921

Šobot, u, m. = železné hnízdo na kovadlo,
das Ambosslager.

Sobotek, tku, m., u kovářů, das Knopf-
lochholz. 8m.

Sobr, a, m., osob. jm.

Šobrňati = mingere cum strepitu. Na
mor. Zlínsku. Brt.

Šocínek, nka, šocek, cka, m., z němec.
Schatz = milovník, láska, 'potěšení.. To je
můj š. Us. Také na Mor. Sd.

Šocovice atd., vz Sočovice. BO., Kom.
J. 128.

Šočka, y, f. = sočovice, die Linse. Ros.

Šočkovina, šočkoviště, vz Sočovina,
Sočoviště.

Šočkový = sočovičný, Linsen-. Š. semeno.
Ros.

Šodó, z fr. chaudeau. Vz toto.

Šofel, v obec. mluvě šoufl, žid.; mizerný,
mizera, elend, schäbig. Rk.

Šofman, a, m.. osob. jm. Vz S. N.

Šohaj, e, m., vz Šuhaj. — S. Fr., prof.
a spisovatel † ³¹/₅ 1878. Vz S. N., Tf. H. 1.
176., Světozor 1878. 365. — Š. Vojt., spis.
Vz Jg. H. 1. 635.

Šohákati = šo křičeti, plašiti, šo schreien,
um die Vögel zu verscheuchen. — na koho.
Kdo chce ptáky chytati, nesmí na ně š-ti.
Sych. Vz Šo.

Sochati = škrabali. — kde. Něco v ru-
kávě šochá. Us. u Breznice. Rgl.

Šochtár, šechtár, u, m., na Slov. = díž
Lejú dreveným š-tárem vyvarené voštiny
z kotla. Slov. Dbš. 100.

Šochty, šokty, pl., m. = křampy, schlech-
tes Schuhwerk. Us.

Sojcar, a, m., osob. jm. NB. Tč. 31.
Šokoláda, y, f., vz Čokoláda.
Šokovičný — sočovičný.
Sokty == šochty.

Sola, y, f. = veš slepičí, die Hühnerlaus.
U Jilemn. Hk.

Solar, a, m., osob. jm.

Šolař, e, m. Vz Solařka.

Šolařka, y, f. Kromě šolaře sedícího za
kadečkou a po penízi do š-ky t. škatule
vybírajícího děje se při zasaďování děvic
takové peněz požadování. Sš. P. 718.

Šolc, e, m., osob. jm. Žer. Záp. I. 43. —-
S. Václ., lyrik, † 1871., vz Tf. H. 1. 135. -
S. Jan, spisov., vz Jg. H. 1. 635.

Šolda, šoldra, šoldrovina, y, f., na

Slov. a ve Slez. = vepřové plece, plecovník,
muřín, z něm. Schulter. Bern., Tč.
Šoldra, vz Šolda.

Solek, lku, m. = vdolek, placka, der
Kuchen,, Talk. Us. v Krkonš.

Šolichati = tříti, hladiti, lektati, strei-
chen. — co čím: rukou. Us. (Táb., Klát.).
Kd.

Šolín, a, m. S. Jos., prof. a spisovatel
český v Praze. Vz Tf. H. 1. 186., 193. —
Š. Jan, vz Jg. H. 1. 635.

Šolina, y, m., osob. jm. Sd.

Solle, e, m. Š. Frank, vz Jg. H. 1. 635.

Šolta, y, m., osob. jm.

Šoltheis, a, m Š. Gerson. Vz Jg. H. 1. 635.

Šoltys, a, m., osob. jm. Š. Ondř., spisov.,
vz Jg. h: 1. 635.

Šoltyš, šultajš, e, m z něm. Schultheiss,
byl správce panský, často i obecný, dříve
dvorský, později rychtár. Slov. Dbš. 73.

Šolucha, y, f., dorstenia, die Dorstenie.
S. obecná, d. contrayerva. Rstp. 1373.

Šomck, mka, m., osob. jm. Sd.

Šomolatec, tec, m., heterotrichum, rostl.
Rstp. 574.

Šomolka, y, f., důlek květný v jablkách,
der Kelch. Š. = místo na čechelce plodu
jinak režii ostatek vyhlížející a obyčejně
krajem kalichovým stálým obmezené n. př.
mišpulině, hlohyně, jablko, hruška, area,
der Hof. Rst. 153., 503. Š ve vředu, die
Erhöhung im Eiter. Ten vřed má černou
šomolku. Us. u Rohoznice. — Š. = strašidlo
v sadech, die Vogelscheuche. U Chocně. Ktk.

Somrati = mumlati, bručeti, brummen,
schmollen. Slov. Nitra VI. 351.

Šonka, y, f., osob. jm.

Šonov, a, m., něm. Schönau, ves u Brou-
mova; něm. Schonow, ves u Nov. Mésta
n. M. PL., Tk. I. 420., III 93., IV. 405., S. N.

Sonovati, z něm. schonen šetřiti. —
čeho: života svého š. BO.

Šonovský, ého, m., osob. jm. Vz S. N.
Šonvald a. m., Schönwald, ves u Pe-
trovic, PL. Vz S. N.

Šopa, y, f., z něm. Schoppen - kůlna.
Na Mor. a Slov. Plk., Tč.

Šopka, y, f., Schopka, ves u Mělníka.
PL. Vz S. N.

Šopkaný; -á, a, o = šeptaný, geflüstert,
Co je šopkano, to je zolhano. Mt. S.

Šopron, a, m., Šopron, ě, f.. město
v Uhřích, Oedenburg, Sopronium. Vz více
S. N. Šoproňan. a, m. - Sopronský. S.
stolice, víno.

Šoraň, i, f. = šorec, hrubší sukně ženská,
ein grober Weiberrock. Mor. Brt,, Zkl. Měla
na sobě jakousi šoraň. Mor. Šd.

Svorc, e, m., z něm. Schurz = zástěra. V.
— Š. spodní sukně, der Unterrock. Aqu.,
Štelc. Š. = sukně z plátna černého, vyhla-
zeného, v záhyby složená. Mor. Brt. — Š. =
jistá zbroj. Jg. S. = jener Theil des Panzer-
hemdes, der den Unterleib und die Ober-
schenkel schützte. Osm šorcu, jedny pod-
pažníky. Gl. 337. S. pancířový. Sn. kn. op.

Šorclík, u, m. = šorčík. Na Polic Kšá.

Šorčík, u, m. vycpaná obruba dole
u šněrovačky, aneb jen toliko dva polštá-
říky, by sukně s těla nepadaly, hanzalík.
Us. u Petro vic. Dch.

Šorec, rce, m. - sukně ženská jemnější
než šoraň obyč. černá n. bílá. Mor. Hz.,
Msk., Jkb., Šd., Zkl, Škd., Mtl. — Š. =
veliká černá zástěra. Mor. Hrp., Kch.



	921

	Šobot, u, m. = železné hnízdo na kovadlo, das Ambosslager. Sobotek, tku, m., u kovářů, das Knopf- lochholz. 8m. Sobr, a, m., osob. jm. Šobrňati = mingere cum strepitu. Na mor. Zlínsku. Brt. Šocínek, nka, šocek, cka, m., z němec. Schatz = milovník, láska, 'potěšení.. To je můj š. Us. Také na Mor. Sd. Šocovice atd., vz Sočovice. BO., Kom. J. 128. Šočka, y, f. = sočovice, die Linse. Ros. Šočkovina, šočkoviště, vz Sočovina, Sočoviště. Šočkový = sočovičný, Linsen-. Š. semeno. Ros. Šodó, z fr. chaudeau. Vz toto. Šofel, v obec. mluvě šoufl, žid.; mizerný, mizera, elend, schäbig. Rk. Šofman, a, m.. osob. jm. Vz S. N. Šohaj, e, m., vz Šuhaj. — S. Fr., prof. a spisovatel † ³¹/₅ 1878. Vz S. N., Tf. H. 1. 176., Světozor 1878. 365. — Š. Vojt., spis. Vz Jg. H. 1. 635. Šohákati = šo křičeti, plašiti, šo schreien, um die Vögel zu verscheuchen. — na koho. Kdo chce ptáky chytati, nesmí na ně š-ti. Sych. Vz Šo. Sochati = škrabali. — kde. Něco v ru- kávě šochá. Us. u Breznice. Rgl. Šochtár, šechtár, u, m., na Slov. = díž Lejú dreveným š-tárem vyvarené voštiny z kotla. Slov. Dbš. 100. Šochty, šokty, pl., m. = křampy, schlech- tes Schuhwerk. Us. Sojcar, a, m., osob. jm. NB. Tč. 31. Šokoláda, y, f., vz Čokoláda. Šokovičný — sočovičný. Sokty == šochty. Sola, y, f. = veš slepičí, die Hühnerlaus. U Jilemn. Hk. Solar, a, m., osob. jm. Šolař, e, m. Vz Solařka. Šolařka, y, f. Kromě šolaře sedícího za kadečkou a po penízi do š-ky t. škatule vybírajícího děje se při zasaďování děvic takové peněz požadování. Sš. P. 718. Šolc, e, m., osob. jm. Žer. Záp. I. 43. —- S. Václ., lyrik, † 1871., vz Tf. H. 1. 135. - S. Jan, spisov., vz Jg. H. 1. 635. Šolda, šoldra, šoldrovina, y, f., na Slov. a ve Slez. = vepřové plece, plecovník, muřín, z něm. Schulter. Bern., Tč. Šoldra, vz Šolda. Solek, lku, m. = vdolek, placka, der Kuchen,, Talk. Us. v Krkonš. Šolichati = tříti, hladiti, lektati, strei- chen. — co čím: rukou. Us. (Táb., Klát.). Kd. Šolín, a, m. S. Jos., prof. a spisovatel český v Praze. Vz Tf. H. 1. 186., 193. — Š. Jan, vz Jg. H. 1. 635.	Šolina, y, m., osob. jm. Sd. Solle, e, m. Š. Frank, vz Jg. H. 1. 635. Šolta, y, m., osob. jm. Šoltheis, a, m Š. Gerson. Vz Jg. H. 1. 635. Šoltys, a, m., osob. jm. Š. Ondř., spisov., vz Jg. h: 1. 635. Šoltyš, šultajš, e, m z něm. Schultheiss, byl správce panský, často i obecný, dříve dvorský, později rychtár. Slov. Dbš. 73. Šolucha, y, f., dorstenia, die Dorstenie. S. obecná, d. contrayerva. Rstp. 1373. Šomck, mka, m., osob. jm. Sd. Šomolatec, tec, m., heterotrichum, rostl. Rstp. 574. Šomolka, y, f., důlek květný v jablkách, der Kelch. Š. = místo na čechelce plodu jinak režii ostatek vyhlížející a obyčejně krajem kalichovým stálým obmezené n. př. mišpulině, hlohyně, jablko, hruška, area, der Hof. Rst. 153., 503. Š ve vředu, die Erhöhung im Eiter. Ten vřed má černou šomolku. Us. u Rohoznice. — Š. = strašidlo v sadech, die Vogelscheuche. U Chocně. Ktk. Somrati = mumlati, bručeti, brummen, schmollen. Slov. Nitra VI. 351. Šonka, y, f., osob. jm. Šonov, a, m., něm. Schönau, ves u Brou- mova; něm. Schonow, ves u Nov. Mésta n. M. PL., Tk. I. 420., III 93., IV. 405., S. N. Sonovati, z něm. schonen šetřiti. — čeho: života svého š. BO. Šonovský, ého, m., osob. jm. Vz S. N. Šonvald a. m., Schönwald, ves u Pe- trovic, PL. Vz S. N. Šopa, y, f., z něm. Schoppen - kůlna. Na Mor. a Slov. Plk., Tč. Šopka, y, f., Schopka, ves u Mělníka. PL. Vz S. N. Šopkaný; -á, a, o = šeptaný, geflüstert, Co je šopkano, to je zolhano. Mt. S. Šopron, a, m., Šopron, ě, f.. město v Uhřích, Oedenburg, Sopronium. Vz více S. N. Šoproňan. a, m. - Sopronský. S. stolice, víno. Šoraň, i, f. = šorec, hrubší sukně ženská, ein grober Weiberrock. Mor. Brt,, Zkl. Měla na sobě jakousi šoraň. Mor. Šd. Svorc, e, m., z něm. Schurz = zástěra. V. — Š. spodní sukně, der Unterrock. Aqu., Štelc. Š. = sukně z plátna černého, vyhla- zeného, v záhyby složená. Mor. Brt. — Š. = jistá zbroj. Jg. S. = jener Theil des Panzer- hemdes, der den Unterleib und die Ober- schenkel schützte. Osm šorcu, jedny pod- pažníky. Gl. 337. S. pancířový. Sn. kn. op. Šorclík, u, m. = šorčík. Na Polic Kšá. Šorčík, u, m. vycpaná obruba dole u šněrovačky, aneb jen toliko dva polštá- říky, by sukně s těla nepadaly, hanzalík. Us. u Petro vic. Dch. Šorec, rce, m. - sukně ženská jemnější než šoraň obyč. černá n. bílá. Mor. Hz., Msk., Jkb., Šd., Zkl, Škd., Mtl. — Š. = veliká černá zástěra. Mor. Hrp., Kch.