930

Šperkovati, šperkovávati — zdobiti, put-
zen, schmücken, zieren. — koho. V. — kde.
Ptáka na čihadle š. (= šle pod křídla mu
dáti), zur Rege zurichten. — koho, se čím:
mastí. Lom.

Šperkovitý = ozdobný, geputzt. Š. šat.
Gníd.

Šperkovna, y, f., das Putzzimmer. Ros.
Šperkovně, geschmückt. Š. ustrojený.
Kom.

Šperkovnice, e, f. = ženština, která se
ráda strojí, die Putzsüchtige. Mšk. — Š.,
die Putzhändlerin.

Šperkovníček, čku, m., der Schmuck-
hälter. Šm.

Šperkovník, a, m., kdo se rád strojí,
der Stutzer, Dandy. Cf. Šperkovnice. —
S., der Schmuckhändler. Cyr., Aqu.

Šperkovuý, -ní = kdo se rád šperkuje,
putzsüchtig. Š. panna, Br., jonák. Troj.,
žena. Reš., Kram. — Š. — ozdobný = Putz-,
Schmuck-, geputzt, zierlich. Š. zboží. Š. oděv,
Jel., roucho, Štelc, slova, řeč, Smrž., dílo.
Šm. — Š. = co ku šperkům přísluší, Putz-,
Schmuck-. Š. krám, der Putzladen. Us. Č.
Š. schránka. Dch.

Šperkýř, e, m. = Šperkovník.

Šperkýřka, y, f. = šperkovnice. Plk.

Šperl, a, m., osob. jm.

Šperlíček, čku, m = nebozez, der Bohrer.
Mor. Pk.

Šperloční = šperloch, pokrytí mající. Š.
vůz. Bech. Vz Šperloch.

Šperloch, u, m. = prikryvadlo, Decke,
f. V. Ze střnětn. sper-lachen. Mz. 332. Sper-
lachen = ein Laken, das ausgespaunt wird,
tenticulum. Gl. 467.' Cf. Šperloční. Že sem
mu požičela visutého vozu s š-chem. Půh.
II. 605. Š-chové vSickni mají býti sebráni
s vozů. Mus. 1828. II. 23. Š. na vůz. die
Wagendecke. Reš. Koupeno sukna na š. na
vůz nový obecný 21 loktí. Gl. 467.

Špernál, u, m. = silný dlouhý hřebík,
der Sperrnagel. Us. u Přerova. Kd.

Špeřování, n. == špeřan i s houšví. Us. Jg.

Špeřovati, z něm. sperren = rozpínati
řebřiny špeřanem. Jg.

Špérovati = něco zpět poslati. V Krko-
noších. Kb.

Špet, u, m. = špetnutí. Vz Špetnouti.

1. Špeta, špetka, špetecka, špetička,

y, f. = co se pěti prsty vezme, die Prise,
der Stieber. Na Moravě štepto. Hý. Špeta
mouky. Ani ho se špetku není. Ros. —
Š. — konce prstů Š-kou z nádob mouku
berou. Ler. — Š. = málo něčeho, troška,
wenig. Ni špetky jsme zvěděli. Kram. Ani
špetky toho neznal, neví; Tret jako špetka
bídný, werthlos wie ein geringer Tand ; Má
špetka, mein kleines Ich; Ani špetka šle-
chetného smýšlení, nicht ein Funken edler
Gesinnung; Nemá ani špetky rozumu; Ne-
stojí to ani za špetku, es ist keinen Pfiffer-
ling werth. Dch I ta špetka popouzí mne
k hněvu. Sš. Bás. 182.

2. Špeta, y, f.— fakule, der Lichtspan,
die Fackel. Us.

Špetati, vz Špetnouti.

Špetiti = špatiti, schlecht machen, ver-
schlechtern. U Opav. Klš.

Špetka, y, m. = čtverák, liška, podšívka,
šibal. U Jilemnice. — Š-, y, f. = stopka
(u ovoce, u perí), der Stiel, Kiel. — Vz
Speta.

Špetkář, e, m. = kdo má malý statek,
malé jmění, troškář, ein kleiner Besitzer,
S!ov. Bern.

Špetle, e, m., osob. jm. Vz Žer. Záp. II.
190., Tf. 393., S. N.

Špetně = špatně. Třecí š. hledí, dy sobě
chlib kraju. Sš. P. 496. Na Ostrav. Tč.

Špetnouti, tnul a tl, utí; špetati — cek-
nouti, mucksen. — abs. Ani nešpetni. Us. —
proti komu. Proti němu žádný ani š. ne-
smí. Br. — komu o čem. Ani mi o tom
nešpetl. Us. Ať mi o tom nikdo) ani nešpetne,
keine Erwähnung thun. Us. Šd. O tom ani
nespeli (= nešpetl). U Kvasin. Ani slova
o tom nešpetl. — kde. Židé u vězení ani
š. nesměli. Br.

Špetný = špatný, škaredý, garstig. U Opav.
Klš.

Špic, i, špice, e, špička, stpička, špička,
špičička, y, f. (zastar. špic, u, m., spic, i,
stpice, e, f.), němec, z lat. spica. Mz. 332.
Š., apex, die Spitze, konec dílu nějakého
naproti zpodině. Rst. 503. Vz Osť, Ostrč.
Špice u kiasu: osina, V., Ros, pužina, Šp.;
š. ševcovská n. pouze špice, V.; š. hory:
vrch. V. Š. vojska = přední čásť. Br. Špička
nebozezu: pochop, zdi: cimbur, cimbuří, úhlu:
vrchol, lodi: předek. Šp. Špic, špice, špička
u nože; se špic nože. D. Krondle o třech
špicech; Psí obojek se špicemi n. jehlami.
Br. Špicí meče někoho probodnouti. Br.
Š-ka vlasu, Us., u vidlic. Har. Špice = roh
jelení. D. Na špičku se dostal. Vz Nebez-
pečenství. Č. Špička u života, u tílka. Šp.
Po špičkách (nohou) choditi. Šm. Špička
polemiky bude obrácena proti soustavě or-
ganisace zvířectva atd.; Ulomil špičku do-
mněnkám — german. Vz Ht. Brs. 285. —
Š. vojska = přední část. Br. Na špici on
sám vévoda bojoval. BO. Zjednav špici
k boji (aciem instruxit). BO. Bezpečněji za
jinými státi než na špici. Dl. Na špici státi.
Alx. 1116. Na špici je postavil, aby jimi šik
nepřátel rozrazil; Všude sám na špicu byl.
V. Vlasta se statečnějšími v předním špicu
byla. Háj. — Š. = špičák, nosatec, die Spitz-
haue. Kamenný špic křížový (ve mlýně); š.
kamenická. Us. Š- ocelovaná. Us. — Špice
u kola vozního (= paprslek), která píst (hlavu,
mor.) s loukoťmi spojuje, die Speiche, Rad-
speiche, radius. Vůz má kola z pístu, špic 12,
loukotí 6 a toliko též šínů složená. Kom. J.
457. Paprslkové u vozního kola špice, v mlýn-
ském ramena slovou. Kom. Špice nabíjeti,
potloukati; podvláčeti (aniž se loukoť ro-
zebere). Sp. Co sobě vyžádal, to mu udě-
lali, hlavu na špic dali, kolem ho lámali.
Sš. P. 137. -- Špice = úštěpelc, das Stichel-
wort. U Olom. Sd, Vz Špička. — Špic. Má