919

Šnorc, vz Tkadlcovství.
Šňorčení, n., das Brummen. Jg.

Šňorčiti, il, en, ení = obořiti se na koho,
brummen, anbrummen, anschnarchen. Us. Jg.

Šňorec, rce, m. = vratidlo tkadlcovské,
válec, na kterém osnova jest navinuta; zdá
se býti něm. Schnörz, ale to znamená zá-
vitek, roh něčeho, cíp. der Schnörkel, Zipfel.
Mz. 329. Tu jsem jemu pojičil toho pancíře
zastaveného a šňorce za kopu gr. Půh. II.
205.

Šňorek, šnorek, rku, m. = křivá, za-
pletená čára, der Schnörkel. Hrboly u zubů
vyskytují se jako š-ky, líštky nebo hřbítky.
Ssav. 79. O původu vz Mz. 829. — Š. =
místo nezorané mezi 2 brázdami, der Rein.
Reš. Když bývá sucho, odorávají se dvě
krajní brázdy a na ty se zrno rozsévá a
potom teprv se ostatní, jež šnorek slovou,
přiorávají; a to jmenují na šnorky síti nebo
na morky zaorávati. Když jest tuze sucho,
tedy se nejprv rozsívá a potom teprv se
orá, což vůbec zaorávati jmenují. Us. Jg. —
Š. v rostl. = žebírko více n. méně vyvstá-
vající, po dél na zádech plodův, obzvláště
nažek rostlin okoličnatých, jugum, die Riefe,
Rippe. Má-li plod patero šnorků, jmenuje
se prostřední hřbetním, jugum carinale, die
Kielriefe; obak vedlejší jeden prostředním,
intermedia; které dohromady slovou zadové,
juga dorsalia, ostatní dva kraje bližší krajní,
juga marginália, die Seitenriefen. Tyto se
zovou hlavními, primaria, die Hauptriefen,
aby od vedlejších mezi nimi položených se
rozeznaly, jichž čtvero bývá na každé nažce
mezi šnorkem hřbetním a prostředním, š.
vedlejší vnitřní, jugum secundarium interius
a š-ky vedlejší vněšné, jugum secundarium
exterius, mezi š-kem prostředním a krajním.
Rst. 150., 503.

Šnorcher, šnorchar (V.), a, m., z něm.
Schnorcher, aus dem Dienste entlassener
Soldat, der dann herumzog, plünderte, bet-
telte u. allerlei Unfug trieb. Abychom, ty
šnorchery s císařem se vaditi nechali. Žer.
L. I. 33., Gl. 337.

Šnorchovati, z něm. schnorren, schnor-
ken = faulenzen, schwelgen, herumlungern.
Vz Šnorcher. Drancovali a šnorchovali. Dač.
II. 27., 28., Mus. 1828. II. 94., Gl. 337.

1. Šnořiti, il, en, ení(cť. něm. Schnörkeln)
- fintiti, strojiti, šperkovati, putzen, schmie-
gein. — koho, se. Us. —- se, také: ošklí-
bati se. Mor.

2. Šnořiti, il, en, ení. — co: přízi, auf
der Spule verwirren (das Garn). Sm.

Šňořivosť, i, f., die Putzsucht. Šm.

Šňořivý, putzsüchtig.

Šnorkatý = šnorkovaný, opatřený šnorky,
jugatus, riefig, gerieft. Rst. 503.

Šňorkovati = o jmění připravovati, ums
Vermögen bringen. Kb. — Š. = na poli
šnorky dělati. Us. Jg.

Šnorkovitý, lirellaeformis, strichförmig.
Š. plesek lišejníkový úzký, více nebo méně
prodloužený, štěrbinou délnou opatřený.
Rst. 503.

Šnorlík, u, m., die Peitschknalle d. i.
eine Schnur am Ende der Peitsche zum
Knallen. Us. v Plzeňsku. Prk. Vz Šnodlík.
Cf. Kadlik, vadle m. Karlík, varle.

Šnôročka, y, f. = šněrovačka. Sl. ps. 177.

Šnorovák, u, m. = obuv šnorovaná, zo-
nata. Švec dělá boty, š-ky atd. Ždk.

Šňorovati, šnorovati, schnüren. Zedník
šňoruje (šňůru natahuje). D. Š. u pro-
vazníka = více jednoduchých pramenů spou-
štěti, aby se dělala šňůra a ze šňůr provaz.
Us. Dch.

Šnoršic, e, m., z něm. = nástroj k há-
zení a ku chytání člunku při tkání. Bavl-
něné zboží se nejvíce dělá na šnoršic: do-
mácí plátno ale nikdá. Us. u Bydž.

Šnoura, y, f. = šňůra. U Kelče. Tč.

Šnúdy. Princ S. — švihák. U N. Kdyně.

Rgl.

Šňukati = žmukati, Mukati, hráti na
schovávačku (žmukačku). Ve východ. Cech.
Kd., Jir. Ktk. Děti schované, jež slepá bába
našla, přetvořují svůj hlas, dle něhož pak
slepá bába hádá, kdo to jest. Vz Slavie II.
4. 48. Cf. Šmukati.

Šňukavá, é, f. = hra na schovávanou.
Hráti na šňukavou. Ve východ. Čech. Kd.
Cf. Šňukati, Šmukačka.

Šňup, u. m. = lusknutí prsty, der Schnipp,
Schnaller, Schnalzer mit den Fingern. Ros.

Šňupa, y, f., šp. z něm. Schnupfen =
rýma. Jád.

Šňupací, Schnupf-. Š. tabák. D.

Šňupač, e. šňupák, a, m., der Schnupfer.

Šímpačka, y, f., die Schnupferin.

Šňupák, a, m. šňupač. — Š -mlsoun,
das Leckermaul. U Olom. Sd. — Š , u. m. =
nos, die Nase; huba, das Maul, die Gosche.
Dej mu jich několik po šňupáku. U 01om.
Sd,

Šňupal, a, m. = šňupák.

Šňupala, y, m., der Schnüffler, Spürer.
Us. Hý.

Šňupání, n., das Schnupfen.

Šňupati, šňupávati; šňupnouti, pnul a pl,

ut, utí = prsty luskati, schnippen. .....- kam :

pod nos. D. — Š. = tabák, nosem srkati,
schnupfen; na Mor. a na Slov. smrkati. —
co: tabák, vodu. Us. S-pati hlínu, hroudy
(o zemřelém). U Litomš. Hrp , Šml. — co
z čeho: tabák ze stříbrně piksly. Z jedné
piksly s někým š-pati. Us. — jak: na cizí
útraty (z cizího) š. — si. Sňupni si. — co
komu = vytýkati. Aniž sobě (co) pod nos
š. dáme. Samson 3. akt. 5. se.

Šňupavý, Schnupf- Š. tabák. Us.

Šňupec, pec, m., die Prise. Dáti někomu
š. tabáku. Us. Sňupec z něčí piksly (taba-
těrky) si vzíti. Š. ten jest čerstvý, na tom
si pochutnám. Š-ce po známých sbírati. S.
strouhaného. Vz Tabák. Nestojí za š. ta-
báku. Vz Nepotřebný. C.

1. Šnupka, šňupka, y, f. = šňup (lusk-
nutí prsty), štilec. Vz Šňup. — Š. = přes nos
n. na nos udeření prstem prve o palec opře-