938

Šprtel, tla, m., osob. jm. Šd. Cf. Šprt.

Šprtka, y, f. = sivá křivonoska. Na mor.
Zlínsku. Brt.

Šprucnouti, cnul a cl, utí = prasknouti.
U Ronova. Rgl.

Špruček, čka, m. = mrštný hmyz ve
studánkách žijící; též o dítěti mrštném. Na
mor. Zlínsku. Brt. = Š,, osob. jm. Šd.

Špruha, y, f. = stupeň u řebříku, v ob.
mluvě šprysle, na Slov. štěbel, štěbla,štěblík,
die Leitersprosse. Šm. Vz Příčel, Šprysel,
Špručel.

Špruhla, y, špruhle, e, f. == pruhel,
pruhlo, sklonek, pletka nástroj ku chy-
tání ptáků do oka, der Biegel, die Done,
Sprengel, Sprenkel, Schneide, Schneisse, das
Baumgericht. Jg. Š. slove prut ohnutý do
trojhranu n. polooblouku, ve kterém jsou
žíněná oka a dole jeřabiny. Šp. Š. trojhranná,
š-i poléciti; do š-lí ptáky chytati; léč špru-
hlí; š-i zavrtati. Šp.

Sprungbrett, z něm. Sprungbrett, Spring-
brett = pružné prkno, skakací lávka, ska-
kadlo, skakačka (v plovárnách).

Šprušel = příčel. Vz Příčel, Špruha, Špr-
šel. Us. u Frenštátu. Dšk.

Šprycle, í, pl., f., z něm. Spritzkrapfen
— stříkanec, stříkanka, Rk., na Slov. =
kotouč.

Špryháček, čka, m., na Slov. špaček
(pták), der Star. Psk.

Špryhati, z něm. sprühen, na Slov. =
prskati. Ptk.

Šprým, šprým, u, šprýmek, mku, m. =
žert, žertovná, směšná, kratochvilná řeč, der
Schwank, Scherz, Spass, Schnack, die Posse,
das Intermezzo. V. Na š. býti někomu. Hlč.
Šprýmy dělati. Us. Dch. Š-em něco říci.
Ros. Š-y, ostrými přípovídkami se potýkati
vtipná věc jest. Kom. Š-y při kvasu proná-
šeti. Lom. Š-em oplzlým někoho pohoršiti.
Sych. Š-y bláznové prováděti. Dal., Nz. Š-y
lahodnou řečí omastiti. Rvač. Vz Povídka.

Špryméř, -mýř, e, m. = kdo šprýmy provo-
zuje, V., šprýmovník, kratochvilník, der Spass-,
Lustigmacher, Spassvogel, Scherzer. Ros.

Šprymopis, u, m., das Scherzgedicht.

Šprymovati, -vávati = šprýmy provozo-
vati, žertovati, scherzen, spassen. — jak:
špinavě š. Lom. Hosp. 117. — s kým. Tak
ještě s tebou šprýmoval. Dač. I. 78. Když
jeden s druhým přátelsky šprymuje. Pr. měst.
Q. XII. — Lom. — kde: při dvoře. Záv.

Šprymovně = žertovně, kratochvilně,
scherzhaft. Ros.

Šprymovní, scherzhaft. Š. hra. Us. Vz
Šprymovný.

Šprymovnice, c, f., die Scherzerin. Jg.

Šprýmovník, a, m. = špryméř.

Šprymovnosť, i, f. = kratochvílnosť, žert,
die Spasshaftigkeit, Scherzhaftigkeit, der
Scherz. Ros.

Šprymovný, -ní = žertovný, kratochvilný,
scherzhaft, lustig, spassig, spasshaft, drollig.
V. Š. narážení, řeč, Kom., člověk. Us.

Šprync, e, špryncl,e, šprynclík, šprin-
clink, a, m., z něm. Sprinz, Sprinzel =
pták, modrák, raroch, falco cyanopus, dle
jiných samec krahujčí. D. — Jg. Vz Mz.
334. Kdoby krahujce n. š-cle neb jiného
ptáka mysliveckého, kteří na ruce nošeni
bývají, ukradl (falco nisus, cyanopus). Gl.
338.

Špryncl, a, m., osob. jm. Vz Tf. 266.

Špryncle, í, pl, f. = špruhy u fasunku,
Sprossen, f. Us. Š. u řebříku, vz Špruha,
Roubík. Z něm. Sprinzel, Sprenzel, Sperr-
holz, Spriessel. Mz. 334.

Šprysel, šprysl, e, špryslík, u, špry-
slíček, čku, m., z nám. Spriessel = příční
dřevo v rebríku, příčka, nástup, nástupek (vz
toho), spruha, stupadlo, die Leitersprosse.
Vz Ščebl, Špruha, Příčel. Z něm. Spriessel.
Mz. 334. — Š. = dřevo ku rozpínání tka-
niny na příč, Spannholz, n.

Špudlat, u, m. = stroj, na kterém sou-
kenníci cívky soukají. U Rychn. Msk. Hvl.

Špulačka, y, f., die Landesverwiesene.

Špulák, a, m. = vyhnanec, der Landes-
verwiesene. Smrť. Jer. ms. 1410. Pulk. —
Š., osob. jm.

Špulati se = vyhnancem býti, exulare,
im Elende herumirren. Smrť Jer. ms. 1410.
— kde. Mutina u polského vévody se špulal.
Pulk. 186. Špulákové po zemi se špulají.
Smrť Jer. ms. 1410.

Špulčík, a, m. = špulec. Vc vých. Čech.
Kd., Jir.

Špulec, lce, m. = pulec, der Kaulfrosch.
Us. Kd., Jir.

Špulení, n. Užívajte tohoto času malého
š. a klamov a opilstvie a bojov a svárov
a frejování. Boč. exc.

Špuléř, špulíř, e, m., der Zapfen-, Cen-
trumbohrer. Šp., Hk., Suk. — Š. = soukadlo,
stroj soukací, das Spulrad. Ve vých. Čech.
a na Mor. Kšá., Škd. — Š..— dírka v sudě,
das Zapfenloch. — Š., vz Špulíř.

Špulíř, e, m., osob. jm. Vz S. N. — Š.,
vz Špuléř.

Špulířní, od špulíře, Zwirl-. Š. hřídel
(vřeteno), der Zwirl. D.

Špuliti, vz Špouliti.

Špuněk, ňku, m. — špinka, der Schmutz-
fleck. U Olom. Sd. — Š. = masitý kořen
hrachoru Miznutého, zemský ořech, die Acker-
eichel, Ackernuss. Ú Olom. Sd. — Š. = čan-
čarák = kousek koudele, kterou při hře děva
louč (posvitek) anebo jiné dřívko ovíjí a od
děvy ku děvě chodí atd. Vz Sš. P. 764, 767.
Nemá špuňky v hlavě = není hloupý. U Olom.
Sd.

Špunt, u, m., z němec. Spund = díra,
ku př. na vrchu sudu. Ros., Jád. — Š. =
zátka (ku zacpání díry), vrchní ploskatý
čep v sudu, zakryvadlo, zandavadlo, der
Spund, Zapfen, Pfropf. — Š. (zátka) u ruč-
nice, u trouby vodní, der Spund. Jg. —
Š., a, m. = malé děcko, ein kleines Kind,
Knirps. Ty š-te! Us. Šd.