940

Šramovati = vodorovné sekati, senkrecht
hauen, schrämen, Šp.; šrámy dělati, kordem
n. mečem sekati, Schramme machen, hauen.
Ros. — co: skálu (šrám v ní dělati, žlábek
ku snadnějšímu vysekáni rudy). Vys.

Šramovice, dle Budějovice, místo ve
spišské stolici v Uhřích. Vz Tk. IV 274., 280.

Šramovina, y, f. — šrám. — Š. = od-
padky ze šrámu, der Schramabfall. Hř.

Šrámovitosť, i, f., die Narbigkeit. Ros.

Šrámovitý = šrámy mající, jizvitý, nar-
big. Jan š-tý. Pč. 19. Š. tělo. Jel.

Šrámovka, y, f., v horn., der Schram
spiess, die Schrambaue. Vz Šrámaci. Bc.

Šrámový. S. vrstva, die Schrambank,
Schramschichte, š. uhlí, die Schramkohle,
plast, die Schrambank, proplastek, das
Sehrammittel, zálom, der Schrameinbruch.

Šraná, y, m., osob. jm. Šd.

Šraňák, a, m., osob. jm. Šd.

Šraněk, šraňk, u, m., šraňky, pl., m.,
z něm. der Schrank dlouhé dřevo k za-
pažení něčeho. Sraněk ku zavření cesty
(zapadací závora; u mýta: zápora mýtní,
J. tr., vz Drouh), der Schlagbaum. Š-ky =
mříže, čára nebo ohrada v turnajích, die
Schranken. V. Do šraňků zavřen. Kom.
Běhouni ze šraňku (obruby) k cíli chvátají.
Kom. V šraňcích se bíti, do šraňků vstou-
piti, Us.; v šraňcich se potýkati. V š-cích
někoho držeti. Kom. V šrancích stál nálezu
na sebe očekávaje. Žer. Z mezí a š-ků vy-
stoupiti. Kram. Čf. Žer. Záp. I. 56., 110. —
Šraňk = váha (1615). Er. — Pila nemá
šraňku (zuby nejsou vyhnuty). Mor. Mřk.

Šrank, a, m., osob. jm. Vz Tk. II. 429.

Šraňk, vz Šraněk.

Šraňkovati šraňky hraditi, schränken.
Jelen šraňkuje — rozkročeně chodí, schrän-
ket, setzt die Füsse aus einander.

Šraňkovní, Schranken-. S. hra = das
Turnier,

Šraňkovník, u, m. = klíč ku roztaho-
vání zubů pily. Us. Jg.

Šraňkovství, n. = hra v šraňcich, das
Turnier. Vus.

Šraňkový, Schranken-. Kon.

Šrátka, y, f. = houska šrátková, natr-
žená, hvězdička. Us. Dch.

Šrátkový, vz Šrátka.

Šrble, e.f., die Schirbel in den Eisen-
hämmern. Šm.

Šreberka, y, f., schrebera, rostl, cesmi-
novitá. Rostl. I. 226. a.

Šrědьnь., medius, střední. Mkl. B. 155.

Šreflová, é, f., Schröfelsdorf, ves u Znojma.
Tč,

Šrek, u, m. = sochor ku zastavení prámu,
druh voradla, der Schreck. Šrekem plavci
vor zastavují. Us.

Šremlice, e, f. = šárka u vozu, der Kiipf-
stock. Š. = ploské dřevo po délce na ná-
pravě ležící a k ní přibité. Sr. něm. dial.
schräm, kosý. Mz. 334.

Šrendík, u, m., die Lätte, der Mistha
ken in der Fleischbank.

Šreňks (Szreňsk), a, m., mě. v Polsku.
Vz S. N.

Šrim, Šrem, a, m. (Szrem), něm. Schrimm,
mě. v Pozňansku. Vz. S. N.

Šrol, a, m., osob. jm. Vz Tk. III. 553.,
IV. 742., V. 69., 71., 73., S. N.

Šrom, a, m., osob. jm.

Šromot = šramot, der Lärm. Klš. Ten
nadělá š-tu! Sd.

Šromota, y, m., osob. jm. Šd.

Šromotiti = šramotiti, lärmen. Mor. a ve
Slez. Šd., Klš.

Šromucha, y, f., pterois antennata, der
Fühlhornträger.

Šrondlík, u, m. = šnodlík. D. U Nové
Kdyně a v Klat. Tf. Rgl.

Šrot, u, m., z něm. das Schrot = obilí
na hrubo, na polo mleté, tluč obilní. Rk.
U Opavy: šrůt, gt. šrůtu. Klš. Š-em ječme-
novým krmí se prasata. Us. Š., z hruba ro-
zemleté a nepropytlované obilí n. slad (tluk).
Vys. Pustil jen na š. (říká se o práci na
odbyt, ledabylo). Č. M. 525. To je másko
šrotem (říkají, je-li hodně masa na žebrách).
U Rychn. Msk. Cf. Ovesní drob, Hafer-
schrot. D.

Šrotěnka, y, f., nereis, der Schwarzzahn.

Šrotéř, e, m., vasator, der Schroter. Tk.
II, 371. Vz Šrotýř.

Šrotéřství, n., das Schroten. Šd.

Šrotník, u, m. = šrotovník.

Šrotovati, šrotiti, il, cen, eni, z něm.
schroten = na hrubo, na polo mléti, vz
Šrot. — abs. Veverka šrotuje (vybirá se-
mínka ze šišek). Us. — co : slad, ječmen. —
co, jak. Obilí na krupičku š. Us. Pšenice
se šrotuje přes latinu (Siebwerk). Vys. —
se {táhnouti, pryč jíti). Šrotuj se! Us. Vrů. —
se s čím, s kým kudy kam (= těžce po-
hybovati někam). Šrotovali se s ním na po-
pravu. Sych. S vozy a se vším přes vrchy,
hory, doly se šrotovati. Kom. Taky to s tím
mrzákem nohou dost srotí (dosť tancuje).
V Kunv. Msk. — se odkud. Šroť se ze
dveří. Us. Zkr. — se supinem. Šrotoval
se (= šel) hledat své ženy.

Šrotovně, ého, n. = peníze od mletí, der
Malzbrechlohn. Suk.

Šrotovní, Schrot-. Š. úřad. Mus. Vz Šro-
tovník.

Šrotovník, u, m. = truhlík šrotový (šro-
tovní), truhla šrotová, spodní, der Schrot-
kasten, Vorderkasten. Prm. IV. 237. — 2. Jen
ku šrotování upravené složení bez moučnice,
bez pytlování, die Schrotmühle. Us, Kal., Jg.,
Šp. Š., mlýnek na slad, die Brechmaschine,
Schrotmühle, das Brechwerk. Suk. Š. vál-
cový, die Walzenschrotmühle. Šp.

Šrotový, Schrot-, Š. truhla, truhlík, ká-
men, mouka, otruby. Us., Prm.

Šrotýř, e, m. = kdo piva n. vína do
sklepa spouští, sudy šrotuje, skladač, líhař,
der Schröter, Spünder; 2. mlynář šrotující,