937

Šporováti, šp. z něm. sparen = střá-
dati. — jak. Š. od tisíce ke stu. U Olom.
Šd.

Športel, e, f., pl. športele = vedlejší příjmy
úředníkův, halafance, die Sportein. D. Vz
Sportle.

Špotavec, vce, m. = šmaťha. U Opav.
Klš.

Špotavý = šmaťhavý. U Opav. Klš. Š. bůt
(vyšmaťhaná bota). Slez. Pk.

Špotiti = šmaťhati. U Opav. Klš.

Špott, a, m., osob. jm. Š. Karel a Jan,
lékaři. Vz S. N., Tf. H. 1. 192.

Špoula, y, m. = člověk s vyšpoulenými
ústy, ein Mensch mit aufgeworfenen Lippen.
To je š-la! U Dobrušky. Vk.

Špoule, e, f., z něm. die Spule, cévka. Us.

Špoulený; -en, a, o. Š. ústa, aufgewor-
fener, zugespitzter Mund. Dch.

Špouliti, špuliti, il, en, ení; špoulívati,
špulívati = čpuliti, šklebiti, muffeln, rümpfen,
spitzen. — co: hubu. Er. P. 429. Ústa ši-
balsky š. Us. Dch. — co k čemu: ústa
k hubičce. Us. Dch. — čím: ústoma. Šd. --
co nač: hubu = brousiti, spitzen. Ros. —
se = šklebiti se, schiefes Maul machen. D. —
se nač. Špoulí se jako Filip na jelito. Us.
Msk.

Šprachati = sráti, scheissen. Snad z něm.
Spork; sporken, kothig werden. — kam,
do čeho. Čr. Vz Mz. 334.

Šprajc, e, m., u zedníků šp. z něm. m.:
podpěra.

Šprajcovati, u zedníků šp. z něm. m.:
podepříti, podpírati, podložiti.

Šprajditi se = fintiti se, sich putzen
Ta se šprajdí jako ňáká kněžna. Us. Všk.

Šprcek (místy: prcek), cka, m. = vrabec,
der Sperling (žertovně). Us. ve východních
Čech. Kd., Ktk. Ten hoch jest pořád jako
š. (malý, neroste). U Rychn. Hvl. Vz Šprček.

Šprček, čka, m. = skalní vrabec, der Fels-
spatz. Sr. něm. sperk, spork, vrabec. Mz.
334. — Š. = člověk malý. Us. Kšá. Vz
Šprcek.

Šprechéř, e, m. Pochlebníci, šeptáci,
dvornomluvní a němečtí sprechen. Hus. I.
87. Vz Šprochař.

Špreji, vz Špandle, Špejl, Čink.

Špremberk, a, m., Grodek, někdy hrad
u Bílence. Vz Tk. IV. 442., S. N.

Šprincl, vz Šprync.

Špringler, a, m., osob. jm.

Šprkač, e, m. = kdo šprká, der Spritzer.

Šprkaěka, y, f. = která šprká, die Sprit-
zerin. — Š. = běhavka, das Abweichen. Cf.
Šprkalka.

Šprkalka, y, f. = chvístačka, der Bauch-
fluss, die Diarrboee. Us. Ptr. Vz Šprkaěka.

Šprkati, šprkávati; šprknouti, knul a kl,
ut, utí = stříkati, šplíchati, spritzen. Us. —
čím: vodou. Us. Ptr.

Šprlatný = šprle mající. Š. kola, dio
Spielräder. Techn.

Šprle, e, n. = mečík, šprlení v posadách,
das Sperrbrett. Snad z něm. Spreil = kolík.
Mz. 334.

Šprlení, n. == v posadách a klecích hůlky

jedna vedlé druhé, laťová ohrada. Vz Šprle.

V rybníce takové hůlky u čepu. V čas plavení

všecky mlýnské náhony, prolevy záverami

n. šprlením uzamykati. Um. les. III. 146.

Šprňdě, šprně, ěte, n. = menší, pyšné
děvče. To je š. Us. Ft.

Šprniti se, il, ění = pyšniti se, stolz
einher gehen. Us. Chrud. Ta se šprní. Ft.

Šproch, u, m., z něm. der Spruch = pro-
pověd, Smrž.; úšklebek, úštipek, pomluva,
der Spott, das Gewäsche, die Nachrede. Šr.
Není toho šprochu, aby nebylo pravdy
trochu. Km. Cf. Šplocht. — Š. = žert, der
Spass. To je jenom šprochem. V Koste-
lecku. Hrp.

Šprochař, šprochýř, e, m., vz Šproch.
Š. = kdo rád šprochy (propovědí, přísloví)
zvlášť kratochvilně do řeči vplétá. Y Krkon.
Kb. Der Witzbold, Plauderer. Š. = žvá-
stal, mluvka, der Schwätzer. Vz Šprechéř.
Znamenitý š-ař a žertovný byl. Mus 1858.
359. Znáte pána, že jest š. Pr. man. 527. —
Kom., Štelc.

Šprochýřský, Witzbold-, Spassmacher-.
Schwätzer-.

Šprochýřství, n. = žertování v průpo-
vědech, lustige, scherzhafte Sprüche. Kom.
Las. 8.

Šprotava, y, f., mě. ve Slez. Pal. D.

Šproučeti se = sápati se. — nač. Nech
se celý svět na nás šproučí. Sš. Sm. bs. 155.

Šprouchatí = nepořádně krájeti, un-
ordentlich schneiden. — co: chléb. Us.

Šprsel, sle, m., šprysl = příčel u že-
bříku. Us. Slm., Kál., Šg. Vz. Špruha, Příčel,
Šprysel.

Šprt, a, m. = kdo sebou šprtá, pajdák.
Mor. Sd. — Š. = malé dítě, které rychle
sem tam běhá (se šprtá). Mor. Bkř., Šd.

Šprták, a, m. = šprt. Ve Slez., Šd.

Šprtálka, y, f. — čamrha. Běhá jako š.
(o čiperném dítěti a o obratné hospodyni).
Mor. Šd.

Šprtanec, nce, m. Hra na š-ca (o boby,
které šprtají, pošupují), ein Bohnenspiel. Na
mor. Zlínsku. Brt.

Šprtati = strkati, šoupati, schieben; hra-
bati, scharren, kratzen. Na Mor. a ve Slez.
Šd., Ktz., Klš. — abs. Ona ma zvonky
kole mezulanky, jak se veme šprtač, vemu
(= začnou) všecke ščrkač. Sš. P. 786. —
co: fazole (prstem na příč položeným fazoli
svou proti fazoli spoluhráčově n. do důlku
posouvati, šoupati). Na mor. Zlínsku. Brt. —
se = strkati se: na mor. Valaš. = kroutiti
se, svíjeti se. Vck. -- čím. Šlo diťa (dítě)
chodníčkem, šprtalo špendlíčkem. Sš. P. 159.
— se s čím kam. Stařenka šprtají se s hů-
lečkou do kostela. Mor. Tč. — kde. Ryba
šprtá na suchém. U Uher. Hradiště. Tč. —
sebou = na jednu nohu napadati, hinken.
Na Slov. Rybay.