Předchozí (914)  Strana:915  Dalí (916) |
|
|||
915
|
|||
|
|||
mejliti, il, en, ení, streifen. Tpl.
mejr, u, m. = melka. m.
mekati = skákati, springen. U Nivnice,
na Mor. Kch. mel, e, m., butomus, die Wasserviole.
. okoličnatý (sítí květné, mečík vodní), b. umbellatus. Rstp. 1680. Cf. FB. 21., Schd. II. 272., Čl. Kv. 129., Slb. 225., S. N. Sr. něm. Schmiele, Schmele, metlice; střněm. smelehe, id.; strněm. smaliha, myrica. Vz Mz. 329. melc, e, m., z něm. = rozputěnina, der Schmelz. -em malovati, emailliren. . = nějaké z rozputěniny ztvrdlé dílo. Ros. Na- mentlich Gegenstände aus gesponnenem Glase verfertigt o. aus dünnen gefärbten Glasröhr- chen geschnittene, daher röhrenförmige Glas- perlen, die auf Draht o. Pferdehaare gereiht zu allerlei Verzierungen, auch zur Stickerei und zu Spitzen verwendet wurden. Sklenné melce. 1G07. Glasschmelz, vz Bůstka. -cem udělané růe. Mus. 1828. II. 89. ., der glasartige Uiberzug auf Metallwaaren, das Email. Pam. arch. 1869. 337., Gl. 337. Smelce, pl. = černe čepce, schwarze Hau-
ben. U Vsetína. Vck. melcéř, melcíř, e, melcovník, a,
m. = tavíř, der Schmelzer. Ros., Tk. II.
550., Dač. I. 54. melcírna, melcovna, y, f., das Schmelz-
werk, der Schmelzofen, die Schmelzhütte. D. melcířský, melcovnický = tavířský,
Schmelz-, Schmelzer-. S. pec, der Schmelz- ofen. Jg. melcířství, n., die Schmelzkunst.
melcování, n., das Schmelzen. Dač. I.
143. Mají také páni gruntů kverkům při kadých horách jich vlastní huti ku . na jich kverka náklad postaviti. Nar. o h. a k. melcovati = rozpoutěti, topiti, slévati,
spustiti, schmelzen. co čím: měď ohněm. v.
1. melcovna, y, f., Schmelzhütten, osada
v Třeboňsku. PL. Vz S. N. 2. melcovna, vz melcírna.
melhouz, u, m. = zelina, zastr. Jád. melhoví, n. = ptačí zob, frutex, ligu- strum. Srov. slova střněm. i strněm. pod
mel. Vz Mz. 329. melíř, e, m., v horn. = kdo vodu váí,
der Schmeller, Wasserschöpfer. -ři, kteří vodu do cálovky nahánějí. Pam. kut. Mus. 1828. II. 89. melka, y, m., osobní jm. Mor. Sd.
S., y, f. = včelka, čmelík, pipla, vela, die Hühnerlaus, pediculus gallinae. Us. Kuřata mají č-ky. Na mor. Drahansku. Hý. melová, é, f., něm. Schmeil, ves u Li-
bavy na Mor. PL. meloví, n. = metloví, dlouhá tráva,
hippuris. Re. melovitý. S. rostliny, butomeae, Liesche:
mel. Rstp. 1680., Slb. 225., Nz. melový strom. Vz mel.
méral, a, m. kdo mérá, krabbelt.
Mor. d. ., osob. jm. Mor. Sd. |
mérati, krabbeln. Mor. d.
merda, y, m., osob. jm. Mor. d.
mergl, merkl, u, m., něm. Schmergel,
Schmirgel, Schmerbel, ved. smergel, vlas. smeriglio, pan. esmeril, fr. émeri; z řec. oßVQiq, ti(xi(iiq stejného významu. Mz. 329. . = ruda elezná těko rozpustitelná, která tlučením a mytím očitěna jsouc k hlazení ocele, eleza, skla atd. slouí. Jg. Sklo merglem se řee. Kom. J. 93. Vz Korunt, Schd. II. 40., KP. IV. 297. merhof, u, m., byl dům č. 938. na rynku
praském. Vz Tk. II. 136 , S. N. merhovský, ého, m osob. jm. er. Záp.
II. 190. měřiti, obyč. mariti, il, en, ení = ho-
diti, mrtiti, werfen. Slov. čím do koho: kamenem. Bern. merkous, merkus, merkust, u, m.,
ve vých. Čech. = pomlázka, Schmeckostern.
Jíti na merkus. Us. Co dostanu merkustu? Jir., Zkr. Poď na mrskut, Mor. Mřk. Cf. lahačka, lehačka, migrúst. merovský, ého, m., osob. jm. Vz S. N.
mičí, n. = sítí.
mičisko, a, n., sititě, mičitě = místo,
kde mnoho smičí roste, juncetum. Rst. 503. mičiný sitiní, na mičiti rostoucí.
Rst. 503. mičnatý = plný mičí, voll Binsen.
mičový == síový, Binsen-. S. kořen.
Bern. míd, a, m., osob. jm.
mída, midka, midečka, y, f., na
Slov. = skyva chleba, der Ranft. Jg. .,
y, m., osob. jm. midati čím: smyčcem, streichen. Mor.
d. Vz midloch. mídek, dka, m., osobní jm. Vz S. N.,
Tf. H. 1. 203., Jg. H. 1. 634. ' midl, a, m., osob. jm.
midloch, a, m. = kdo midá smyčcem,
der Geiger. Mor. d. ., osob. jm. Mor. d, midlovec, vce, m., mlýn u Znojma, die
Schmidlmühle. Tč. midly. Práci konati midly fidly (rychle
a nedbale). Us. Dch. midtka, y. f., schmidtia, rostl, třtino-
vitá. Rostl. I. 264. b. migati, mignouti = lehati, vihati,
uhoditi, peitschen, schlagen, stossen. Na Mor. Tč., Brt., Mtc. 1878. 6. koho čím: prutem. Brt. koho kam. . se do prstu (uhoditi se). Brt. Cf. mihati. migec, gce, m. = smyčec. Na mor. Zlín-
sku. Brt. migmátor, a, m., osob. jm. Mor. d.
migrúst, u, m. = pondělí velikonoční.
Kda, . od Schmeckostern = polévání vodou n. bití pletenými vrbovými proutky. U Mjstka. kd. Cf. merkous. . = dar o velikonocích: vejce, perník, ein Oster- geschenk. U Příbora. Mtl. |
||
|
|||
Předchozí (914)  Strana:915  Dalí (916) |