933

Špíl = špejl.

Špilatec, tce, m., die Nagelfluthe, kámen.
Presl.

Špilberk, a, m., kopec a bývalé vězení
u Brna. Vz Tk IV. 212., S. N.
Špíleček, čku, m., vz Špejl, Špílek.
Spílek, lku, m. = špidlatý (špicatý) ko-
líček, jímž se jitrnice a jelita po stranách
ucpávají, špejl der Speil. Mor. Brt., Šd. Vz
Špejl.

Špíleti, el, ení = posmívati se, klamati. —
kým. Neroď š. služebnicí svú. Vz Spíleti.
BO., GR. I počechu jím š. Dal. 59.

Spilka, y, f.. na Mor. = špendlík, z lat.
spina, spinula. Mz. 333. — Jg. — Š. =
špejl, špílek, der Speil. U Op.vy. Klš. —
Š. = nýtek, der Stift. Hud.

Špilkovati = špejlovati. Zlob.

Špimberk, a, m., v obec. ml. = Špilberk.
Bosonoská mája tenká, aj viděl sem jo ze
Špimberka. Sš. P. 716. Cf. Špinberk.

Špína, špina (zastr. spina), y, f., u Opavy
břud. Klš. Š. — voda, kterou se něco mylo
a vůbec slevky, pomyje, das Spülicht, Spül-
wasser. V. Polívka jako špína (= špatná).
Us. Dch Bohatá je pěkná červená, dokad
jí matka hledí a jak se vod matke dostane,
ledva pro špino chodí. Sš. P. 387. Špíny
hovnem neumyješ. Slez. Tč. Cizí špinou se
umývati (cizími hříchy své vymlouvati. Vz
Výmluva). Č. — Š. = nečistota, nešvara,
der Unflath, Schmutz, die Unsauberkeit.
V MV. nepravá glossa. Pa. Špínu n. šišky
s těla stírati. V. V koupeli š-u smýti. Kom.
J. 579. — Š. = ničemná věc, nic. Za špinu
peněz na mně loudili louku. Sych. — Š.
na oku, cink, bělmo, bělost, poskvrna malá,
der Augenfleck. Ja. — Š., y, m. = lakomec,
der Geizhals, Knauser, Knicker. To je š-a
člověk. — Vz Špinka.

Špinák, u, na., špinát, špenát, spínacia,
der Spinat. V.Š. obecný, s. oleracea. Rstp.
1286. Cf. Čl. 127., FB. 31., Schd. II. 253.
Řízky se špenátem. Us. Krapličky špenátem
nadívané a pak vařené, Tascherln mit Spinat
gefüllt. Dch.

Špinar, a, m., osob. jm.

Špinavě = nečistě, schmutzig. Š. o někom
mluviti (nehezky). — Š. = lakomě. Jg.

Špinavec, vce, m. = člověk špinavý. —
Š. = houžvička, der Schab-, Geizhals. Us.
Dch., Ptů.

Špinavěsnědý, schmutzigbraun. Jg.

Špinavěti, ěl, ění, schmutzig werden. Us.

Špinaviti, il, ěn, ění = špiniti, schmutzen.
— co. Pr. Chym. 136.

Špinavka, y, f. = ostřice blesná, carex
pulicaris, die Segge. Slb. 95 — Š., y, m.
a f. = špinavec. Us. Rgl. — Š-ky = hrušky.

Špinavosť, i, f. = nečistota, die Schmutzig-
keit. Aqu Kape s něho š. Us. Dch. — Š. =
lakomosť, die Kargheit.

Špinavožlutý, schmutziggelb. Us. Tč.

Špinavý == nečistý, ukálený, na Moravě
břudný. Klš. Schmutz»-, schmutzig, unfläthig,

besudelt. V. Š-vý jako zem. Us. Dch. Š-vé
ruce, košile, Us., voda. D. Š-vá hospodyň
š-vý čeledín. Slez. Tč. Cf. Bělidlo, Svině. —
Š. = příčernalý S. jícha, von schmutziger
Farbe. Ros. — Š. = nepěkný, škaredý, übel,
schändlich, schlimm, garstig. Špinavá slova
o něm mluvil. Ros. Š-vá myšlení (nečistá,
oplzlá). Xom. J. 826. Ani š-ého slova jsem
mu nedal. Us. — v čem. Řeč zuřivá a š.
v trestání. Jel. — Š. = lakomý, geizig,
schmutzig. Š. skoupost. V. Všecké úřady
sú špinavy, řekl kostelník a ukrad svíčku.
Slez. Tč. Dle Brt. lépe: skrblík, Stuchlík a p.

Špinberk, a, na., v obec. mluvě místo
Spielberg. Vz Spilberk, Špimberg.

Špincíř, e, m., der Fopper. Ros. Vz Spin-
covati.

Špincovati — špičky dávati, špičkovati,
posmívati se, sticheln, foppen. Vz Špičko-
vati. Dch., Šd., Kom. — S. == plísniti koho,
ausschelten. Na mor. Zlínsku. Brt. — Š. =
hrubé konečky vlny ostřihovati. U Rychn.
Msk. Ze střněm. spizzen. Mz. 333.

Špincovně = špičatě, uštěpačně, stichelnd.

Špincovnosť, i, f. = úštipnosť, stichelnde
Beschaffenheit.

Špincovný = úštipný, špičatý, anzüglich,
stichelnd. Š. slovo, řeč. Ros.

Špinda, y, f. = špinavý člověk, ein schmut-
ziger Mensch. D.
Špindír, a, m. = špindíra.

Špindíra, y, m. a f. = špinavá osoba, hl.
ženská, ein schmutziger Mensch. Jg., Vrů.

Špindírek, rka, m. = špindíra. — Š. =
malý človíček, ein Knirps. Msk.

Špindler, a, m. Š. Ervin, spisovatel čes.,
nar. 1843. Vz S. N.

Špinďúra, špinďura, y, m. a f. = špindíra.
Na Policku. Kšá. Na Mor. Hý.

Špinění, n., das Schmutzen.

Špiněný; -ěn, a, o, beschmutzt. Jg.

Špinera, y, m., osob. jm. Šd.

Špinet, u, m., špinetka, y, f. = klavi-
cimbál, nástroj hrací. Š. = nástroj hudební
na způsob klavíru, rus. špinjéty, něm. Spi-
nette, z rom.: vlas. spinetta, špan. espineta,
fr. épinette, od lat. spina, osten, trn, proto
že se na tomto nástroji hrávalo péry ostře
zakončenými. Mz. 333. Vz KP. IL 300.
Špinhausník, a, m., z něm. Spinnhaus.
Š. = nadávka povstalá koncem minulého
století, když přádelny se zřizovaly a tre-
stanci se nutili, aby v nich pracovali. Bdl.

Špinič, e, m., der Schmutzer.

Špinička, y, f., die Schmutzerin. Jg.

Špinitel, e, m. = špinič. Jg.

Špinitelka, y, f. = špinička.

Špiniti, il, ěn, ění: špinívati, schmutzen,
besudeln. — co, koho, se: véc (rukama
nečistýma se jí dotýkati). Jg. Já si mu
ručiček špiniti nedám. Er. P. 288. a. Nejsi
hoden, š. líčka moje. Sš. P. 115. Š. koho =
pomlouvati, plísniti. Mor. Brt. — co kde:
šaty na sobě š. Jg. — koho, se čím: po-
mluvami.



	933

	Špíl = špejl. Špilatec, tce, m., die Nagelfluthe, kámen. Presl. Špilberk, a, m., kopec a bývalé vězení u Brna. Vz Tk IV. 212., S. N. Špíleček, čku, m., vz Špejl, Špílek. Spílek, lku, m. = špidlatý (špicatý) ko- líček, jímž se jitrnice a jelita po stranách ucpávají, špejl der Speil. Mor. Brt., Šd. Vz Špejl. Špíleti, el, ení = posmívati se, klamati. — kým. Neroď š. služebnicí svú. Vz Spíleti. BO., GR. I počechu jím š. Dal. 59. Spilka, y, f.. na Mor. = špendlík, z lat. spina, spinula. Mz. 333. — Jg. — Š. = špejl, špílek, der Speil. U Op.vy. Klš. — Š. = nýtek, der Stift. Hud. Špilkovati = špejlovati. Zlob. Špimberk, a, m., v obec. ml. = Špilberk. Bosonoská mája tenká, aj viděl sem jo ze Špimberka. Sš. P. 716. Cf. Špinberk. Špína, špina (zastr. spina), y, f., u Opavy břud. Klš. Š. — voda, kterou se něco mylo a vůbec slevky, pomyje, das Spülicht, Spül- wasser. V. Polívka jako špína (= špatná). Us. Dch Bohatá je pěkná červená, dokad jí matka hledí a jak se vod matke dostane, ledva pro špino chodí. Sš. P. 387. Špíny hovnem neumyješ. Slez. Tč. Cizí špinou se umývati (cizími hříchy své vymlouvati. Vz Výmluva). Č. — Š. = nečistota, nešvara, der Unflath, Schmutz, die Unsauberkeit. V MV. nepravá glossa. Pa. Špínu n. šišky s těla stírati. V. V koupeli š-u smýti. Kom. J. 579. — Š. = ničemná věc, nic. Za špinu peněz na mně loudili louku. Sych. — Š. na oku, cink, bělmo, bělost, poskvrna malá, der Augenfleck. Ja. — Š., y, m. = lakomec, der Geizhals, Knauser, Knicker. To je š-a člověk. — Vz Špinka. Špinák, u, na., špinát, špenát, spínacia, der Spinat. V.Š. obecný, s. oleracea. Rstp. 1286. Cf. Čl. 127., FB. 31., Schd. II. 253. Řízky se špenátem. Us. Krapličky špenátem nadívané a pak vařené, Tascherln mit Spinat gefüllt. Dch. Špinar, a, m., osob. jm. Špinavě = nečistě, schmutzig. Š. o někom mluviti (nehezky). — Š. = lakomě. Jg. Špinavec, vce, m. = člověk špinavý. — Š. = houžvička, der Schab-, Geizhals. Us. Dch., Ptů. Špinavěsnědý, schmutzigbraun. Jg. Špinavěti, ěl, ění, schmutzig werden. Us. Špinaviti, il, ěn, ění = špiniti, schmutzen. — co. Pr. Chym. 136. Špinavka, y, f. = ostřice blesná, carex pulicaris, die Segge. Slb. 95 — Š., y, m. a f. = špinavec. Us. Rgl. — Š-ky = hrušky. Špinavosť, i, f. = nečistota, die Schmutzig- keit. Aqu Kape s něho š. Us. Dch. — Š. = lakomosť, die Kargheit. Špinavožlutý, schmutziggelb. Us. Tč. Špinavý == nečistý, ukálený, na Moravě břudný. Klš. Schmutz»-, schmutzig, unfläthig,	besudelt. V. Š-vý jako zem. Us. Dch. Š-vé ruce, košile, Us., voda. D. Š-vá hospodyň š-vý čeledín. Slez. Tč. Cf. Bělidlo, Svině. — Š. = příčernalý S. jícha, von schmutziger Farbe. Ros. — Š. = nepěkný, škaredý, übel, schändlich, schlimm, garstig. Špinavá slova o něm mluvil. Ros. Š-vá myšlení (nečistá, oplzlá). Xom. J. 826. Ani š-ého slova jsem mu nedal. Us. — v čem. Řeč zuřivá a š. v trestání. Jel. — Š. = lakomý, geizig, schmutzig. Š. skoupost. V. Všecké úřady sú špinavy, řekl kostelník a ukrad svíčku. Slez. Tč. Dle Brt. lépe: skrblík, Stuchlík a p. Špinberk, a, na., v obec. mluvě místo Spielberg. Vz Spilberk, Špimberg. Špincíř, e, m., der Fopper. Ros. Vz Spin- covati. Špincovati — špičky dávati, špičkovati, posmívati se, sticheln, foppen. Vz Špičko- vati. Dch., Šd., Kom. — S. == plísniti koho, ausschelten. Na mor. Zlínsku. Brt. — Š. = hrubé konečky vlny ostřihovati. U Rychn. Msk. Ze střněm. spizzen. Mz. 333. Špincovně = špičatě, uštěpačně, stichelnd. Špincovnosť, i, f. = úštipnosť, stichelnde Beschaffenheit. Špincovný = úštipný, špičatý, anzüglich, stichelnd. Š. slovo, řeč. Ros. Špinda, y, f. = špinavý člověk, ein schmut- ziger Mensch. D. Špindír, a, m. = špindíra. Špindíra, y, m. a f. = špinavá osoba, hl. ženská, ein schmutziger Mensch. Jg., Vrů. Špindírek, rka, m. = špindíra. — Š. = malý človíček, ein Knirps. Msk. Špindler, a, m. Š. Ervin, spisovatel čes., nar. 1843. Vz S. N. Špinďúra, špinďura, y, m. a f. = špindíra. Na Policku. Kšá. Na Mor. Hý. Špinění, n., das Schmutzen. Špiněný; -ěn, a, o, beschmutzt. Jg. Špinera, y, m., osob. jm. Šd. Špinet, u, m., špinetka, y, f. = klavi- cimbál, nástroj hrací. Š. = nástroj hudební na způsob klavíru, rus. špinjéty, něm. Spi- nette, z rom.: vlas. spinetta, špan. espineta, fr. épinette, od lat. spina, osten, trn, proto že se na tomto nástroji hrávalo péry ostře zakončenými. Mz. 333. Vz KP. IL 300. Špinhausník, a, m., z něm. Spinnhaus. Š. = nadávka povstalá koncem minulého století, když přádelny se zřizovaly a tre- stanci se nutili, aby v nich pracovali. Bdl. Špinič, e, m., der Schmutzer. Špinička, y, f., die Schmutzerin. Jg. Špinitel, e, m. = špinič. Jg. Špinitelka, y, f. = špinička. Špiniti, il, ěn, ění: špinívati, schmutzen, besudeln. — co, koho, se: véc (rukama nečistýma se jí dotýkati). Jg. Já si mu ručiček špiniti nedám. Er. P. 288. a. Nejsi hoden, š. líčka moje. Sš. P. 115. Š. koho = pomlouvati, plísniti. Mor. Brt. — co kde: šaty na sobě š. Jg. — koho, se čím: po- mluvami.