Předchozí (918)  Strana:919  Další (920) |
|
|||
919
|
|||
|
|||
Šnorc, vz Tkadlcovství.
Šňorčení, n., das Brummen. Jg. Šňorčiti, il, en, ení = obořiti se na koho,
brummen, anbrummen, anschnarchen. Us. Jg. Šňorec, rce, m. = vratidlo tkadlcovské,
válec, na kterém osnova jest navinuta; zdá se býti něm. Schnörz, ale to znamená zá- vitek, roh něčeho, cíp. der Schnörkel, Zipfel. Mz. 329. Tu jsem jemu pojičil toho pancíře zastaveného a šňorce za kopu gr. Půh. II. 205. Šňorek, šnorek, rku, m. = křivá, za-
pletená čára, der Schnörkel. Hrboly u zubů vyskytují se jako š-ky, líštky nebo hřbítky. Ssav. 79. O původu vz Mz. 829. — Š. = místo nezorané mezi 2 brázdami, der Rein. Reš. Když bývá sucho, odorávají se dvě krajní brázdy a na ty se zrno rozsévá a potom teprv se ostatní, jež šnorek slovou, přiorávají; a to jmenují na šnorky síti nebo na morky zaorávati. Když jest tuze sucho, tedy se nejprv rozsívá a potom teprv se orá, což vůbec zaorávati jmenují. Us. Jg. — Š. v rostl. = žebírko více n. méně vyvstá- vající, po dél na zádech plodův, obzvláště nažek rostlin okoličnatých, jugum, die Riefe, Rippe. Má-li plod patero šnorků, jmenuje se prostřední hřbetním, jugum carinale, die Kielriefe; obak vedlejší jeden prostředním, intermedia; které dohromady slovou zadové, juga dorsalia, ostatní dva kraje bližší krajní, juga marginália, die Seitenriefen. Tyto se zovou hlavními, primaria, die Hauptriefen, aby od vedlejších mezi nimi položených se rozeznaly, jichž čtvero bývá na každé nažce mezi šnorkem hřbetním a prostředním, š. vedlejší vnitřní, jugum secundarium interius a š-ky vedlejší vněšné, jugum secundarium exterius, mezi š-kem prostředním a krajním. Rst. 150., 503. Šnorcher, šnorchar (V.), a, m., z něm.
Schnorcher, aus dem Dienste entlassener Soldat, der dann herumzog, plünderte, bet- telte u. allerlei Unfug trieb. Abychom, ty šnorchery s císařem se vaditi nechali. Žer. L. I. 33., Gl. 337. Šnorchovati, z něm. schnorren, schnor-
ken = faulenzen, schwelgen, herumlungern. Vz Šnorcher. Drancovali a šnorchovali. Dač. II. 27., 28., Mus. 1828. II. 94., Gl. 337. 1. Šnořiti, il, en, ení(cť. něm. Schnörkeln)
- fintiti, strojiti, šperkovati, putzen, schmie- gein. — koho, se. Us. —- se, také: ošklí- bati se. Mor. 2. Šnořiti, il, en, ení. — co: přízi, auf
der Spule verwirren (das Garn). Sm. Šňořivosť, i, f., die Putzsucht. Šm.
Šňořivý, putzsüchtig.
Šnorkatý = šnorkovaný, opatřený šnorky,
jugatus, riefig, gerieft. Rst. 503. Šňorkovati = o jmění připravovati, ums
Vermögen bringen. Kb. — Š. = na poli šnorky dělati. Us. Jg. Šnorkovitý, lirellaeformis, strichförmig.
Š. plesek lišejníkový úzký, více nebo méně prodloužený, štěrbinou délnou opatřený. Rst. 503. |
Šnorlík, u, m., die Peitschknalle d. i.
eine Schnur am Ende der Peitsche zum Knallen. Us. v Plzeňsku. Prk. Vz Šnodlík. Cf. Kadlik, vadle m. Karlík, varle. Šnôročka, y, f. = šněrovačka. Sl. ps. 177.
Šnorovák, u, m. = obuv šnorovaná, zo-
nata. Švec dělá boty, š-ky atd. Ždk. Šňorovati, šnorovati, schnüren. Zedník
šňoruje (šňůru natahuje). D. Š. u pro- vazníka = více jednoduchých pramenů spou- štěti, aby se dělala šňůra a ze šňůr provaz. Us. Dch. Šnoršic, e, m., z něm. = nástroj k há-
zení a ku chytání člunku při tkání. Bavl- něné zboží se nejvíce dělá na šnoršic: do- mácí plátno ale nikdá. Us. u Bydž. Šnoura, y, f. = šňůra. U Kelče. Tč.
Šnúdy. Princ S. — švihák. U N. Kdyně.
Rgl.
Šňukati = žmukati, Mukati, hráti na
schovávačku (žmukačku). Ve východ. Cech. Kd., Jir. Ktk. Děti schované, jež slepá bába našla, přetvořují svůj hlas, dle něhož pak slepá bába hádá, kdo to jest. Vz Slavie II. 4. 48. Cf. Šmukati. Šňukavá, é, f. = hra na schovávanou.
Hráti na šňukavou. Ve východ. Čech. Kd. Cf. Šňukati, Šmukačka. Šňup, u. m. = lusknutí prsty, der Schnipp,
Schnaller, Schnalzer mit den Fingern. Ros. Šňupa, y, f., šp. z něm. Schnupfen =
rýma. Jád. Šňupací, Schnupf-. Š. tabák. D.
Šňupač, e. šňupák, a, m., der Schnupfer.
Šímpačka, y, f., die Schnupferin.
Šňupák, a, m. šňupač. — Š -mlsoun,
das Leckermaul. U Olom. Sd. — Š , u. m. = nos, die Nase; huba, das Maul, die Gosche. Dej mu jich několik po šňupáku. U 01om. Sd, Šňupal, a, m. = šňupák.
Šňupala, y, m., der Schnüffler, Spürer.
Us. Hý. Šňupání, n., das Schnupfen.
Šňupati, šňupávati; šňupnouti, pnul a pl,
ut, utí = prsty luskati, schnippen. .....- kam :
pod nos. D. — Š. = tabák, nosem srkati,
schnupfen; na Mor. a na Slov. smrkati. — co: tabák, vodu. Us. S-pati hlínu, hroudy (o zemřelém). U Litomš. Hrp , Šml. — co z čeho: tabák ze stříbrně piksly. Z jedné piksly s někým š-pati. Us. — jak: na cizí útraty (z cizího) š. — si. Sňupni si. — co komu = vytýkati. Aniž sobě (co) pod nos š. dáme. Samson 3. akt. 5. se. Šňupavý, Schnupf- Š. tabák. Us.
Šňupec, pec, m., die Prise. Dáti někomu
š. tabáku. Us. Sňupec z něčí piksly (taba- těrky) si vzíti. Š. ten jest čerstvý, na tom si pochutnám. Š-ce po známých sbírati. S. strouhaného. Vz Tabák. Nestojí za š. ta- báku. Vz Nepotřebný. C. 1. Šnupka, šňupka, y, f. = šňup (lusk-
nutí prsty), štilec. Vz Šňup. — Š. = přes nos n. na nos udeření prstem prve o palec opře- |
||
|
|||
Předchozí (918)  Strana:919  Další (920) |