Předchozí (931)  Strana:932  Další (933) |
|
|||
932
|
|||
|
|||
m. porreus, der Porreipilz, š. cibulková, m.
alliaceus, der Zwiebelpilz. Čl. Houby. Š-y rostou na mezích, hodí se do polívky. Us. — Š. — réva ku kladení do krechtu ustanovená. Vz Krecht. Čk. 185. — Š-y = zápalky, die Streichhölzel. V sev. Mor. JT. = Š. = ná- hubek. U Žirovn. Vlk. — Špičky == druh hrušek. Na Mor. Zlínsku. Brt. — Š., y, m., osob. jm. Tk. IV. 59. Špičkář, e, m. = špičák, falco apivorus,
der Spitzgeier. Jg. Špičkavosť, i, f., die Stichelei, Pikan
terie, Fopperei. U Olom. Sd. Vz Špička. Špičkavý, stichelig, pikant. Š. člověk
U Olom. Sd. Vz Špička. Špičkování, n., höhnendes Sticheln. Dch
Špičkovati, špičkovávati = špičky dá-
vati, vz Špička (úštěpky), sticheln, foppen, necken, aufziehen, zusetzen. Us. Rk. -- abs. Co se miluje, to špičkuje, co se rádo nemá, to si nabije — koho. On každého rád špičkuje. Us. Šd. Špičkový, Spitz-. Dostal š-vé polívky
(— dostalo se mu několik špiček, úštěpků. Vz Špička). Mor. Šd. Špičky, dle Dolany, něm. Speitsch, ves
u Hranice na Mor. PL. Ostatně vz Špička. Špičník, a, m. = kdo na špici (mezi prv-
ními) jde, vůdce, průvodce, původce, der An- führer, Führer, Urheber, das Haupt. Br., Ros. — Š. — předák mezi ženci, der Vor- schnitter, Vormäher. — Š., u, m. = kštice koňská, která koni mezi ušima přes čelo dolů visi. Us. Hk. Das Stirnhaar. — Š. = hřib, boletus scaber. Rstp. 1916. Špičný = špicový, apicalis, spitzenständig,
na špici umístěný. Rst. 503. Špidla, y, f. — špičička, konec krátce,
úzce nebo tence vyběhlý jako na plodech
mařice (cladium) a plátcích miříku, apiculum,
das Spitzchen. Rst. 503. Ct. Špidlo.
Špidlatěti, ěl, ění, spitzig werden. Jg.
Špidlatiti, il, cen, ení, spitzig machen. —
se komu. Huba se mu š-tí, wird spitzig. Mor. Šd. Špidlatosť, i, f. = končitosť, die Spitzig-
keit. Jg. Špidlatý -= na jednom konci (obyč. náhle)
ukončený špičkou krátkou na př. holénky mařice (cladium), apiculatus, kleinspitzig. Rst. 503. Š. senné vidle. Mor. Sd. Špidle, e, f. = špičatá bedna, der Spitz-
kasten, ve stupárnách. S. N. Špidlo, a, n., na Slov. = špička, hrot.
Vz Špidla. Z něm. speidel. Mz. 332. Špiglový, šp. z něm. Spiegel. Š. kle-
nutí — zrcadlová, rámová klenba. Špihlák, a, m. = kdo rád špihlá, der
Schnitzler, Patzier. Ten špihlák pořád cosi špihle. Mor. Šd. Špihlati, špihlovati = tupým nožem ře-
zati, nerovně ktájeti a drobiti, pižlati. Mor. Brt., Mřk., Šd. — co. Pořád tam něco špihlá (řeže, schneidet). Šd. Tupý nůž š-hle chléb. Mor. Bkř. |
Špihovati = zásobiti, potravou opatřiti,
versehen, verproviantiren. — co. Lakomec své stodoly šířil špihuje je na mnohá léta. GR. — co čím: zámky všemi potřebami, V., pevnosť střelbou. Har. — co kam: po- travu do korábu. V. Cf. Špížiti. Špich, u, špíšek, špišek, šku, také
špižek, žku, m. = bečka (na sůl), prostice. Z něm. Stübich. Mz. 332. Die Salzkufe, das Salzküfel, Kübel. Sůl na š-y neb na drobno prodávati. Boč. — Š. == nádoba na povidla atd., das Obstfass. D. Šest špichóv kamen- ných, hydriae lapideae; Tři naplňte špichy vody. ZN. Přinesla jí š. plný vřeten. Sš. P. 767. Špich sýra. Us. Hý. — Š. — lehká stávková čepice do špice se úžící tak, ze užší čásť dolů visí, dáš-li čepici na hlavu, die Zipfelmütze. Na moravsk. Drahansku. Hý-
Špichál, u, m. = osten, vůbec něco špi-
čatého. U Olom. Sd. Špik, u, m. = tule v kostech, mozek, čís,
das Knochenmark. Na Poličku. Kšá. Také na Mor. Špik z kosti vytřásati tlučením na talíř. Mor. Tč. — Š. = mastnost, tuk, loj, psí sádlo, das Fett, der Speck. Š-em boty si mazati. Us. Špik paznehtový (tuk), das Klauenfett. Šp. — Š. v uchu, das Ohren- schmalz. Us. Jg. Vz Mz. 412. Špika, y, f. Š. lesní = omylník, kopytník
tupolistý, asarum europaeum, die Haselwurz. Rstp. 1465. Vz Mz. 333. — Š., y, m., osob. jm. Sd. Špikadlo, a, n. = špikovadlo. Slov.
Špikanard, u, m. — lavandule širolistá,
lavandula latifolia, die Lavendel. Rstp. 1164., Kom. J. 135. Špikovací jehla, die Spicknadel. Us. Jg.
Špikovač, e, m., der Spicker.
Špikovačka, y, f. = protykačka, die
Spicknadel. Vz Slanina. — Š., die Spickerin. ÜB. Jg.
Špikovadlo, a, n. = peroutka, die Spick-
feder; jehla špikovací nebo protykací, die Spicknadel. Ros., Kom. Špikování, n., das Spicken. Us.
Špikovaný; -ván, a, o, gespickt. Š. pe-
čené, zvěřina. Je š-vaný = má peníze. Na Policku. Kšá. Š-ný zajíc (také = mučidlo válcovité ostny opatřené). — čím. Sádlem nedvězím mazaný a š-ný. Prov. Jg. Špikovati, -vávati = pečeni špekem (sla-
ninou) prostrkovati, protýkati, spicken, mit Fett bestreichen. Vz Protknouti, Prostrkati. co. Zajíce š. Us. Š. pečeni = máslem n.
sádlem potírati, mastiti. Ros. — co komu: sobě měšec (peněz si nadělati). D. — co čím: kapsy penězi (plniti). Us. Klš. Špikovec, vce, m. —jícha se špikem, die
Speckbrühe. Slov. Špikovnice, e, f. = špikovací jehla, die
Spicknadel. Mor. D. Špikovný, Spick-. Š. jehla = špikovadlo,
die Spicknadel. Kom. Špikový, Spick-. Š. olej, das Spicköl,
oleum spicae. Nz. lk. |
||
|
|||
Předchozí (931)  Strana:932  Další (933) |