll Binsen. Šmičový == síťový, Binsen-. S. kořen. Bern. Šmíd, a, m., osob. jm. Šmída, šmidka, šmidečka, y, f., na Slov. = skyva chleba, der Ranft. Jg. — Š., y, m., osob. jm. Šmidati čím: smyčcem, streichen. Mor. Šd. Vz Šmidloch. Šmídek, dka, m., osobní jm. Vz S. N., Tf. H. 1. 203., Jg. H. 1. 634. ' Šmidl, a, m., osob. jm. Šmidloch, a, m. = kdo šmidá smyčcem, der Geiger. Mor. Šd. — Š., osob. jm. Mor. Šd, Šmidlovec, vce, m., mlýn u Znojma, die Schmidlmühle. Tč. Šmidly. Práci konati šmidly fidly (rychle a nedbale). Us. Dch. Šmidtka, y. f., schmidtia, rostl, třtino- vitá. Rostl. I. 264. b. Šmigati, šmignouti = šlehati, švihati, uhoditi, peitschen, schlagen, stossen. Na Mor. Tč., Brt., Mtc. 1878. 6. — koho čím: prutem. Brt. — koho kam. Š. se do prstu (uhoditi se). Brt. Cf. Šmihati. Šmigec, gce, m. = smyčec. Na mor. Zlín- sku. Brt. Šmigmátor, a, m., osob. jm. Mor. Šd. Šmigrúst, u, m. = pondělí velikonoční. Kda, — Š. od Schmeckostern = polévání vodou n. bití pletenými vrbovými proutky. U Mjstka. Škd. Cf. Šmerkous. — Š. = dar o velikonocích: vejce, perník, ein Oster- geschenk. U Příbora. Mtl.