922

Šorejs, a, m., osob. jm.

Šorf, u, m., z něm. Schürf, v horn. —
místo, kde hledáno rudy, kutné pole, pavo-
viště, kutiště.

Šorfovati, z němec, schürfen --- kopati,
pavocati, kutati, rudy hledati. Pr. Aby pán
těch gruntů kverkům, horníkům, havířům
a jednomu každému bez překážky hledati.
š. a pavovati dopustil. Nar. o h. a k.

Šorha, y, m. = neohrabaný, nemotorný
člověk, ein ungeschlachter Mensch. U Žamb.

Šorm, a, m., osob. jm.

Šorna, šornička, y, f., z něm. Scharre =
nástroj, kterým se šaruje n. strouhá- V. S.
hrnčířská (n. struhadlo), š. kominická, na
mech, k vyškrabování. Us. — Jg.

Šornovati = šornou vyškrabovati, mit
der Scharre kratzen. Us. u N. Kdyně. Rgl.

1. Sos, u, šůsek, sku, m., z německého
Schoos = postranní a dolní díl kabátu muž-
ského, svěsek. Us. Na Mor. = klín, klínek.
Brt. Vz Pola. Tahati někomu šosy (= úsilně
prositi). Us. Přináší vodu v šose. Vz Opilý.
Běžel domů, jakoby mu šosy doutnaly
(== rychle). U Jičína. Sedláčku, ušij si šos
(nelze snadno třikrát po sobě správně vy-
sloviti). Šosy mu lítají, se plantají. Us. Hý

2. Sos, u, m., z něm. Schoss, Schoz. Vz
Mz. 330. Š. = ochrana, zvl. taková, jaké
poskytovala vrchnosť neb právo nějaké pod-
daným nebo příslušníkům svým; odtud kom-
petence práva městského; potom daň z domu
nebo pozemku, slušícího pod právo někte-
rého města. S. N. Die Abgabe, welche von
den Bürgern der Städte o. von Höfen und
Bauerngründen einer Stadt gezahlt wird.
Domy v městech, jež pod šos náleží a kni-
hami městskými se spravují; Z šosu a kněh
městských vynímati a je do desk zemských
vložiti dal. Pr. měst. Každý Člověk pan-
ského a rytířského stavu, který dům v městě
pod právem městským a pod šos má. s tě-
mito věcmi ku právu a soudu městskému
a pod šos slušejí. 1517. Nepomním, by která
služba z toho dvora byla, než toliko šos
k městu a úrok k hradu. Arch. I. 187. To
poprvé slyší, aby Solnice měla býti mě-
stečkem poddaným, alebrž že město jest
svou vlastní správu mající a toliko pod š-em
stojící, který se nyní vzplácí bosákům na
Malé straně. Mus. 1849. I. 80. Tyto grunty
příslušejí právu městskému pod šos. Pr.
1861. 26. Ješto by se spravedlivě prokázati
mohlo, že pod šos příslušejí. Václ. IV. Vz
Šosovní. Š. platiti. D. Kdožkoli z měšťanů
statek pozemský pod š. přivlastňuje, pro-
padá hrdlo i statek. Faukn. Míti dům pod š.
slušící, ein unter obrigkeitlichem Schutze
stehendes Haus besitzen. Václ. II. — Reš.,
St. skl., Apol., Pr. měst., Výb. I. 247.

Šosácký, Spiessbürger-. Š-cké jednání,
kousek (Schildbürgerstreich). Us. Dch.

Sosák, a, šosáček, čka, m. — měšťák
obmezeného rozumu, der Pfahl-, Spiessbürger,
Philister. Rk., Dch., Kos. Ol. I. 75. - Š.,
u, m.— kabát se šosy. Lpř. Chodívá vodník
v zeleném š-ku. Sl. poh. 78.

Šosé, vz Chaussée.
Šošeň, šně, m. = šošna. Mor. Hý.
Sosíř, šosnéř, e, m. = kdo šos vybírá,
der Amtsschösser. Správu panství vedl š.
Mus. 1841. 154. Vz Šos, 2.

S Sosní, šosný = šosovní, Schoss-. Š-ný
statek. Vz Šosovní, Šos, 2.

Šosovati = šos platiti, den Schoss zahlen.
Boč. Ktož s městem n. k městu Náchodu
šosují. 1392. Nách. 36.

Sosovné, ého, n. — šosovní plat, das
Schossgeld. Rk.

Šosovní = k šosu náležející, vz Šos, 2.
Schoss . S. plat, peníze, gruntové, důchody,
dům, kniha. Reš., Zlob., Ferd. zříz. Š-vní
město, eine Stadt, die zwar irgend einem
Herrn schosste, aber sonst ihre eigene
Verwaltung durch einen freigewählten Ma-
gistrat hatte; cf. das letzte Citat bei Šos.
Gl. 338. Š. právo. Dač. I. 138., věc. Zříz.
z r. 1590.

Šosovník, a, m. — kdo má dům pod
šos, wer ein Schosshaus besitzt. Jg.

Soška, y, f. S-a jetelová, šťavík, kyselá
dětelina, zaječí šťáva, zaječí zelí, kysánek,
plicník, aleluja, oxalis, der Sauerklee. Slb.
635. — Š. = malá tyč, eine kleine Stange.
U Klobouk na Mor. Bka. - Š., vz Socha.

Šoškový plot = z tyček. Vz šoška.

Šošna, y, f. — šušna, tuhý sopel, der
Nasenpöpel. Berg. exc. Cf. Šošeň.

Šošola, y, m., osob. jm. Mor. Šd.

Šošolatý - chocholatý, schopfig. Šm.

Šošole, e, šošolka, y, ť. = chochole, der
Schopf.

Šošolina, y, ť. = slupka obilního zrna.
Us. Dch.

Šošovice = sočovice.

Šošovičný. Š. krmě. BO. Vz Sočovice,
Sočovičný.

Šošůvka, Šešůvka, y, f., ves v Blánsku
na Mor. Tč.

1. Šot, šost, a, šotýř a šostýř, e, m.,

zastaralé — obchodník podomní. Ros. Der
! fremde, herumziehende Kaufmann, auch im
Deutschen der Schotte genannt: Šotové,
Niderlanti, Vlaši a jiných národův obchod-
níci (rkp. 1571.). O kupce a šoty, kteří ja-
kékoli handle z jiných zemí ku sněmům a
soudům se sjíždějíce provozují, na jarmar-
cích prodávají a v zemi této usedlí nejsou,
aby každý z nich z krámu svého jednou
v roce na dva terminy po 3 zl. dávali. Sn.
p. kn. 1584. f. 63. Šotové a kupci přes-
polní. Ib. f. 82. Jakož jsou kupci a šoti
přespolní na stavy vznesli, že jim k nema-
lému jich soužení kupci zdejší olomoučtí
při sněmu a soudu jejich kupeckých orkaufů
prodávati zbraňují, aby přespolní kupci
i Šoti, též i domácí volné při soudech a
sněmích své krámské věci a orkaufy svo-
bodně prodávati mohli. Ib. 264. Da aber
diese herumziehenden Kaufleute die Leute
übervortheilten, bedeutet šot auch einea Be-
trüger, Schwindler. Kterak by někteří Šo-



	922

	Šorejs, a, m., osob. jm. Šorf, u, m., z něm. Schürf, v horn. — místo, kde hledáno rudy, kutné pole, pavo- viště, kutiště. Šorfovati, z němec, schürfen --- kopati, pavocati, kutati, rudy hledati. Pr. Aby pán těch gruntů kverkům, horníkům, havířům a jednomu každému bez překážky hledati. š. a pavovati dopustil. Nar. o h. a k. Šorha, y, m. = neohrabaný, nemotorný člověk, ein ungeschlachter Mensch. U Žamb. Šorm, a, m., osob. jm. Šorna, šornička, y, f., z něm. Scharre = nástroj, kterým se šaruje n. strouhá- V. S. hrnčířská (n. struhadlo), š. kominická, na mech, k vyškrabování. Us. — Jg. Šornovati = šornou vyškrabovati, mit der Scharre kratzen. Us. u N. Kdyně. Rgl. 1. Sos, u, šůsek, sku, m., z německého Schoos = postranní a dolní díl kabátu muž- ského, svěsek. Us. Na Mor. = klín, klínek. Brt. Vz Pola. Tahati někomu šosy (= úsilně prositi). Us. Přináší vodu v šose. Vz Opilý. Běžel domů, jakoby mu šosy doutnaly (== rychle). U Jičína. Sedláčku, ušij si šos (nelze snadno třikrát po sobě správně vy- sloviti). Šosy mu lítají, se plantají. Us. Hý 2. Sos, u, m., z něm. Schoss, Schoz. Vz Mz. 330. Š. = ochrana, zvl. taková, jaké poskytovala vrchnosť neb právo nějaké pod- daným nebo příslušníkům svým; odtud kom- petence práva městského; potom daň z domu nebo pozemku, slušícího pod právo někte- rého města. S. N. Die Abgabe, welche von den Bürgern der Städte o. von Höfen und Bauerngründen einer Stadt gezahlt wird. Domy v městech, jež pod šos náleží a kni- hami městskými se spravují; Z šosu a kněh městských vynímati a je do desk zemských vložiti dal. Pr. měst. Každý Člověk pan- ského a rytířského stavu, který dům v městě pod právem městským a pod šos má. s tě- mito věcmi ku právu a soudu městskému a pod šos slušejí. 1517. Nepomním, by která služba z toho dvora byla, než toliko šos k městu a úrok k hradu. Arch. I. 187. To poprvé slyší, aby Solnice měla býti mě- stečkem poddaným, alebrž že město jest svou vlastní správu mající a toliko pod š-em stojící, který se nyní vzplácí bosákům na Malé straně. Mus. 1849. I. 80. Tyto grunty příslušejí právu městskému pod šos. Pr. 1861. 26. Ješto by se spravedlivě prokázati mohlo, že pod šos příslušejí. Václ. IV. Vz Šosovní. Š. platiti. D. Kdožkoli z měšťanů statek pozemský pod š. přivlastňuje, pro- padá hrdlo i statek. Faukn. Míti dům pod š. slušící, ein unter obrigkeitlichem Schutze stehendes Haus besitzen. Václ. II. — Reš., St. skl., Apol., Pr. měst., Výb. I. 247. Šosácký, Spiessbürger-. Š-cké jednání, kousek (Schildbürgerstreich). Us. Dch. Sosák, a, šosáček, čka, m. — měšťák obmezeného rozumu, der Pfahl-, Spiessbürger, Philister. Rk., Dch., Kos. Ol. I. 75. - Š., u, m.— kabát se šosy. Lpř. Chodívá vodník v zeleném š-ku. Sl. poh. 78.	Šosé, vz Chaussée. Šošeň, šně, m. = šošna. Mor. Hý. Sosíř, šosnéř, e, m. = kdo šos vybírá, der Amtsschösser. Správu panství vedl š. Mus. 1841. 154. Vz Šos, 2. S Sosní, šosný = šosovní, Schoss-. Š-ný statek. Vz Šosovní, Šos, 2. Šosovati = šos platiti, den Schoss zahlen. Boč. Ktož s městem n. k městu Náchodu šosují. 1392. Nách. 36. Sosovné, ého, n. — šosovní plat, das Schossgeld. Rk. Šosovní = k šosu náležející, vz Šos, 2. Schoss . S. plat, peníze, gruntové, důchody, dům, kniha. Reš., Zlob., Ferd. zříz. Š-vní město, eine Stadt, die zwar irgend einem Herrn schosste, aber sonst ihre eigene Verwaltung durch einen freigewählten Ma- gistrat hatte; cf. das letzte Citat bei Šos. Gl. 338. Š. právo. Dač. I. 138., věc. Zříz. z r. 1590. Šosovník, a, m. — kdo má dům pod šos, wer ein Schosshaus besitzt. Jg. Soška, y, f. S-a jetelová, šťavík, kyselá dětelina, zaječí šťáva, zaječí zelí, kysánek, plicník, aleluja, oxalis, der Sauerklee. Slb. 635. — Š. = malá tyč, eine kleine Stange. U Klobouk na Mor. Bka. - Š., vz Socha. Šoškový plot = z tyček. Vz šoška. Šošna, y, f. — šušna, tuhý sopel, der Nasenpöpel. Berg. exc. Cf. Šošeň. Šošola, y, m., osob. jm. Mor. Šd. Šošolatý - chocholatý, schopfig. Šm. Šošole, e, šošolka, y, ť. = chochole, der Schopf. Šošolina, y, ť. = slupka obilního zrna. Us. Dch. Šošovice = sočovice. Šošovičný. Š. krmě. BO. Vz Sočovice, Sočovičný. Šošůvka, Šešůvka, y, f., ves v Blánsku na Mor. Tč. 1. Šot, šost, a, šotýř a šostýř, e, m., zastaralé — obchodník podomní. Ros. Der ! fremde, herumziehende Kaufmann, auch im Deutschen der Schotte genannt: Šotové, Niderlanti, Vlaši a jiných národův obchod- níci (rkp. 1571.). O kupce a šoty, kteří ja- kékoli handle z jiných zemí ku sněmům a soudům se sjíždějíce provozují, na jarmar- cích prodávají a v zemi této usedlí nejsou, aby každý z nich z krámu svého jednou v roce na dva terminy po 3 zl. dávali. Sn. p. kn. 1584. f. 63. Šotové a kupci přes- polní. Ib. f. 82. Jakož jsou kupci a šoti přespolní na stavy vznesli, že jim k nema- lému jich soužení kupci zdejší olomoučtí při sněmu a soudu jejich kupeckých orkaufů prodávati zbraňují, aby přespolní kupci i Šoti, též i domácí volné při soudech a sněmích své krámské věci a orkaufy svo- bodně prodávati mohli. Ib. 264. Da aber diese herumziehenden Kaufleute die Leute übervortheilten, bedeutet šot auch einea Be- trüger, Schwindler. Kterak by někteří Šo-