Předchozí (923)  Strana:924  Další (925) |
|
|||
924
|
|||
|
|||
od lesa z lesa na pole něco š. Us. Milá opica
šoup z ohňa a utíkala k lesu. Mor. Šd. Náš Honzíček šoupával se po sloupě k Zápoto- ckejm do dvoru. Er. P. 120. Š. chléb po lopatě do peci. Sl. Kol. ván. 10. O původu vz Mz. 330. — Š. koho = tělesně s ženskou obcovati. Cf. Šoustati.
Šoupátko, šoupadlo, der Schieber, das
Schubventil. Šoupátko, hlavní polohy jeho při stroji expansivném; š. plynostroje,stroje parního, Vz KP. 360, 383, 354., Šou- padlo, Šoupka. Šoupátko v hodinách, der Reiber; S. u kamen přistrčiti, vytáhnouti, zastrčiti. Us. Dch. S. ulehčené, der entla- stete Schieber. Šp. Šoupavka, y, f., die Rutschbahn zum Ab-
laden. Us. Dch. Šoupec, pce, m., das Schieberventil. Šm.
Šoupek, pku, m. Š-ky — peníze, cf. Šouf.
Chce-li to koupiti, je to za čtyry šoupky. Dch. — Š-ky = žerty. Z někoho šoupky si dělati. U Ronova. Rgl. Vz Šouf. Šoupiti, il, en, ení, na Slov. — chalupu
slamou pokryti, mit Stroh decken. Koll. Šoupka, y, f. = šoupátko, der Schieber,
Riegel. Šoupku zastrčiti. Us. Dch. Šouple, ete, n. = šuple, die Schublade.
Šm. Šoupnutí, n., der Schub, Ruck. Sm.
1. Šour, u, m., křivost, die Krümme. Užívá
se ho jen v instr. šourem — šikmo, šejdrem, ševerem, šikou, schräge, quer. Sr. stíněm, schor, spáditosť, sklonitost, nněm. Schurre. Mz. 330. Šourem jíti, choditi (motati se). Ros. (Jaroslav) ot ramene šúrem kyčlu protče. Rkk. 55. Šourem choditi také = potulovati se., herumgehen, fechten; křivě choditi. (U Ry- chnova). Žid chodí šourem, hausirt. Šourem prositi. U Petrovic. Dch. Okna šourem skrze zeď. Bl. 2. Šour, u, šourec, rce, šourek, rku, šou-
reček, čku, m. = měšec, der Beutel. Nerád do šouru sahá. Ros. — Šúrek, na Slov. — mošna, die Mosche. Bern. — Šourek = mě- šec nároků, der Hodensack, das Gemacht, scrotum. V. Š. složen jest z nároku s míš- kem, ze žíly a z pouzdra. Ja. Rakovina, šourku, der Schornsteinfegerkrebs. Nz. lk. - Šour, na Slov. = žlázová nemoc na krku dobytčím, eine Drüsenkrankheit am Halse des Viehes. Plk. — Š. = návah, die Neige. V zimě, když se navěje sněhu, dělají se šoury a saně snadno se zvracuji Us. Jesený. — Š.— výkružka, der Kehleinschnitt. Šp. Šoural, a m. kdo šourá, se šourá, vz
Šourati. — Š. = osob. jm. Šd. Šourati, šourávati — šťárati, hledati, hra-
bati se v něčem, suchen; z něm. schüren. Mz. 330. — se kde, kriechen. Co se v tom koutě š-ráš? Us. Tak se po seknicí š-rá. V Kunv. Msk., KŠá. — se také — šourem jíti, seit- wärts, kniewatschig gehen. Již se dítě š-rá leze. U Poličan. Jg. Šourečnice, e, f. — vrstva svalová šourku,
dartos. Nz. lk. Šourek, vz Šour, 2. — Š., rka, m., osob.
jm. |
Šourem, vz Šour, 1.
Šourkovitý, scrotiformis, hodensackför-
mig. S. v rostl. = díl pytlovitý na konci zakulaceném brázdou délnou z venku na dvé jako rozštípený. Š. ostroha pysku do- leního u cepetce zeleného (habenaria viridis). Rst. 503. Šourkový == od šourku, Beutel-. Š., Ho-
densack;. — Š. kýla, der Hodensackbruch. Ja. Vz Šour, 2. Š. tepna. Šm. Šourní, šourý — křivý, šikmo jdoucí,
schräge, schief, quer. Šourosť, i, ť. = položitosi, křivost, die
Steilheit, Krümme, Schiefheit, Abschüssig- keit. S. hor. Um. les. III. 95. Šourovačka, y, f. = sháněčka, das Streich-
holz. Jg. Šourovati — vlnu z mastnoty, ze špíny
vyvarovati, die Wolle durchs Kochen säu- bern. Msk. Z německého scheuern, střněm. schiuren, drhnouti, čistiti. Mz. 330. Šourý, šurý = křivý, šikou jdoucí, schief,
schräg. Š. poloha kopce. Cf. Mz. 330. Šous, u, m., z něm. Schuss = výstřelek,
výrůstek (ryby na výrost). Zlob. Šoust, mezislovce a Š., u, m., husch,
schubs. Sobě z úst a nám mimo uši šoust. D. Slova letí z oust, mimo uši šoust. Lom. Soust s tím do kapsy. Zlob. Šoustací, Reib-. Š. hadr, der Reibelap-
pen. D. Šoustáč, e, m., der Reiber. Jg.
Šoustáček, čku, m., der Flaschenputzer.
Rk. Šoustačka, y, f., die Scheibe der Tuch-
scherer. Rohn. — Š., die Reiberin. — Š. — šoustání. To vám byla š. Us. Hý. Šousták, u, m., ein Werkzeug zum Rei-
ben. Mus. Šoustal, a, Šoustálek lku, m. — šoustač.
Šoustalka, y, f., hospoda u Krušovic,
u Lán. — Š., die Reiberin. Šoustalna, y, f., samota u Neveklova. PL.
Šoustání, n., das Reiben, die Reibung.
Vz Šoustati. — Š. = jedení. Hý. Vz Šou- stati. Šoustanina, y, t. — odřenina, das Wund-
reiben. D. Šoustati; šoustnouti, stnul a stl, ut, uti;
šoustávati — sem tam smýkati, tahati, tříti, drbati, reiben, reibend berühren, streichen, streiten, wetzen, riffeln, wischen, hin und her ziehen, schleppen; ošiditi, Jemanden Possen spielen, prellen. Jg. — abs. Ten šoustá = ji (rychle a hltavě). Na Mor. Hý. Ten š-stá = utíká. U Brušperka. Mtl. — co, koho: po- klony š. (řezati, činiti). D. Někoho šoust- nouti —- uhoditi, ošiditi. Us. Ten ho šoustl (ošidil). Us, Š, ženskou (tělesně s ni obco- vati). — čím. Š. nohama = sem tam smýkati; 2. klaněti se. Umí nohama š. Kom. Lb. 75. Ten sebou šoustl (praštil, uhodil). Us. — co, koho čím : boty kartáčem, ránu rukou, lavici hadrem š. Šoustl ho bičem (švihl.) — co, se oč. Š. nohu o nohu, se o zed. Us. |
||
|
|||
Předchozí (923)  Strana:924  Další (925) |