927

Špargan, špargán, šparkán u, m. = ro-
kytí, carex, das Rietgras. Ros., Kom. J. 134.
Vlas. sparganio, lat. sparganion, řec. tínay-
yáviov, nějaká rostl. Mz. 331. — Š., zevar
větevnatý, sparganium ramosum, der Igels-
köpf. Rstp. 1553. Cf. Slb. 224.

Špargl. u, m.. špargel, glu, šparga,
špargla, y, f., z lat. asparagus. Mz. 310. Š. =
hromové koření, hromový výstřelek, sosenka,
svisel, štípek, hromek, chřest obecná, aspa-
ragus officinalis. der Spargel. Vz Chřest'. —
Rstp. 1559. Cf. Čl. 150., Kk. 127., Slb. 190.,
KP. III. 272.

Šparglovna, y, f., das Spargelbeet. D.
Šparglový, Spargel-. Jg.

Sparherd, u, m., z němec. Sparherd =
sporna, plotník, spořiště, Pt., sporák, sporo-
krb. Us.

Šparcháč, e, m. = párák, párátko. Vy-
stykuj si zuby š-čom z takového dreva, do
kterého hrom uderil. Dbš. 112.

Sparchati = špárati.

Spářiti, čpářiti, il, ení = po něčem ve-
lice dychtiti, gelüsten, trachten. V Krknš.
Kb. — nač = číhati, lauern. — po čem.
U Vys. Lng.

Spark, u, m. = kolenec, spergula arvensis,
der Spergel. Vaň. Hosp. Z něm. Spark vedlé
Spergel, to z lat. spergula. Mz. 331.

Šparkati, vz Špárati.

Sparník, u, m. = tyč k veslování prámu,
eine Stange. — Š. — u kovářů klika ku
svírání kleští na dolním konci, zádržadlí,
kleštiny, die Sperrhaken. Ig. — S., a, m.,
osob. jm. Mor. Šd.

Sparnouti, ul, utí = špár vložiti, vstou-
piti, treten. (Vz Spár). — kam. Nedají tam
na louku, do lesa ani š. Us. (u Voriíka).

Sparsetka, y, f. = vičenec setební, ligRUS.
Slb. 530.

Spartati = špárati. Slov.

Špás, u, m., špásek, sku, m., z italského
spasso = žert, šprým, der Spass. Ze š-u. D.
Já sem syneček, já sem já sem chodíval
š-sem, myslelas opravdu, že si tebe vezmu?
Sš. P. 298. Každý š. něco stojí. Us. Hý.

Špásovitý, -ovný = kratochvilný, šprý-
movný, spassig.

Spasovati — šprymovati, žertovati, spas-
sen. Jg.

Špásoyník, a, m., kratochvilník, šprýmov-
ník, der Spassmacher.

Spát, u, m. — živec, spatum, der Spath.
Rus. špať, pol. szpat, z něm.: nněm. Spath,
střněm. spath, strněm. spat, spät; něm. ná-
leží asi ke skr. koř. sphat štípati; holld.
spaath, šved. spat; též fr. spath, vlas. spato,
špan. aspato. Mz. 331. — Š. = z němec.
Spath. Nemoc koňská, nádorec na vnitřní
straně nohy, rus. nákolenice. Ja. Dle Pečírky
také šinka, šinek.

1. Špata (špáta, Ros.), y, f. = špatnost,
ohavnost, die Abscheulichkeit, Hässlichkeit,
Unförmlichkeit. Plk. To obilí je samá špata.
Mor. Kch., Šd. Je tam dnes š. (nečas). Šd.

Ve špatach stáje s dobytkem král nebes
obývá. Sš. Hc. 48 (Hý.). — Š., y, m. a f.
= špatný, nemravný, protivný člověk, ein
schlechter Mensch. Ničemná špato (potvoro)!
Ros. Us. na Mor. Tč., Škd., Mtl., Brt., Ps.
sl. 174. To je špata člověk. Us. Hý. Vz
Špatný, Spatúcný.

2. Špata, y, f. = vařečka, lopatka, montev,
der Rührlöffel, Spatel. V. Středolat. spatha,
spata, moutev; lat. spatha, řecky 6ná&q;
odtud i němec. Spate, Spaten, lopata, rýč,
strněm. spate, rýč; hluž. špoda. Mz. 331.
Š. neb lopatka k roztahování flastru. V.

Špáta, y, m. Š. Jak. Vz Jg. H. 1. 635.

Špaták, a, m. = špatný člověk, ein schlech-
ter Mensch. Tak o mně mluví, jakobych byl
nějaký š. Us. Ptr.

Špatění, n., vz Spatiti.

Špatěuý; -ěn, a, o, hässlich gemacht.

Špatina, y, f. = co jest špatné, das
Schlechte. To's přinesl nějakou špatinu, nic
po tom. Mor. Šd. — Š., y, m., osobní jm.
Mor. Šd.

Špatinka, y, m., osob. jm. Mor. Šd.

Špatiíi, il, ěn, ění; špatívati = špatným
činiti, kaziti, ohaviti, hässlich o. schlecht
machen, na Slov. a Mor. — co. Koll. Zp. II.
225. Vz Špatovati. Jak co koho špatí, ne-
mysli, že to na tobě v krásu se obrátí. Mor.
Té. Ta jizva velice ho špatí (hyzdí). Mor.
Šd.

Špatlík, u, m. = špáta, lopatka, der Spa-
tel. Nz. k.

Špátnatý, spathig. Š. vápno, vápenec.
Vz Špát, Živec.

Špatně = chatrně, mizerně, ničemně, er-
bärmlich, schlecht, elend, böse. Š. slyšeti,
V., si pochutnati, o někoho dbáti, něčeho
zažiti; Ta kráva š. dojí. Sych. Š. vyhlíží.
D. To vám š. svědčí. Sych. Špatně to vy-
vedl* Nedělá se to tak špatně; Š. pocho-
dil; Z míry špatně jednal: Jest u něho š.
zapsán; Je mi š., bídně; Dlouho mu bylo
š., než ho to zaše přešlo. Us. Dch. Š. Česky
mluviti. Us. To se š. nosí. Š. se měj, o po-
směch se nestarej. Dch.

Špatnec, tence, m. = špaták. Šm.

Špatněti, ěl, ění = horším se stávati,
schlecht werden. — čím: zámutkem. Jel.

Špatníce, e, f. = co jest špatně, das
Schlechte. Venku je š. nečas. Dělá mi ta
věc š-cu nepříjemnosť, mrzutosť. U Opav.
Klš.

Špatník, a, m., ein schlechter Mensch.
Tiť (turnející) v boji praví špatnící. Dal. 142.

Špatniti, il, ěn, ění haniti, tadeln. —
si co. Naši kuchyň si nemusíme š. U Rych.
Vk.

Špatnost, i, f. - chatrnosť, mizernosť,
ničemnost, daremnost, die Schlechtheit. D.
Kluka nesmíme v jeho špatnostech posilo-
vati. Pro š.těch lidí se to zde zhoršilo.
Us. Dch — Š. šeredost, die Hässlichkeit.

Špatný malý, lehký, chatrný, ničemný,
malé vážnosti, na Slov. ošklivý, škaredý,