931

špic (jest opilý). U Jižné. Vrů. Vz Špička. —
Špic, e, m., osob. jm. Vz Tk. III. 18., IV.
59. S. N.

Špicbergy, pl., m., die Spitzbergen. Vz
S. N.

Špice, e, f., samota u Chrasti; němec.
Spitz, hospoda u Olomouce. PL.

Spicl, a, m., z něm. Spitzel = pes zvlášt-
ního druhu, jemuž uši vzhůru stojí, jakoby
bedlivě poslouchal, odtud i š. = tajný vy-
zvedač a donašeč policejní, Detektiv. Us.
Rk. — Š. = skrček, capart. U Olom. Sd.

Špiclík, a, m. = špicl. — Š., špiclíček,
čka, m., druh skřivaní, alauda minor, die
Spitzlerche. Jg.

Špiclovský, Spion-. Rk.

Špicobrádek, dka, m., der Spitzbart. D.

Špicohlávek, vka, m. = kdo má špičatou
hlavu, jehož hlava v kužel vybíhá, der Spitz-
kopf. Us., Kom. Orb., D.

Špicokubek, špicohoubek, bka, m., der
Lang-, Spitzmaul. V.

Špicohubý, spitzmaulig.
Špiconosý, spitznasig. D.

Špicování, u. S. zdi, die Mauerdurch-
spitzung Nz. Pytlík na š., der Spitzbeutel.
D. Vz Špicovati.

Špicovaný; -án, a, o == prohnaný, durch-
trieben. Žádný by to v tom dědku nehledal,
jaká to š-ná šelma. Us. C. Ostatně vz Špi-
covati.

Špicovati = ostí od zrní umítati, koppen,
reinigen. — co z čeho: pšenici z prachu
(prach a hlínu z ní odstraniti). Us. — co
jak: žito v kostku (oba konečky žita urá-
žeti, abspitzen). Us. — se = zdlouha, s ostu-
dou odcházeti, se kliditi, abziehen. Babka
hned se š-la. Us. Msk. Špicuj se mi.

Špicoví, n. = co ze špicovaného zrna
zbývá, das Gespitzte. U Olom. Sd.

Špicramenat, u, m. = způsob klenutí,
der Spitzzirkel im Gewölb, arcus fastigiosus.

1. Špičák, a, m. = roční jelen se špicí
(s 1 rohem, se sprostým růžkem bez pa-
rohů), kolouch, der Spiesser, Spiesshirsch.
Š. nazývá se jelen, když vysadí 6—12 palců
dlouhé přímé špičky. Šp. — Š. hřebeno-
rohý, corymbytes pectinicornis, brouk. Vz
Frč. 187. — Š. Je to špičák (= kůň, jemuž
se spustilo jen jedno varle). V Kunv. Msk. —
Š., osob. jm. Šd.

2. Špičák, u, m. = motyka špičatá, špic,
nosatec, nosák, die Spitzhaue, der Bickel,
Pickel. Nz., Háj., D. — Š. = železný sochor.
Us. — Š. = špičatý zub vedlé předních sto-
jící, hák, kel, vlčí zub, der Eckzahn, Spitz-,
Hunds-, Spiesszahn. Vz Zub. D. — Š. =
druh nebozezu zatočeného (truhlářského), der
Spitz-, Schneckenbohrer. Jg., Šp.. Hk., Skv. —
Š-ák = Ostraj, der Spitzberg, ve Šumavě.
Nz. — Š. = špičatý stupeň, die Stiegen-
spitzstufe, ve stav. Nz. — Š.,paradoxides,
silurská zkamenělina. Us. — Š. na obilí,
podobný krupníku. Vz Prm. III. č. 3. Ten
mlýn má také š. a krupník. Dch. — S. =

menší hubatka, eine Bierkanne. Us. — Š-y —
uši špičaté jako koňské, oslí, das Mäuseohr.
D. — Š. = špičatý nos, die Spitznase. D. —
Š. == houba, špičník, boletus bovinus, der
Kuhpilzling. Jg.

Špičatě, spitzig.

Špičatěti, ěl, ční; špičatívati, spitzig
werden. — kde: ve tváři (hubnouti). Sych.
— komu. Nemocnému špičatí už nos, jistě
umře. Us. Hý.

Špičatiti, il, ěn, ění; špičatívati, spitzig
machen. — co čím: tužku nožem, spitzen.

Špičatka, y, f., druh hrušek, eine Art
Birnen. Us.

Špičatolistý, acutifolius, spitzblätterig.
Š. rdest, potamogeton acutifolium. Rostl.
III. a. 12., 21.

Špičatosť, i, f. = ostrost, die Spitzigkeit.
V.

Špičatý; špičat, a, o = špic mající, kon-
čitý, píchaný, ostrý, bodlavý, spitzig, spitz,
gespitzt, eckig. Jg. Vz Špic. Š. kopíčko
(končíř), kladivo, skála, V., píka. Kom.,
nos, čepice, D., jehla, nůž, zub (špičák),
list. Us. Š.stupeň, vz Špičák. Špičatý jako
jež. Kom. Š-atý nůsek rád podrývá (píchá,
pomlouvá). Č., Němc. II. 23. Š. leb (oxy-
cephalus), Nz. lk., noha (koňská, pes equi-
nus). Ib. Dcerka vstala, poskočila, dala
dětům koledu, po jablíčku kulatým, po vo-
říšku š-tým, po groši širokým. Sš. P. 744.
Š. jitrocel, plantago lanceolata, der Spitz-
wegerich, die Hundsrippe. Dch. — Š. =
dojímavý, důtklivy, spitzig, anzüglich, beis-
send. V. Š. řeč. Us. Má š. jazyk (posmě-
váček). Prov. Vz Špička.

Špičička, vz Špic.

Špička, y, f., die Spitze. Vz také: Špic.
Jakoby špičkou jehelnou bodl. Ler. Š. Ja-
kýrková, čepička, die Lacklederspitze. Šp.
Š-ka punčochy do hvězdy, osmidílová, do
kotoučnice, s ujímáním srdíčkovým. Škola
žen. prací. Jablko nerádo od jabloně padá,
pakliť padne, rádo se zase špičkou obrátí.
Prov. V š-u uhoditi (trefiti). V. Trefil právě
v š-u. Vz Narážení. Č. — Š. na jitrnice =
špejl, Speiler, m. Ros. — Š = zub, špičák,
vlčí zub. Vz Špičák. D. — Š. na slaniny =
špikovací (protykací) jehla, die Spicknadel.
D. — Š. = na níž zrno visí, kosinka, ra-
cemus, der Rappen. V. — Š. = stopka, der
Stiel. V. — Špička, špičky = špičaté, pich-
lavé řeči, důtky, úštěpky, die Stichelei, An-
züglichkeit. Š-kami házeti. Šml. Rád š-čky
rozdává. Us. Dch. Š-ku někomu dáti. Us.
Zanech si těch špiček, ještě nejsou švestky
zralé. Vz Narážení. Č. Nech si těch špiček,
až bude trh. Šml. Ještě špičky nerostou.
Š-ky jsou také — houby! Vz Uštěpačný.
Lb. — Š. -— malá opilost, opice, das Räusch-
chen. Má š-u. Er hat einen Sabel, Schwipps,
ist in angeheiterter Stimmung. Dch. Vz
Opilství, Opilec. C. Š. = špičky = drobné
houby. Nejobyčejnější jest čirůvka hřebíč-
ková, russala oreades a palička, r. esculenta.
Vz S. N. Š. polní, marasmius oreades, der
Nelkenblättersehwamm; š. česneková, m.
scorodonius, der Lauchschwamm, š. porová,