Předchozí (916)  Strana:917  Další (918)
917
Šmouřiti, il, en, ení; pošmouřiti, šmou-
řívati
= kaliti, trüben. Nebe se šmouří, wird
trübe, trübt sich. — se = škarediti se, sauer
sehen. — se na koho. Sych.
Šmourný = pošmourný. trüb.
Šmrcák, a, m. = kdo šmrcá (belhavě
chodí). V Kunv. Msk.
Šmrcání, n. Pořád mám ňáké š. (-= pořád
musím šmrcati, sem tam choditi). V Kunv.
Msk.
Šmrcati. Vz Šmrcák, Smrcání.
Šmrkel, kla, m. = smrkač. Na Ostrav.
Tě.
Šmrkoč, e, m. = smrkáč, der Rotzbube.
Na Ostrav. Tč.
Šmudla, y, šmudlice, e, í., z němec.
Schmudel == šlundra, špindíra, nevěstka.
S lecjakous šmudlou se zabývati. Us. —
Š. = dívka, das Mädchen. U Jihl. Kal.
Šmudlati se piplati se, párati se s čím.
— Š. se = šmourati se. Us. Rgl.
Šmudlena, y, f. = nečistá ženská, ein
unreines Weib. Je to taková š.! V Kunv.
Msk.
Šmuh, u, m. = šmouh. Š. na košili, ein
schmutziger Streifen. U Místka. Škd. Š.=
langer Streifen auf den Wiesen, am Himmel.
Bílé oblaky dělají, šmuhy na nebi. Ostrav.
Té. Vz Šmouha, Šmúha.
Šmúha, y, f., schmaler Wolkenzug, Wolken-
streifen. Mor. Tč. Vz Šmuh, Šmouha.
Šmuhař, e, m., osob. jm. Vz S. N.
Šmuje, e, f. = úhelnice, úhloměr, das Kehr-
mass, Winkelmass. O původu vz Mz. 329.
Šmuk, u, m., z němec., = ozdoba, der
Schmuck. Lom., Ros. — Š. = široká tka-
nice
z černého aksamitu se dvěma žlutými
pruhy na klobouk. Mor. Brt.
Šmukačka, y, f. — hra na schovávanou.
U Ronova. Rgl. Cf. Šmejkanda, Šmukati,
Šňukavá.
Šmukati = na schovávanou hráti U Ro-
nova. Rgl. Vz Šmukačka, Šňukavá, Sňukati.
Šmukovati, z něm. = ozdobovati, schmük-
ken, zieren. V. — co: tvář. V. Cf. Smuk.
Šmukovnička, y, f., das Schmuckkäst-
chen. D.
Šmukýř, e, m., z něm. = zlatník, kle-
notník,
der Schmucksachenbändler, -verfer-
tiger. Us., Kom. J. 509., V.
Šmukýřka, y, f., samota u Prahy. PL.
Šmukýřský, Schmucksachenhändler-. Jg.
Šmukýřství, n., Schmucksachenfabrik.
Šmur, u, m. — kal, etwas Trübes. Ros.
Šmuraňa, ě, f. = kráva se sivými pásy
po těle. Kda.
Šmúraně, pl., druh jablek. U Rožnova.
Šd.
Šmúranec, nce, m. Ta stěna je samý š.
=
celá pošmúraná. Cf. Šmúrati. Mor. Sd.
Cf. Šmoura.
Šmúrati = umazati, beschmutzen. Mor.
a slez. Škd . Klš. — co. Kl. — kde čím
Nešmúrej po stěně rukoma, bude celá za-
šmúraná. Mor. Šd.
Šmuravý = mlčelivý, schweigsam. Res.
Šmuryna, y, f. — špindíra, die Schmudel.
Us. u Ber. Dch. Vz Šmudla.
Šmyc, e, m. = částka osnovy šest loket
dlouhá.
Us. u Rychn. Msk.
Šmyčcový. Š. nástroj. Cf. Šmyčec.
Šmýd, a, m. (= šmejd), vulgo Šmýdák,
osob. jm. Šd. — Š. Tomáš, kurat ve Škřípově
u Opavy, velmi pilný zasylatel mor., slez.
a slov. slov a frasí do tohoto slovníku.
Šmyda, y, m., osob. jm. Cf. Šmydec,
Šmydák. Šd.
Šmydák, a, m. = šmejdil. Vz Šmejditi.
Mor. Šd.
Šmydec, dce, m. = smyčec. Mor. Sd.
Šmýdrkal, a, m., osob. jm. Sd.
Šmyk, šmykač, vz Smyk atd.
Šmýkati, vz Smýkati, toto lepší. Brt.
Šmýkavos, i, f. = kluzkos, die Glatt-
heit. Slov. Bern.
Šmýkavý, smýkavý == kluzký, glatt.
Slov. Bern.
Šmyklavka, šmýkavka, y, f., klouzačka,
die Schleifbahn. Slov. Bern.
Šmyklavos, i, f.== šmýkavos. Slov. Bern.
Šmyklavý = šmýkavý. Slov. Bern.
Šmyknouti, vz Smýkati.
Šmykora, y, m. = kdo šmyká čili řeže
nožem,
der mit dem Messer flink schneidet. —
Š. == kdo prutem švihá, der Schwipper. Cf.
Šmyknouti. - Š. = kdo kapsy řeže, taškář,
der Beutelschneider. Us. Pta.
Šmýrati = čmýrati, šimrati, krabbeln. D.
Šmytcový, v ob. ml. = šmyčcový, Geigen-
bogen-. Us.
Šmytec, tce, m., v ob. ml. m.: smyčec,
od smýkati. Vz T. Cf. Šmydec. Der Geigen-
bogen.
Šnabl, a, m., osob. jm. Vz Tk. 1. 309.
Šnajdr, a, m. Š. Karel, básník. Vz S. N.,
Jg. H. 1. 635.
Šnakov, a, m., Schnakow, samota u Vys.
Mýta. PL., Tf. 289. Vz S. N.
Šňapal, a, m., der Wortfänger. Šm.
Šňapati, vz Chňapati.
Šnef, vz Šnep. Jg.
Šneider, dra, m. Š. J. E., S. Fr., spisov.,
vz Jg. H. 1. 635.
Šnejdar, u, m. = nebozez, der Bohrer. V.
Šnejdárek, rka, m., osob. jm.
Šnejdr, u, m. — pohyb saní, vozu stranou
tím způsobem, že se smekne.
Vz Sejdr, Snej-
drem.
Šnejdrem = šikmo, stranou, quer; vlastně
instr sg. Vz Šnejdr. Š. choditi = motati
se. V. Saně se daly š. V. Sr. skand. snidh,
obliquitas, kosos. Mz. 329.
Šnejdrovati = schräg, quer glitschen. —
čím: vozem. — se = abgleiten, abglitschen.
Us. Šd.
Předchozí (916)  Strana:917  Další (918)