932

m. porreus, der Porreipilz, š. cibulková, m.
alliaceus, der Zwiebelpilz. Čl. Houby. Š-y
rostou na mezích, hodí se do polívky. Us. —
Š. — réva ku kladení do krechtu ustanovená.
Vz Krecht. Čk. 185. — Š-y = zápalky, die
Streichhölzel. V sev. Mor. JT. = Š. = ná-
hubek. U Žirovn. Vlk. — Špičky == druh
hrušek. Na Mor. Zlínsku. Brt. — Š., y, m.,
osob. jm. Tk. IV. 59.

Špičkář, e, m. = špičák, falco apivorus,
der Spitzgeier. Jg.

Špičkavosť, i, f., die Stichelei, Pikan
terie, Fopperei. U Olom. Sd. Vz Špička.

Špičkavý, stichelig, pikant. Š. člověk
U Olom. Sd. Vz Špička.

Špičkování, n., höhnendes Sticheln. Dch

Špičkovati, špičkovávati = špičky dá-
vati, vz Špička (úštěpky), sticheln, foppen,
necken, aufziehen, zusetzen. Us. Rk. --
abs. Co se miluje, to špičkuje, co se rádo
nemá, to si nabije — koho. On každého
rád špičkuje. Us. Šd.

Špičkový, Spitz-. Dostal š-vé polívky
(— dostalo se mu několik špiček, úštěpků.
Vz Špička). Mor. Šd.

Špičky, dle Dolany, něm. Speitsch, ves
u Hranice na Mor. PL. Ostatně vz Špička.

Špičník, a, m. = kdo na špici (mezi prv-
ními) jde, vůdce, průvodce, původce, der An-
führer, Führer, Urheber, das Haupt. Br.,
Ros. — Š. — předák mezi ženci, der Vor-
schnitter, Vormäher. — Š., u, m. = kštice
koňská, která koni mezi ušima přes čelo dolů
visi. Us. Hk. Das Stirnhaar. — Š. = hřib,
boletus scaber. Rstp. 1916.

Špičný = špicový, apicalis, spitzenständig,
na špici umístěný. Rst. 503.

Špidla, y, f. — špičička, konec krátce,

úzce nebo tence vyběhlý jako na plodech

mařice (cladium) a plátcích miříku, apiculum,

das Spitzchen. Rst. 503. Ct. Špidlo.

Špidlatěti, ěl, ění, spitzig werden. Jg.

Špidlatiti, il, cen, ení, spitzig machen. —
se komu. Huba se mu š-tí, wird spitzig.
Mor. Šd.

Špidlatosť, i, f. = končitosť, die Spitzig-
keit. Jg.

Špidlatý -= na jednom konci (obyč. náhle)
ukončený špičkou krátkou na př. holénky
mařice (cladium), apiculatus, kleinspitzig.
Rst. 503. Š. senné vidle. Mor. Sd.

Špidle, e, f. = špičatá bedna, der Spitz-
kasten, ve stupárnách. S. N.

Špidlo, a, n., na Slov. = špička, hrot.
Vz Špidla. Z něm. speidel. Mz. 332.

Špiglový, šp. z něm. Spiegel. Š. kle-
nutí — zrcadlová, rámová klenba.

Špihlák, a, m. = kdo rád špihlá, der
Schnitzler, Patzier. Ten špihlák pořád cosi
špihle. Mor. Šd.

Špihlati, špihlovati = tupým nožem ře-
zati, nerovně ktájeti a drobiti, pižlati. Mor.
Brt., Mřk., Šd. — co. Pořád tam něco
špihlá (řeže, schneidet). Šd. Tupý nůž š-hle
chléb. Mor. Bkř.

Špihovati = zásobiti, potravou opatřiti,
versehen, verproviantiren. — co. Lakomec
své stodoly šířil špihuje je na mnohá léta.
GR. — co čím: zámky všemi potřebami,
V., pevnosť střelbou. Har. — co kam: po-
travu do korábu. V. Cf. Špížiti.

Špich, u, špíšek, špišek, šku, také
špižek, žku, m. = bečka (na sůl), prostice.
Z něm. Stübich. Mz. 332. Die Salzkufe, das
Salzküfel, Kübel. Sůl na š-y neb na drobno
prodávati. Boč. — Š. == nádoba na povidla
atd., das Obstfass. D. Šest špichóv kamen-
ných, hydriae lapideae; Tři naplňte špichy
vody. ZN. Přinesla jí š. plný vřeten. Sš.
P. 767. Špich sýra. Us. Hý. — Š. — lehká
stávková čepice do špice se úžící tak, ze
užší čásť dolů visí, dáš-li čepici na hlavu,
die Zipfelmütze. Na moravsk. Drahansku.

Hý-

Špichál, u, m. = osten, vůbec něco špi-
čatého. U Olom. Sd.

Špik, u, m. = tule v kostech, mozek, čís,
das Knochenmark. Na Poličku. Kšá. Také
na Mor. Špik z kosti vytřásati tlučením na
talíř. Mor. Tč. — Š. = mastnost, tuk, loj,
psí sádlo, das Fett, der Speck. Š-em boty
si mazati. Us. Špik paznehtový (tuk), das
Klauenfett. Šp. — Š. v uchu, das Ohren-
schmalz. Us. Jg. Vz Mz. 412.

Špika, y, f. Š. lesní = omylník, kopytník
tupolistý, asarum europaeum, die Haselwurz.
Rstp. 1465. Vz Mz. 333. — Š., y, m., osob.
jm. Sd.

Špikadlo, a, n. = špikovadlo. Slov.

Špikanard, u, m. — lavandule širolistá,
lavandula latifolia, die Lavendel. Rstp. 1164.,
Kom. J. 135.

Špikovací jehla, die Spicknadel. Us. Jg.

Špikovač, e, m., der Spicker.

Špikovačka, y, f. = protykačka, die
Spicknadel. Vz Slanina. — Š., die Spickerin.

ÜB. Jg.

Špikovadlo, a, n. = peroutka, die Spick-
feder; jehla špikovací nebo protykací, die
Spicknadel. Ros., Kom.

Špikování, n., das Spicken. Us.

Špikovaný; -ván, a, o, gespickt. Š. pe-
čené, zvěřina. Je š-vaný = má peníze. Na
Policku. Kšá. Š-ný zajíc (také = mučidlo
válcovité ostny opatřené). — čím. Sádlem
nedvězím mazaný a š-ný. Prov. Jg.

Špikovati, -vávati = pečeni špekem (sla-
ninou) prostrkovati, protýkati, spicken, mit
Fett bestreichen. Vz Protknouti, Prostrkati.

co. Zajíce š. Us. Š. pečeni = máslem n.
sádlem potírati, mastiti. Ros. — co komu:
sobě měšec (peněz si nadělati). D. — co
čím: kapsy penězi (plniti). Us. Klš.

Špikovec, vce, m. —jícha se špikem, die
Speckbrühe. Slov.

Špikovnice, e, f. = špikovací jehla, die
Spicknadel. Mor. D.

Špikovný, Spick-. Š. jehla = špikovadlo,
die Spicknadel. Kom.

Špikový, Spick-. Š. olej, das Spicköl,
oleum spicae. Nz. lk.