923

tové, Niderlanti, Vlaši i jiných národův ob-
chodníci s nehodným a nevycleným zbožím
po městečkách choditi a tím zbožím lidi
chudé, sprosté, sedlské podvozujíc proda-
vati měli. Rkp. 1571. (Gl. 338.). Š. posud
na Mor. = šibal, šejdíř. Brt., Bkř., Sd.

2. Šot, a, m. = obyvatel Skotska, der
Schotte, Schottländer. Ros. Vz Skot.

Šotek, šetek, tka, m., zdrobnělé slova
šet (vz Set), tedy = stařeček. Jir. v Mus.
1863. 263. Má šotka. Vz Šťastný, Šetek,
Skřítek.

Šotina, y, f., Schottasch, ein Posamentir-
erzeugniss. Šm.

1. Šotiti, il, en, ení — šotka míti, skrbně
hospodařiti, knausern. — abs. Ten šotí. Us.
u Valteřic. Jg., Jir.

2. Šotiti = šiditi, betrügen, schwindeln.
Hý., Mřk. — abs. Nešoť! — co, koho kdy:
ve hře. Na Mor. Hý. Vz Šot, 1. (konec).

Šotka, y, f., eine Schottin. — Š., schottia,
rostl, tamaryndovitá. Rostl. I. 230. b.

Šotnovský, ého. m., osob. jm. Vz S. N.

Šotola, y, m., osob. jm. Mor. Šd.

Šotský, vz Skotský.

Šotství, n., obchod podomní, die Hausi-
rerei. Vz Šot, 1.

Šotura, y, m., osob. jm. Šd.

Šotýřský, Hausirer-, Schotten-. Jg.

Šotýřství = šotství.

Šotyš, e, m., Schottisch, látka. Sukně ze
šotyše, šotiška. Šp. Vz S. N.

Šoub, u, m. = švub, der Schwaden. Šp.

Šoubka, y, f., der Schieber. Dch.

Šouc, e, m. = švec. U Ronova. Rgl.

Šouf, u, m., šoufek, fku, m., z něm. die
Schuffe = nálevka, die Schöpfe. Š. pivo-
várský. Us. Jg. — Š. = naberačka na hnoj-
nici. Us. u Rakovn., v Kunv. Msk. — Š. =
šesták, 10 krejcarů. PňjČ mi šoufek. Us.
Ktk., Nl., Rgl." — Š-ky = peníze, Geld. Má
šouf ky. Us. Na Polic. Kšá., Šd. — Š-ky =
zerty. Dělá si z tebe š-ky, er hat dich zum
Besten. Us. Dch., Kšá., Nl. — Šouf, a, m.,
osob. jm. Šd.

Šoufl, vz Šofel. To je šoufl člověk. Us.
Ktk.

Šouchati = šoustati. — co komu. Ne-
trpělivě si šouchá obě ruky. Nitra Vl. 338.

Šouchy, pl., m. = staré pantofle. Cf.
Šámy, Šochty. U Loučima. Psčk.

Šoukačka, y, f., das Zaudern. Slov.
Rybay.

Šoukal, a, m., osob. jm.

Šoukala, y, m., ein langsamer, zauder-
hafter Mensch, ein Pater Langsam. Vz Šou-
kavý. U Olom. Sd.

Šoukati se — sem tam choditi, okouněti
se, hin und her gehen, zögern, zaudern,
krabbeln. D.

Šoukavec, vce. m. = šoukala.
Šoukavosť, i, f., die Langsamkeit, Zauder-
haftigkeit. U Olom. Sd.

Šoukavý, langsam, zauderhaft. Na Mor.
Sd., Vch.

Šoulanec, nce, m. — slíže. Slov.

Šoulati, šoulávati, na Sloven. = váleti,
wälzen, rollen, kneten: se = povalovati se,
toulati se, šoukati se, plahočiti se, herum-
gehen, herumschleichen, sich herumwälzen,
herumschwäramen, Jg.; někam se krásti,
plížiti se. Jg., Kmk., Tč., Tyl, Jg. co:
halužky. Na Mor. Škd., Tč. — co jak: tabák
do šoulek šoulati. Na Ostrav. Tč. — kudy
(s čím). Mysl jeho po lesích se šoulá po
myslivosti své. Aesop Počne se po všem
domě s kolébkú š. St. skl. Potom mor po
Čechách po tři léta se šoulal. Štel. čar. —
se jak. Š-ti se o berlách, po berličkách.
Kos. Ol. I. 33., 47.

Šoulavý = kdo se šoulá, der sich herum-
schleppt. Štěst.

Šoulek, lku, m. = šiška, der Krapfen.
Držela jsem ho jako š. v másle. Kocurk. 14.

Šouliti, šuliti, il, en, ení = šiditi, be-
trügen. — koho. Puch. I. 78.

Šoulka, y, f., die Rolle, der Knäuel. Na
Ostrav. Tč.

Šoulovati = krásti, stehlen. Kb.

Šoulů mlýn. Schaulamühle, u Němec.
Brodu. PL.

Šoumati = šuměti, sausen, rauschen. —
čím. Pták křídly šoumá, Dch. — kde. Ve
stromech vítr šoumá. Č. Rž. st. 42.

Šoup, u, m. = šoupnutí, der Schub. Šd.

Šoupací, Schub-, Schieb, Rutsch-. S.
rejstříky u varhan. Vaněk. Š. most, okno.
Dch.

Šoupačka, y, f., die Rutsche. Us. Dch.
Šoupadlo, šoupátko, a, n. Vz Šoupátko.

Šoupák, u, m. = šoupátko. Šp. = Š. =
místo, kde se saně n. vůz šoupá, glatter Ort,
die Scheuder. Přes š. šťastně přejeli. Sych.

Šoupal, a, m., osob. jm. Mor. Šd. — Š.
Schieber, m.

Šoupálek, lka., m., pták sýkora, bedlec,
drvolezka. Š. obecný, certhia familiaris, má
v ocase tuhá pera, o něž se leza opírá. Vz
Trč. 354. Cf. Sch. II. 443., S. N. — Š., lku,
m. — poplamenice, poplamínek, upečený vý-
škrabek z chlebového těsta. Us. u Chocně.
Ktk. Vz, Podplamenice.

Šoupalka, y, f. = pečivo z černé mouky.
Cf. Baniur. Ve vých. Čech. Ktk., Msk.

Šoupanec, nce, m., der Kratzfuss. Rk.
Šoupání, n, das Schieben. Vz Šoupati-
S. bobů do důlku (hra dětská). Dch.

Šoupaniště, ě, n.= plaz, die Holzschleife.
Um. les Vz Šoupavka.

Šoupatel, e, m., der Schieber. Šm.

Šoupati, šoupám a pu; šoupnouti, pnul
a pl, ut, utí; šoupávati = strkati, schieben;
se = rutschen. Jg. — co čím: sochorem. Jako
míčem nezbedně jím šoupá (pohazuje). Sš.
Snt. 97. — co jak odkud kudy kam. Š.
dříví s vrchu. Š. sebou. D. Š. kládu do kůlny,
k pile; proti nepříteli děla š.; přes cestu.