924

od lesa z lesa na pole něco š. Us. Milá opica
šoup z ohňa a utíkala k lesu. Mor. Šd. Náš
Honzíček šoupával se po sloupě k Zápoto-
ckejm do dvoru. Er. P. 120. Š. chléb po
lopatě do peci. Sl. Kol. ván. 10. O původu
vz Mz. 330. — Š. koho = tělesně s ženskou

obcovati. Cf. Šoustati.

Šoupátko, šoupadlo, der Schieber, das
Schubventil. Šoupátko, hlavní polohy jeho
při stroji expansivném; š. plynostroje,stroje
parního, Vz KP. 360, 383, 354., Šou-
padlo, Šoupka. Šoupátko v hodinách, der
Reiber; S. u kamen přistrčiti, vytáhnouti,
zastrčiti. Us. Dch. S. ulehčené, der entla-
stete Schieber. Šp.

Šoupavka, y, f., die Rutschbahn zum Ab-
laden. Us. Dch.

Šoupec, pce, m., das Schieberventil. Šm.

Šoupek, pku, m. Š-ky — peníze, cf. Šouf.
Chce-li to koupiti, je to za čtyry šoupky.
Dch. — Š-ky = žerty. Z někoho šoupky si
dělati. U Ronova. Rgl. Vz Šouf.

Šoupiti, il, en, ení, na Slov. — chalupu
slamou pokryti, mit Stroh decken. Koll.

Šoupka, y, f. = šoupátko, der Schieber,
Riegel. Šoupku zastrčiti. Us. Dch.

Šouple, ete, n. = šuple, die Schublade.
Šm.

Šoupnutí, n., der Schub, Ruck. Sm.

1. Šour, u, m., křivost, die Krümme. Užívá
se ho jen v instr. šourem — šikmo, šejdrem,
ševerem, šikou, schräge, quer. Sr. stíněm,
schor, spáditosť, sklonitost, nněm. Schurre.
Mz. 330. Šourem jíti, choditi (motati se). Ros.
(Jaroslav) ot ramene šúrem kyčlu protče.
Rkk. 55. Šourem choditi také = potulovati
se., herumgehen, fechten; křivě choditi. (U Ry-
chnova). Žid chodí šourem, hausirt. Šourem
prositi. U Petrovic. Dch. Okna šourem skrze
zeď. Bl.

2. Šour, u, šourec, rce, šourek, rku, šou-
reček, čku, m. = měšec, der Beutel. Nerád
do šouru sahá. Ros. — Šúrek, na Slov. —
mošna, die Mosche. Bern. — Šourek = mě-
šec nároků, der Hodensack, das Gemacht,
scrotum. V. Š. složen jest z nároku s míš-
kem, ze žíly a z pouzdra. Ja. Rakovina,
šourku, der Schornsteinfegerkrebs. Nz. lk.
- Šour, na Slov. = žlázová nemoc na krku
dobytčím, eine Drüsenkrankheit am Halse
des Viehes. Plk. — Š. = návah, die Neige.
V zimě, když se navěje sněhu, dělají se
šoury a saně snadno se zvracuji Us. Jesený.
— Š.— výkružka, der Kehleinschnitt. Šp.

Šoural, a m. kdo šourá, se šourá, vz
Šourati. — Š. = osob. jm. Šd.

Šourati, šourávati — šťárati, hledati, hra-
bati se v něčem, suchen; z něm. schüren. Mz.
330. — se kde, kriechen. Co se v tom koutě
š-ráš? Us. Tak se po seknicí š-rá. V Kunv.
Msk., KŠá. — se také — šourem jíti, seit-
wärts, kniewatschig gehen. Již se dítě š-rá
leze. U Poličan. Jg.

Šourečnice, e, f. — vrstva svalová šourku,
dartos. Nz. lk.

Šourek, vz Šour, 2. — Š., rka, m., osob.
jm.

Šourem, vz Šour, 1.

Šourkovitý, scrotiformis, hodensackför-
mig. S. v rostl. = díl pytlovitý na konci
zakulaceném brázdou délnou z venku na
dvé jako rozštípený. Š. ostroha pysku do-
leního u cepetce zeleného (habenaria viridis).
Rst. 503.

Šourkový == od šourku, Beutel-. Š., Ho-
densack;. — Š. kýla, der Hodensackbruch.
Ja. Vz Šour, 2. Š. tepna. Šm.

Šourní, šourý — křivý, šikmo jdoucí,
schräge, schief, quer.

Šourosť, i, ť. = položitosi, křivost, die
Steilheit, Krümme, Schiefheit, Abschüssig-
keit. S. hor. Um. les. III. 95.

Šourovačka, y, f. = sháněčka, das Streich-
holz. Jg.

Šourovati — vlnu z mastnoty, ze špíny
vyvarovati, die Wolle durchs Kochen säu-
bern. Msk. Z německého scheuern, střněm.
schiuren, drhnouti, čistiti. Mz. 330.

Šourý, šurý = křivý, šikou jdoucí, schief,
schräg. Š. poloha kopce. Cf. Mz. 330.

Šous, u, m., z něm. Schuss = výstřelek,
výrůstek (ryby na výrost). Zlob.

Šoust, mezislovce a Š., u, m., husch,
schubs. Sobě z úst a nám mimo uši šoust.
D. Slova letí z oust, mimo uši šoust. Lom.
Soust s tím do kapsy. Zlob.

Šoustací, Reib-. Š. hadr, der Reibelap-
pen. D.

Šoustáč, e, m., der Reiber. Jg.

Šoustáček, čku, m., der Flaschenputzer.
Rk.

Šoustačka, y, f., die Scheibe der Tuch-
scherer. Rohn. — Š., die Reiberin. — Š. —
šoustání. To vám byla š. Us. Hý.

Šousták, u, m., ein Werkzeug zum Rei-
ben. Mus.

Šoustal, a, Šoustálek lku, m. — šoustač.

Šoustalka, y, f., hospoda u Krušovic,
u Lán. — Š., die Reiberin.

Šoustalna, y, f., samota u Neveklova. PL.

Šoustání, n., das Reiben, die Reibung.
Vz Šoustati. — Š. = jedení. Hý. Vz Šou-
stati.

Šoustanina, y, t. — odřenina, das Wund-
reiben. D.

Šoustati; šoustnouti, stnul a stl, ut, uti;
šoustávati — sem tam smýkati, tahati, tříti,
drbati, reiben, reibend berühren, streichen,
streiten, wetzen, riffeln, wischen, hin und her
ziehen, schleppen; ošiditi, Jemanden Possen
spielen, prellen. Jg. — abs. Ten šoustá = ji
(rychle a hltavě). Na Mor. Hý. Ten š-stá =
utíká. U Brušperka. Mtl. — co, koho: po-
klony š. (řezati, činiti). D. Někoho šoust-
nouti —- uhoditi, ošiditi. Us. Ten ho šoustl
(ošidil). Us, Š, ženskou (tělesně s ni obco-
vati). — čím. Š. nohama = sem tam smýkati;
2. klaněti se. Umí nohama š. Kom. Lb. 75.
Ten sebou šoustl (praštil, uhodil). Us. —
co, koho čím : boty kartáčem, ránu rukou,
lavici hadrem š. Šoustl ho bičem (švihl.) —
co, se oč. Š. nohu o nohu, se o zed. Us.



	924

	od lesa z lesa na pole něco š. Us. Milá opica šoup z ohňa a utíkala k lesu. Mor. Šd. Náš Honzíček šoupával se po sloupě k Zápoto- ckejm do dvoru. Er. P. 120. Š. chléb po lopatě do peci. Sl. Kol. ván. 10. O původu vz Mz. 330. — Š. koho = tělesně s ženskou obcovati. Cf. Šoustati. Šoupátko, šoupadlo, der Schieber, das Schubventil. Šoupátko, hlavní polohy jeho při stroji expansivném; š. plynostroje,stroje parního, Vz KP. 360, 383, 354., Šou- padlo, Šoupka. Šoupátko v hodinách, der Reiber; S. u kamen přistrčiti, vytáhnouti, zastrčiti. Us. Dch. S. ulehčené, der entla- stete Schieber. Šp. Šoupavka, y, f., die Rutschbahn zum Ab- laden. Us. Dch. Šoupec, pce, m., das Schieberventil. Šm. Šoupek, pku, m. Š-ky — peníze, cf. Šouf. Chce-li to koupiti, je to za čtyry šoupky. Dch. — Š-ky = žerty. Z někoho šoupky si dělati. U Ronova. Rgl. Vz Šouf. Šoupiti, il, en, ení, na Slov. — chalupu slamou pokryti, mit Stroh decken. Koll. Šoupka, y, f. = šoupátko, der Schieber, Riegel. Šoupku zastrčiti. Us. Dch. Šouple, ete, n. = šuple, die Schublade. Šm. Šoupnutí, n., der Schub, Ruck. Sm. 1. Šour, u, m., křivost, die Krümme. Užívá se ho jen v instr. šourem — šikmo, šejdrem, ševerem, šikou, schräge, quer. Sr. stíněm, schor, spáditosť, sklonitost, nněm. Schurre. Mz. 330. Šourem jíti, choditi (motati se). Ros. (Jaroslav) ot ramene šúrem kyčlu protče. Rkk. 55. Šourem choditi také = potulovati se., herumgehen, fechten; křivě choditi. (U Ry- chnova). Žid chodí šourem, hausirt. Šourem prositi. U Petrovic. Dch. Okna šourem skrze zeď. Bl. 2. Šour, u, šourec, rce, šourek, rku, šou- reček, čku, m. = měšec, der Beutel. Nerád do šouru sahá. Ros. — Šúrek, na Slov. — mošna, die Mosche. Bern. — Šourek = mě- šec nároků, der Hodensack, das Gemacht, scrotum. V. Š. složen jest z nároku s míš- kem, ze žíly a z pouzdra. Ja. Rakovina, šourku, der Schornsteinfegerkrebs. Nz. lk. - Šour, na Slov. = žlázová nemoc na krku dobytčím, eine Drüsenkrankheit am Halse des Viehes. Plk. — Š. = návah, die Neige. V zimě, když se navěje sněhu, dělají se šoury a saně snadno se zvracuji Us. Jesený. — Š.— výkružka, der Kehleinschnitt. Šp. Šoural, a m. kdo šourá, se šourá, vz Šourati. — Š. = osob. jm. Šd. Šourati, šourávati — šťárati, hledati, hra- bati se v něčem, suchen; z něm. schüren. Mz. 330. — se kde, kriechen. Co se v tom koutě š-ráš? Us. Tak se po seknicí š-rá. V Kunv. Msk., KŠá. — se také — šourem jíti, seit- wärts, kniewatschig gehen. Již se dítě š-rá leze. U Poličan. Jg. Šourečnice, e, f. — vrstva svalová šourku, dartos. Nz. lk. Šourek, vz Šour, 2. — Š., rka, m., osob. jm.	Šourem, vz Šour, 1. Šourkovitý, scrotiformis, hodensackför- mig. S. v rostl. = díl pytlovitý na konci zakulaceném brázdou délnou z venku na dvé jako rozštípený. Š. ostroha pysku do- leního u cepetce zeleného (habenaria viridis). Rst. 503. Šourkový == od šourku, Beutel-. Š., Ho- densack;. — Š. kýla, der Hodensackbruch. Ja. Vz Šour, 2. Š. tepna. Šm. Šourní, šourý — křivý, šikmo jdoucí, schräge, schief, quer. Šourosť, i, ť. = položitosi, křivost, die Steilheit, Krümme, Schiefheit, Abschüssig- keit. S. hor. Um. les. III. 95. Šourovačka, y, f. = sháněčka, das Streich- holz. Jg. Šourovati — vlnu z mastnoty, ze špíny vyvarovati, die Wolle durchs Kochen säu- bern. Msk. Z německého scheuern, střněm. schiuren, drhnouti, čistiti. Mz. 330. Šourý, šurý = křivý, šikou jdoucí, schief, schräg. Š. poloha kopce. Cf. Mz. 330. Šous, u, m., z něm. Schuss = výstřelek, výrůstek (ryby na výrost). Zlob. Šoust, mezislovce a Š., u, m., husch, schubs. Sobě z úst a nám mimo uši šoust. D. Slova letí z oust, mimo uši šoust. Lom. Soust s tím do kapsy. Zlob. Šoustací, Reib-. Š. hadr, der Reibelap- pen. D. Šoustáč, e, m., der Reiber. Jg. Šoustáček, čku, m., der Flaschenputzer. Rk. Šoustačka, y, f., die Scheibe der Tuch- scherer. Rohn. — Š., die Reiberin. — Š. — šoustání. To vám byla š. Us. Hý. Šousták, u, m., ein Werkzeug zum Rei- ben. Mus. Šoustal, a, Šoustálek lku, m. — šoustač. Šoustalka, y, f., hospoda u Krušovic, u Lán. — Š., die Reiberin. Šoustalna, y, f., samota u Neveklova. PL. Šoustání, n., das Reiben, die Reibung. Vz Šoustati. — Š. = jedení. Hý. Vz Šou- stati. Šoustanina, y, t. — odřenina, das Wund- reiben. D. Šoustati; šoustnouti, stnul a stl, ut, uti; šoustávati — sem tam smýkati, tahati, tříti, drbati, reiben, reibend berühren, streichen, streiten, wetzen, riffeln, wischen, hin und her ziehen, schleppen; ošiditi, Jemanden Possen spielen, prellen. Jg. — abs. Ten šoustá = ji (rychle a hltavě). Na Mor. Hý. Ten š-stá = utíká. U Brušperka. Mtl. — co, koho: po- klony š. (řezati, činiti). D. Někoho šoust- nouti —- uhoditi, ošiditi. Us. Ten ho šoustl (ošidil). Us, Š, ženskou (tělesně s ni obco- vati). — čím. Š. nohama = sem tam smýkati; 2. klaněti se. Umí nohama š. Kom. Lb. 75. Ten sebou šoustl (praštil, uhodil). Us. — co, koho čím : boty kartáčem, ránu rukou, lavici hadrem š. Šoustl ho bičem (švihl.) — co, se oč. Š. nohu o nohu, se o zed. Us.