936

Šplechtavý = šplíchavý. Jg.
Šplejsovati, z něm. spleissen, das Königs-
kupfer verschmelzen und reiner machen. Jg.

Šplhací, Kletter-. Š. nohy, pedes scan-
sorii. Nz. Vz Šplhání.

Šplhač, e, f. = kdo po tyči atd. se šplhá.
Vz Šplhání. Tš.

Šplhačka, y, f. == klouzačka, U Přerova.

Šplhání, n., das Klettern. Nářadí k tomu:
šplhací tyč (stožár) a láno. Š. na jedné tyči.
Příraz v levo, vpravo; š. s přírazem. Chmat
při š. Š. jednou nohou; š. beze všeho pří-
razu; š. jedno-, souručné. Střemhlav s tyče
se spustiti. Výdrže u š.: váha s oporem
o loket, váha o rameni; prapor. Š. na dvoj-
tyči (jako na jedné). Mimo to: překot na
před a na zad, váha z předu a ze zadu. Při
š. na provaze dělá se klička místo přírazu.
Vz Tš. str. 101., KP. I. 508.

Šplhati, šplíhati, šplknouti, hnul a hl,
utí = lézti, drápati se, klettern, glitschen,
kriechen, krackseln, rutschen. — kam: na
strom, na tyč (vz Šplhám), Us., na skalí.
MM. — odkud kam. Ryba z ruky do vody
šplhla. Mor. Tč. — se = šplhati, lézti, klet-
tern, Ssav.; klouzati se. Mor. Kd., Šd. — se
komu kde. Šplhá se mi to pod nohami.
Mor. Šd.

Šplhavec, vce, m., pl. -ci, scansores, die
Klettervögel, mají nohy šplhavé, totiž dva
prsty jsou ku předu a dva na zad. Frč.
359. Š. a) kukačky (cucullidae): kukačka,
turako; b) vousáci (bucconidae): vousák; c)
leskovci (galbulidae): leskovec; d) datlové
(picidae): datel, žluna, strakapúd, krutihlav;
e) tukani (rhamphastidae): tukan; f) papouš-
kové (psittacidae): papoušek, kakadu, aras.
Ib. Vz S. N., Pták, Schd. II. 451. — Š.,
rostl, (melodinus) dvouděložná, srostloplá-
tečná z čeledi tojestovitých (apocyneae) a
čeledi kulčibovitých (strychneae). Obsahuje
keře pnivé a šplhavé. S. N.

Šplhavka, y, f., dendroclaptes, pták špl-
havý. Krok.

Šplhavkovitý = ke šplhavce podobný.
S. ptáci, dendroclaptini. Krok. I. c. 120.

Šplhavý = kdo šplhá, kriechend, klet-
ternd. Š. nohy (šplhavců), peň (ku př. břeč-
tanu). Krok., Rostl. I. 87. b.

Šplih = šplech, Fleck, m. Slunce bez
š-hu a mraku. Koll. — Š. podpory = malá
podpora. Lpř.

Špliha, y, f. == špleh.

Šplihálek, lka, m., arabates, pták. Presl.
rkp.

Šplíhati = šplhati.
Šplihatý = šplihovatý. Srn.
Šplihovatý = skvrnitý, fleckig. Š. mar-
mor. Koll. Čít. 164.

Šplíchal, a, m., der Pantscher. Dch. —
Š., osob. jm. Šd.
Šplíchanina, y, f., die Pantscherei. Ft.
Šplíchati, vz Šplechati.

Šplíchavý, šplechtavý = kdo se rád

šplíchá, plätschernd, gern manschend. Ros.

Šplíchota, y, f. Ty š-to (smíšku). V Kunv.
Msk.

Šplíti, el, ení, na Slov. = svrběti, jucken.
— od čeho. Ruka šplí od žíhlavy (kopřivy).

Šplohnouti, hnul a hl, utí = hoditi se-
bou, sich schwingen. Dřevo šplohlo. Us.
Šploch, u, m. = šplocht.
Šplochati, vz Šplechati.

Šplochotka, y, f. = pomlouvačná žsena,
die Klatscherin. Jrsk.

Šplocht, u, m. = šplecht. — Š., das Ge-
schwätze, Gewäsche. Není šplochu, aby ne-
bylo pravdy trochu. Dch. Vz Šproch. — Š. =
špatné jídlo, blivanma, pantschiges Essen,
pantschige Speise. Dch.

Šplochtanice, e, f. = řídké bláto, weicher
Koth. — Š. == mluvení bez ladu a skladu,
Gewäsche, n. Us. u Poličky. Kšá.

Šplochtati, vz Šplechati.

Šplouchání, n., das Geplätsche. Nz. lk.
Š. potůčku. Dch.

Šplouchati, vz Šplechati.

Šplouchnouti, vz Šplechati.

Šplounání, n., das Geplätscher. Dch.

Šplounati, -návati, na Moravě = hrčeti,
plätschern, rieseln. — co. Potůčkové budou
vlnky š. MM. — kudy. Potůček přes louku
šplouná. — jak (kam). Proud řeči Páně tu
tiše jenom šplouná; Potok šplouná tiše ke
smrtnému sňatku. Sš. J. 153., Bs. 61. — co
komu. Sny mně šplouná větríček pozatichlý.
Pokor.

Šplounavý. Š. výmluva = plácavá, leere
Strohdrescherei. Dch.

Špluchov, a, m., Spluchau, ves ve Frý-
decku ve Slez. Tč., Šd.

Šplun, u, m. = šplounání. Aj ty potůčku
milý, proč tok tvůj sladším béře nyní se
šplunem? Sš. Sm. bs. 120. Š. vln.

Šplunda, y, f. = ušplichaná, nečistá žen-
ská, ein besudeltes, schmutziges Weib. Us.

Šplundati se = šplíchati se. — kde.
v blátě, v kalu, sich unrein tragen, das
Kleid im Kothe schleppen. Us. — se komu
kde. Šaty se jí mezi nohama šplundají. Us.

Č.

Šplunot, u, m. — šplounání, das Geplät-
scher, Geriesel. Čas. duch.

Špodi-um, a, n. = spodium, das Spodium,
die Knochenasche. U Olom. Šd.

Špok, u, m. = zbytek svíčky, oharek. U Ko-
jetína. Bkř.

Šponar, a, m., osob. jm., vz S. N., Žer.
Záp. II. 190.

Šporec, rce, m. = vrchol hory, témě, der
Berggipfel. Třebas tatík vrbný proutek nebo
rákos v řece, a já hlaný dub na šporci —
on mi taťkem přeci. Hdk. C. 78. Na š-ci
Machnáče. Ib. 58.

Špornal, a, m., osob. jm. Šd.

Špornava, y, f., Spornhau, ves u Kold-
štýna. PL.