939

Špuntovačka, y, f. = sekera sladovni-
cká špicatá k otvírání sudů, die Spund-
hacke. Jg., Sp.

Špuntovák, u, m. = špuntovní hřebík,
der Spundnagel. D.

Spuntovati, -vávati = díru sudu bedniti,
spunden. — co: sud. Rk. — Š. = střikovati;
vyřezáním po krajích pojiti, spünden (mit-
telst einer Fuge an und in einander fügen).
co: prkna. D., Jg.

Špuntovní, Spund-. S. díra. hřebík (špun-
továk), prkno, jehly (špuntovnice). Jg.

Špuntovnice, e, f. = špuntovní jehla
u jesu, der Spundpfahl; špuntovní deska
u sudu, die Spundbohle; (Nz.), též díra
v sudu, das Spundloch, sekera špuntovacka,
die Spundhacke. — Jg.

Špuntovník, u, m. = špuntovní nebozez,
špulíř, špuléř. — Š. = špuntovní hoblík,
Spundhobel, m. Us. Jg.

Špuntovný. Š. jehla, der Spundpfahl.
Nz. Vz Špuntovní.

Špurc, e, m., das Makular, Kapihor. 44.
(Jg.) Z lat. spurcus. Mz. 334.

Špurec, rce, m. = nábytek v pokoji, die
Zimmereinrichtung. U Roudn. Špd.

Špýchar, vz Špejchar, Sýpka.

Špýl, vz Špejl, Prasečiny.

Špýr, a, m., Speier, z lat. Spira, hlavní
mě. bavorského vladařství Falcu. Vz S. N.,
Tf. 35.

Šr, touto skupinou počínají se nejvíce
slova cizí: šroub, šrák, šrám atd. Ht.
Šradyn, a, m., osob. jm. Vz Tf. 344.

Šragle, e, f. = nosidla, die Trage; tra-
kař, der Schubkarren. — Š. na voze, das
Wagengitter. Slov. Bern.

Šrahula, y, m., osob. jm. Sd.

Šrajdati se = kulhati, pajdati, grät-
schein. Mor. Ktz., Vch., Sd.

Šrajdavý = kulhavý, pajdavý, grät-
schelnd. Mor. Šd.

Šrajdoň, ě, m., der Grätschler. Vz Šraj-
davý. U Olom. Sd.

Šrajdovati. — kde. Saně, vůz šrajduje
po kluzké cestě, když z kolejí se vysmekne
a šourem jede. Vz Snejdrovati. Na mor.
Zlínsku. Brt.

Šrák, u, šráček, čku, m., z něm. der
Schrägen, das Gestell = podstavek. Kom.
Š. na necky, tkadlcovský na přízi. Rohn. Š.
(věšák) na šaty. Dch., Kšá. Š. u soukenníků
= stavítko, na kterém cívky n. potáče stojí
a odkud niti na snovadlo převádějí, die
Scharlatte, -bank. Nvk. — Š. = kozlík, š.
na chléb, na tvaroh, das Gestell. Vz Šráky.

Šrakličky, pl., f. = místo za vozem n.
na voze, kam se lecjakés věci ukládají,
šejtroch, šejtrok, die Schosskelle. D.

Šráky, na Mor. = šle, kšandy. Nl., Jg.,
Brt., Škd., Šd. — Šráky = pochvy, das
Pferdegeschirr. Slez. Pk.

1. Šrám, a, m., osob. jm. Vz Tk. V. 63.,

65, 66.

2. Šrám, u, šrámek, mku, šrámeček,
čku, m. = jizva (po ráně sečné), pruh, liska,
cicatrix, der Hieb, die Schramme, Narbe. V.
Pruh, š., streifenförmige Narbe, liska, flache
Narbe. Nz. lk. Rus. šram, pol. szrama, něm.
Schramme, střněm. schräm. Mz. 334. Když
se zajitřený vřed zavře, strupem potáhne,
naposledy však š. zůstává. Kom. Ať se rána
zacelí, šrám přece zůstává. Sych. V osidla
světa upadne a z těch bez š-mů neujde. Vš.
Kdo v cizí hnízda zanáší, š-rny na tváři od-
náší. C. M. 122. — Š. v kamenných dolech =
podkop (měkké vrstvy pod tvrdou skalou),
der Schram. Vz KP. III. 29. — Š. v bota-
nice - místo po odpadlém dílu patrné n. p.
listní, po listu na lodyze nebo větvi zbý-
vající, die Fruchtnarbe. Rst. 503.

Šráma, y, f. = pokuta, trest, die Strafe.
Všichni najdou šrámu před Bohem. Exc.

Šrámací nosák = šrámovka. Hř. S. stroj,
die Schrämmaschine. Hř.

Šrámač, e, m. == havíř dělající šrám, der
Schramhauer. Hř.

Šramání, n. = dělání šrámu, das Schrä-
men. Hř.

Šramář, šramovač, e, m., v horn., der
Schrämhauer. Šm.

Šrámati, v horn. schrämen. Bc.

Šramatka. y, f., kleinia, die Kleinie, rostl.
Rstp. 916. Š. oleandrolistá, k. neriifolia; čár-
kovaná, k. anteuphorbium. Ib.

Šrámatý, cicatricosus, narbig — brada-
vicemi obrostlý, na př. rokyt kapradí stro-
movitého. Rst. 503.

Šrámek, mku, m malý šrám, das Närb-
chen. S. ústní, cicatricula stomatis, das Mund-
närbchen, díra klová na semeně. Rst. 161.
— Š, mka, m., osob. jm. Vz Tk. III. 421.,
S. N., Tf. 175.

Šrámice, e, f., v horn., der Schrämspiess
(zugespitztes Eisen ohne Stiel). Šm.

Šramocení, n., das Getöse, Geräusch. Vz
Šramotiti.

Šramot, šromot, u, m. = šramocení, das
Getöse, Geräusch. Pref.

Šramota, y, f. = šramot, der Lärm, das
Unwesen. Mor.

Šramotiti, šromotiti, il, těn a tění n. cen,
cení; -tívati — šramot dělati, bouřiti, třís-
kati, tlouci na něco, lärmen, tosen, Getöse
macher, Geräusch machen; škrábati, ritzen;
se = šramotiti, lärmen, rauschen; se šra-
motem se hýbati, sich schwer und mit Ge-
räusch fortbewegen. V., Jg. — čím na koho
n. proti někomu: kordem (s hurtem naň
jíti). — co = ostřím poškrábati. — kde.
Co to v komoře šramotí? Us.

Šramotný = hlučný, geräuschvoll. Dch.

Šramovačka, y, f., der Schrämhammer,
v horn zvláštní motyka se špicem, tak že
topůrko u prostřed jest. Am.

Šramovák, u, m., die Schrämhaue. Vys.

Šramování, n., vz Šramovati.

Šramovaný; -án, a, o, geschrammt. —-
čím. Čelo ranami š-né. Vz Šrám, Šramovati.