Předchozí (929)  Strana:930  Další (931) |
|
|||
930
|
|||
|
|||
Šperkovati, šperkovávati — zdobiti, put-
zen, schmücken, zieren. — koho. V. — kde. Ptáka na čihadle š. (= šle pod křídla mu dáti), zur Rege zurichten. — koho, se čím: mastí. Lom. Šperkovitý = ozdobný, geputzt. Š. šat.
Gníd. Šperkovna, y, f., das Putzzimmer. Ros.
Šperkovně, geschmückt. Š. ustrojený. Kom. Šperkovnice, e, f. = ženština, která se
ráda strojí, die Putzsüchtige. Mšk. — Š., die Putzhändlerin. Šperkovníček, čku, m., der Schmuck-
hälter. Šm. Šperkovník, a, m., kdo se rád strojí,
der Stutzer, Dandy. Cf. Šperkovnice. — S., der Schmuckhändler. Cyr., Aqu. Šperkovuý, -ní = kdo se rád šperkuje,
putzsüchtig. Š. panna, Br., jonák. Troj., žena. Reš., Kram. — Š. — ozdobný = Putz-, Schmuck-, geputzt, zierlich. Š. zboží. Š. oděv, Jel., roucho, Štelc, slova, řeč, Smrž., dílo. Šm. — Š. = co ku šperkům přísluší, Putz-, Schmuck-. Š. krám, der Putzladen. Us. Č. Š. schránka. Dch. Šperkýř, e, m. = Šperkovník.
Šperkýřka, y, f. = šperkovnice. Plk.
Šperl, a, m., osob. jm.
Šperlíček, čku, m = nebozez, der Bohrer.
Mor. Pk. Šperloční = šperloch, pokrytí mající. Š.
vůz. Bech. Vz Šperloch. Šperloch, u, m. = prikryvadlo, Decke,
f. V. Ze střnětn. sper-lachen. Mz. 332. Sper- lachen = ein Laken, das ausgespaunt wird, tenticulum. Gl. 467.' Cf. Šperloční. Že sem mu požičela visutého vozu s š-chem. Půh. II. 605. Š-chové vSickni mají býti sebráni s vozů. Mus. 1828. II. 23. Š. na vůz. die Wagendecke. Reš. Koupeno sukna na š. na vůz nový obecný 21 loktí. Gl. 467. Špernál, u, m. = silný dlouhý hřebík,
der Sperrnagel. Us. u Přerova. Kd. Špeřování, n. == špeřan i s houšví. Us. Jg.
Špeřovati, z něm. sperren = rozpínati
řebřiny špeřanem. Jg. Špérovati = něco zpět poslati. V Krko-
noších. Kb. Špet, u, m. = špetnutí. Vz Špetnouti.
1. Špeta, špetka, špetecka, špetička,
y, f. = co se pěti prsty vezme, die Prise,
der Stieber. Na Moravě štepto. Hý. Špeta mouky. Ani ho se špetku není. Ros. — Š. — konce prstů Š-kou z nádob mouku berou. Ler. — Š. = málo něčeho, troška, wenig. Ni špetky jsme zvěděli. Kram. Ani špetky toho neznal, neví; Tret jako špetka bídný, werthlos wie ein geringer Tand ; Má špetka, mein kleines Ich; Ani špetka šle- chetného smýšlení, nicht ein Funken edler Gesinnung; Nemá ani špetky rozumu; Ne- stojí to ani za špetku, es ist keinen Pfiffer- ling werth. Dch I ta špetka popouzí mne k hněvu. Sš. Bás. 182. |
2. Špeta, y, f.— fakule, der Lichtspan,
die Fackel. Us. Špetati, vz Špetnouti.
Špetiti = špatiti, schlecht machen, ver-
schlechtern. U Opav. Klš. Špetka, y, m. = čtverák, liška, podšívka,
šibal. U Jilemnice. — Š-, y, f. = stopka (u ovoce, u perí), der Stiel, Kiel. — Vz Speta. Špetkář, e, m. = kdo má malý statek,
malé jmění, troškář, ein kleiner Besitzer, S!ov. Bern. Špetle, e, m., osob. jm. Vz Žer. Záp. II.
190., Tf. 393., S. N. Špetně = špatně. Třecí š. hledí, dy sobě
chlib kraju. Sš. P. 496. Na Ostrav. Tč. Špetnouti, tnul a tl, utí; špetati — cek-
nouti, mucksen. — abs. Ani nešpetni. Us. — proti komu. Proti němu žádný ani š. ne- smí. Br. — komu o čem. Ani mi o tom nešpetl. Us. Ať mi o tom nikdo) ani nešpetne, keine Erwähnung thun. Us. Šd. O tom ani nespeli (= nešpetl). U Kvasin. Ani slova o tom nešpetl. — kde. Židé u vězení ani š. nesměli. Br. Špetný = špatný, škaredý, garstig. U Opav.
Klš. Špic, i, špice, e, špička, stpička, špička,
špičička, y, f. (zastar. špic, u, m., spic, i, stpice, e, f.), němec, z lat. spica. Mz. 332. Š., apex, die Spitze, konec dílu nějakého naproti zpodině. Rst. 503. Vz Osť, Ostrč. Špice u kiasu: osina, V., Ros, pužina, Šp.; š. ševcovská n. pouze špice, V.; š. hory: vrch. V. Š. vojska = přední čásť. Br. Špička nebozezu: pochop, zdi: cimbur, cimbuří, úhlu: vrchol, lodi: předek. Šp. Špic, špice, špička u nože; se špic nože. D. Krondle o třech špicech; Psí obojek se špicemi n. jehlami. Br. Špicí meče někoho probodnouti. Br. Š-ka vlasu, Us., u vidlic. Har. Špice = roh jelení. D. Na špičku se dostal. Vz Nebez- pečenství. Č. Špička u života, u tílka. Šp. Po špičkách (nohou) choditi. Šm. Špička polemiky bude obrácena proti soustavě or- ganisace zvířectva atd.; Ulomil špičku do- mněnkám — german. Vz Ht. Brs. 285. — Š. vojska = přední část. Br. Na špici on sám vévoda bojoval. BO. Zjednav špici k boji (aciem instruxit). BO. Bezpečněji za jinými státi než na špici. Dl. Na špici státi. Alx. 1116. Na špici je postavil, aby jimi šik nepřátel rozrazil; Všude sám na špicu byl. V. Vlasta se statečnějšími v předním špicu byla. Háj. — Š. = špičák, nosatec, die Spitz- haue. Kamenný špic křížový (ve mlýně); š. kamenická. Us. Š- ocelovaná. Us. — Špice u kola vozního (= paprslek), která píst (hlavu, mor.) s loukoťmi spojuje, die Speiche, Rad- speiche, radius. Vůz má kola z pístu, špic 12, loukotí 6 a toliko též šínů složená. Kom. J. 457. Paprslkové u vozního kola špice, v mlýn- ském ramena slovou. Kom. Špice nabíjeti, potloukati; podvláčeti (aniž se loukoť ro- zebere). Sp. Co sobě vyžádal, to mu udě- lali, hlavu na špic dali, kolem ho lámali. Sš. P. 137. -- Špice = úštěpelc, das Stichel- wort. U Olom. Sd, Vz Špička. — Špic. Má |
||
|
|||
Předchozí (929)  Strana:930  Další (931) |