Předchozí (930)  Strana:931  Další (932) |
|
|||
931
|
|||
|
|||
špic (jest opilý). U Jižné. Vrů. Vz Špička. —
Špic, e, m., osob. jm. Vz Tk. III. 18., IV. 59. S. N. Špicbergy, pl., m., die Spitzbergen. Vz
S. N. Špice, e, f., samota u Chrasti; němec.
Spitz, hospoda u Olomouce. PL. Spicl, a, m., z něm. Spitzel = pes zvlášt-
ního druhu, jemuž uši vzhůru stojí, jakoby bedlivě poslouchal, odtud i š. = tajný vy- zvedač a donašeč policejní, Detektiv. Us. Rk. — Š. = skrček, capart. U Olom. Sd. Špiclík, a, m. = špicl. — Š., špiclíček,
čka, m., druh skřivaní, alauda minor, die Spitzlerche. Jg. Špiclovský, Spion-. Rk.
Špicobrádek, dka, m., der Spitzbart. D.
Špicohlávek, vka, m. = kdo má špičatou
hlavu, jehož hlava v kužel vybíhá, der Spitz- kopf. Us., Kom. Orb., D. Špicokubek, špicohoubek, bka, m., der
Lang-, Spitzmaul. V. Špicohubý, spitzmaulig.
Špiconosý, spitznasig. D. Špicování, u. S. zdi, die Mauerdurch-
spitzung Nz. Pytlík na š., der Spitzbeutel. D. Vz Špicovati. Špicovaný; -án, a, o == prohnaný, durch-
trieben. Žádný by to v tom dědku nehledal, jaká to š-ná šelma. Us. C. Ostatně vz Špi- covati. Špicovati = ostí od zrní umítati, koppen,
reinigen. — co z čeho: pšenici z prachu (prach a hlínu z ní odstraniti). Us. — co jak: žito v kostku (oba konečky žita urá- žeti, abspitzen). Us. — se = zdlouha, s ostu- dou odcházeti, se kliditi, abziehen. Babka hned se š-la. Us. Msk. Špicuj se mi. Špicoví, n. = co ze špicovaného zrna
zbývá, das Gespitzte. U Olom. Sd. Špicramenat, u, m. = způsob klenutí,
der Spitzzirkel im Gewölb, arcus fastigiosus. 1. Špičák, a, m. = roční jelen se špicí
(s 1 rohem, se sprostým růžkem bez pa- rohů), kolouch, der Spiesser, Spiesshirsch. Š. nazývá se jelen, když vysadí 6—12 palců dlouhé přímé špičky. Šp. — Š. hřebeno- rohý, corymbytes pectinicornis, brouk. Vz Frč. 187. — Š. Je to špičák (= kůň, jemuž se spustilo jen jedno varle). V Kunv. Msk. — Š., osob. jm. Šd. 2. Špičák, u, m. = motyka špičatá, špic,
nosatec, nosák, die Spitzhaue, der Bickel, Pickel. Nz., Háj., D. — Š. = železný sochor. Us. — Š. = špičatý zub vedlé předních sto- jící, hák, kel, vlčí zub, der Eckzahn, Spitz-, Hunds-, Spiesszahn. Vz Zub. D. — Š. = druh nebozezu zatočeného (truhlářského), der Spitz-, Schneckenbohrer. Jg., Šp.. Hk., Skv. — Š-ák = Ostraj, der Spitzberg, ve Šumavě. Nz. — Š. = špičatý stupeň, die Stiegen- spitzstufe, ve stav. Nz. — Š.,paradoxides, silurská zkamenělina. Us. — Š. na obilí, podobný krupníku. Vz Prm. III. č. 3. Ten mlýn má také š. a krupník. Dch. — S. = |
menší hubatka, eine Bierkanne. Us. — Š-y —
uši špičaté jako koňské, oslí, das Mäuseohr. D. — Š. = špičatý nos, die Spitznase. D. — Š. == houba, špičník, boletus bovinus, der Kuhpilzling. Jg. Špičatě, spitzig.
Špičatěti, ěl, ční; špičatívati, spitzig
werden. — kde: ve tváři (hubnouti). Sych. — komu. Nemocnému špičatí už nos, jistě umře. Us. Hý. Špičatiti, il, ěn, ění; špičatívati, spitzig
machen. — co čím: tužku nožem, spitzen. Špičatka, y, f., druh hrušek, eine Art
Birnen. Us. Špičatolistý, acutifolius, spitzblätterig.
Š. rdest, potamogeton acutifolium. Rostl. III. a. 12., 21. Špičatosť, i, f. = ostrost, die Spitzigkeit.
V. Špičatý; špičat, a, o = špic mající, kon-
čitý, píchaný, ostrý, bodlavý, spitzig, spitz, gespitzt, eckig. Jg. Vz Špic. Š. kopíčko (končíř), kladivo, skála, V., píka. Kom., nos, čepice, D., jehla, nůž, zub (špičák), list. Us. Š.stupeň, vz Špičák. Špičatý jako jež. Kom. Š-atý nůsek rád podrývá (píchá, pomlouvá). Č., Němc. II. 23. Š. leb (oxy- cephalus), Nz. lk., noha (koňská, pes equi- nus). Ib. Dcerka vstala, poskočila, dala dětům koledu, po jablíčku kulatým, po vo- říšku š-tým, po groši širokým. Sš. P. 744. Š. jitrocel, plantago lanceolata, der Spitz- wegerich, die Hundsrippe. Dch. — Š. = dojímavý, důtklivy, spitzig, anzüglich, beis- send. V. Š. řeč. Us. Má š. jazyk (posmě- váček). Prov. Vz Špička. Špičička, vz Špic.
Špička, y, f., die Spitze. Vz také: Špic.
Jakoby špičkou jehelnou bodl. Ler. Š. Ja- kýrková, čepička, die Lacklederspitze. Šp. Š-ka punčochy do hvězdy, osmidílová, do kotoučnice, s ujímáním srdíčkovým. Škola žen. prací. Jablko nerádo od jabloně padá, pakliť padne, rádo se zase špičkou obrátí. Prov. V š-u uhoditi (trefiti). V. Trefil právě v š-u. Vz Narážení. Č. — Š. na jitrnice = špejl, Speiler, m. Ros. — Š = zub, špičák, vlčí zub. Vz Špičák. D. — Š. na slaniny = špikovací (protykací) jehla, die Spicknadel. D. — Š. = na níž zrno visí, kosinka, ra- cemus, der Rappen. V. — Š. = stopka, der Stiel. V. — Špička, špičky = špičaté, pich- lavé řeči, důtky, úštěpky, die Stichelei, An- züglichkeit. Š-kami házeti. Šml. Rád š-čky rozdává. Us. Dch. Š-ku někomu dáti. Us. Zanech si těch špiček, ještě nejsou švestky zralé. Vz Narážení. Č. Nech si těch špiček, až bude trh. Šml. Ještě špičky nerostou. Š-ky jsou také — houby! Vz Uštěpačný. Lb. — Š. -— malá opilost, opice, das Räusch- chen. Má š-u. Er hat einen Sabel, Schwipps, ist in angeheiterter Stimmung. Dch. Vz Opilství, Opilec. C. Š. = špičky = drobné houby. Nejobyčejnější jest čirůvka hřebíč- ková, russala oreades a palička, r. esculenta. Vz S. N. Š. polní, marasmius oreades, der Nelkenblättersehwamm; š. česneková, m. scorodonius, der Lauchschwamm, š. porová, |
||
|
|||
Předchozí (930)  Strana:931  Další (932) |