Předchozí (922)  Strana:923  Další (924) |
|
|||
923
|
|||
|
|||
tové, Niderlanti, Vlaši i jiných národův ob-
chodníci s nehodným a nevycleným zbožím po městečkách choditi a tím zbožím lidi chudé, sprosté, sedlské podvozujíc proda- vati měli. Rkp. 1571. (Gl. 338.). Š. posud na Mor. = šibal, šejdíř. Brt., Bkř., Sd. 2. Šot, a, m. = obyvatel Skotska, der
Schotte, Schottländer. Ros. Vz Skot. Šotek, šetek, tka, m., zdrobnělé slova
šet (vz Set), tedy = stařeček. Jir. v Mus. 1863. 263. Má šotka. Vz Šťastný, Šetek, Skřítek. Šotina, y, f., Schottasch, ein Posamentir-
erzeugniss. Šm. 1. Šotiti, il, en, ení — šotka míti, skrbně
hospodařiti, knausern. — abs. Ten šotí. Us. u Valteřic. Jg., Jir. 2. Šotiti = šiditi, betrügen, schwindeln.
Hý., Mřk. — abs. Nešoť! — co, koho kdy: ve hře. Na Mor. Hý. Vz Šot, 1. (konec). Šotka, y, f., eine Schottin. — Š., schottia,
rostl, tamaryndovitá. Rostl. I. 230. b. Šotnovský, ého. m., osob. jm. Vz S. N.
Šotola, y, m., osob. jm. Mor. Šd.
Šotský, vz Skotský.
Šotství, n., obchod podomní, die Hausi-
rerei. Vz Šot, 1. Šotura, y, m., osob. jm. Šd.
Šotýřský, Hausirer-, Schotten-. Jg.
Šotýřství = šotství.
Šotyš, e, m., Schottisch, látka. Sukně ze
šotyše, šotiška. Šp. Vz S. N. Šoub, u, m. = švub, der Schwaden. Šp.
Šoubka, y, f., der Schieber. Dch.
Šouc, e, m. = švec. U Ronova. Rgl.
Šouf, u, m., šoufek, fku, m., z něm. die
Schuffe = nálevka, die Schöpfe. Š. pivo- várský. Us. Jg. — Š. = naberačka na hnoj- nici. Us. u Rakovn., v Kunv. Msk. — Š. = šesták, 10 krejcarů. PňjČ mi šoufek. Us. Ktk., Nl., Rgl." — Š-ky = peníze, Geld. Má šouf ky. Us. Na Polic. Kšá., Šd. — Š-ky = zerty. Dělá si z tebe š-ky, er hat dich zum Besten. Us. Dch., Kšá., Nl. — Šouf, a, m., osob. jm. Šd. Šoufl, vz Šofel. To je šoufl člověk. Us.
Ktk. Šouchati = šoustati. — co komu. Ne-
trpělivě si šouchá obě ruky. Nitra Vl. 338. Šouchy, pl., m. = staré pantofle. Cf.
Šámy, Šochty. U Loučima. Psčk. Šoukačka, y, f., das Zaudern. Slov.
Rybay. Šoukal, a, m., osob. jm.
Šoukala, y, m., ein langsamer, zauder-
hafter Mensch, ein Pater Langsam. Vz Šou- kavý. U Olom. Sd. Šoukati se — sem tam choditi, okouněti
se, hin und her gehen, zögern, zaudern, krabbeln. D. Šoukavec, vce. m. = šoukala.
Šoukavosť, i, f., die Langsamkeit, Zauder- haftigkeit. U Olom. Sd. |
Šoukavý, langsam, zauderhaft. Na Mor.
Sd., Vch. Šoulanec, nce, m. — slíže. Slov.
Šoulati, šoulávati, na Sloven. = váleti,
wälzen, rollen, kneten: se = povalovati se, toulati se, šoukati se, plahočiti se, herum- gehen, herumschleichen, sich herumwälzen, herumschwäramen, Jg.; někam se krásti, plížiti se. Jg., Kmk., Tč., Tyl, Jg. co: halužky. Na Mor. Škd., Tč. — co jak: tabák do šoulek šoulati. Na Ostrav. Tč. — kudy (s čím). Mysl jeho po lesích se šoulá po myslivosti své. Aesop Počne se po všem domě s kolébkú š. St. skl. Potom mor po Čechách po tři léta se šoulal. Štel. čar. — se jak. Š-ti se o berlách, po berličkách. Kos. Ol. I. 33., 47. Šoulavý = kdo se šoulá, der sich herum-
schleppt. Štěst. Šoulek, lku, m. = šiška, der Krapfen.
Držela jsem ho jako š. v másle. Kocurk. 14. Šouliti, šuliti, il, en, ení = šiditi, be-
trügen. — koho. Puch. I. 78. Šoulka, y, f., die Rolle, der Knäuel. Na
Ostrav. Tč. Šoulovati = krásti, stehlen. Kb.
Šoulů mlýn. Schaulamühle, u Němec.
Brodu. PL. Šoumati = šuměti, sausen, rauschen. —
čím. Pták křídly šoumá, Dch. — kde. Ve stromech vítr šoumá. Č. Rž. st. 42. Šoup, u, m. = šoupnutí, der Schub. Šd.
Šoupací, Schub-, Schieb, Rutsch-. S.
rejstříky u varhan. Vaněk. Š. most, okno. Dch. Šoupačka, y, f., die Rutsche. Us. Dch.
Šoupadlo, šoupátko, a, n. Vz Šoupátko. Šoupák, u, m. = šoupátko. Šp. = Š. =
místo, kde se saně n. vůz šoupá, glatter Ort, die Scheuder. Přes š. šťastně přejeli. Sych. Šoupal, a, m., osob. jm. Mor. Šd. — Š.
Schieber, m. Šoupálek, lka., m., pták sýkora, bedlec,
drvolezka. Š. obecný, certhia familiaris, má v ocase tuhá pera, o něž se leza opírá. Vz Trč. 354. Cf. Sch. II. 443., S. N. — Š., lku, m. — poplamenice, poplamínek, upečený vý- škrabek z chlebového těsta. Us. u Chocně. Ktk. Vz, Podplamenice. Šoupalka, y, f. = pečivo z černé mouky.
Cf. Baniur. Ve vých. Čech. Ktk., Msk. Šoupanec, nce, m., der Kratzfuss. Rk.
Šoupání, n, das Schieben. Vz Šoupati- S. bobů do důlku (hra dětská). Dch. Šoupaniště, ě, n.= plaz, die Holzschleife.
Um. les Vz Šoupavka. Šoupatel, e, m., der Schieber. Šm.
Šoupati, šoupám a pu; šoupnouti, pnul
a pl, ut, utí; šoupávati = strkati, schieben; se = rutschen. Jg. — co čím: sochorem. Jako míčem nezbedně jím šoupá (pohazuje). Sš. Snt. 97. — co jak odkud kudy kam. Š. dříví s vrchu. Š. sebou. D. Š. kládu do kůlny, k pile; proti nepříteli děla š.; přes cestu. |
||
|
|||
Předchozí (922)  Strana:923  Další (924) |