941

der Schröter; zízala, der Schröter. Kai.
hosp. 1810.

Šrotýrna, y, f. = šrotavní mlýn, die
Schrotmühle. Šm.

Šrotýřský, Schrot-. Š. provaz. Jg.

Šroub, u, šroubek, bku, šroubeček,
čku, m. Pol. szrub, slov. šruba, mor. šrub,
hluž. šrub = točenice, svěradlo, z něm die
Schraube, střněm. schrübe. Mz. 334. Š. =
jest válec mající na jedné straně do kola
kosmo jdoucí vruby a hodící se do matice
podobnými vruby opatřené: vratidlo, svě-
radlo, točenice, Jg., vruták, vrutidlo, vrutík
(nov.), Rk., vrutice, točidlo. Šp. Matka (ma-
tice), hnízdo š-u, Nz.hlava, závit š-u; klíč,
klika, vřeteno š-bu. Šp. Š. bezkonečný čili
Archimedův, lodní, vz více v S. N., plochý,
Nz.; š. k vytahování věcí z ran, V., přední,
D., vodicí, měřicí, koncový (u zbraně), Us.,
vstrkovací, Vater-, Vys., do poklopky, do
rohovníku, na trám, oponový, s matičkou,
železný, do dřeva, do podešvů, Kh., čepový,
(die Schwanzschraube, u tlustšího konce
hlavně), Šp., lodní Resslův, vz KP. II.104.,
25., 14., 12., (14., 18.), 17., zadní, k hracím
stolkům, mosazný, s ušatými n. okřídlenými
maticemi, Flügelmutter-, na zrcadla, do zr-
cadel, do nápravy, Šp., lební (Heineův),
lební obyčejný (vz Nástroje trepanační), na
kořínky (zubů), vz Nástroje na zuby. Cn.
S. řídicí n. stavěcí, die Stell-, dřevěný, ku-
želitý, die Holz-, konische Sch., napravovací,
die Rektificir-, drobnoměrný, die Mikro-
meter- (mikrometrický), přitužovací n. pří-
tužný, die Press-, vodorovně řídicí n. sta-
věci, die Horizontal-, zdvíhací, die Eleva-
tions-, Nz., mateční n. vnitřní, die Mutter-,
hlavový n. s hlavou, die Kopf-, dvojitý, die
zweifache Sch., svorník š-bu, der Schrauben-
bolzen, otočka š-bu, der Schraubengang, š.
přitáhnouti, nachschrauben. Šp. Š-by do-
pravné, die Transport-, řemenový, spojovací,
Prm. V. 25., hřídelový, die Wellen-, Čsk.,
ostrý a tupý, scharfe und flache Sch. Ck.
Š. ku zadnímu a přednímu vozíku, Spindel-
stück zur Hinter- u. zur Vorderzange. Skv.
Pracovati jako š. (úsilovně). Us. U Nové
Kdyně. Rgl. Š-bem něco přitáhnouti.

Šrouba, y, f. = šroub. Slov.

Šroubák, u, m., der Schraubendreher. Rk.

Šroubatka, y, f., salmacis, der Schrau-
benfaden, rostl. Rstp. 1871. Š. pětková, s.
quinina; desítková, s. decimina; lesklá, s.
nitida. Ib. 1872.

1. Šroubek, bka, m. = hlemýžď, die
Schnecke. — Š-, osob. jm. — Šroubek, bku,
m. = šroubový parník. Us. Jeli jsme do
Zbraslavi po šroubku. Vz Šroubový. Us.

2. Šroubek, vz Šroub.
Šroubenka, y, f., der Schraubensatz. Šm.

Šroubka, šroubovka, y, f. = ručnice
šroubovaná, das Schraubgewehr. Ros.

Šroubní = šroubový, Schrauben-.

Šroubník, u, m. = nástroj u postřiko-
vače, die Wanke, ein Klötzchen mit einer
Schraube. Nomencl.

Šroubořez, u, m. = nástroj ku řezání

šroubů, die Schraubenschneidemaschine, der
Schraubenzug. Techn., Šp.

Šroubotah, u, m., der Schraubenzieher.
Š. točený, malý, veliký, Skv.

Šroubovací, Schraub-. Šm.

Šroubovák, u, m. = vývrtka, výtočka,
der Schraubenzieher; š. řemenový, der Rie-
menschraubenzieher. Šp.

Šroubování, n., das Schrauben.

Šroubovaný; — ván, a, o, geschraubt.
Š. hřebík, Reš., klika u dveři, ručnice. Ros.

Šroubovati, -vávati, schrauben.—co.=
šroubem zdvíhati, tlačiti. — co kam: na
šráky (šrouby pohybovati). Kom. — abs.
Ten šroubuje (= utíká)! Us. — se. Ten se
š-buje (= otáčí). Us. Sd. Hybaj, ať se šrou-
buješ (= táhneš, odejdeš) ! Us. Msk.

Šroubovice, e, f. = šroubová křivka, die
Schraubenlinie. Vz KP. IL 13., S. N.

Šroubovna, y, f. = nástroj k držení věci
nejaké n. p. kousku železa, které se pilovati
má, der Schraubenstock. Ros.

Šroubovný, od šroubovny, Schrauben-
stock. Š. rámec. Techn. II. 256.

Šroubový, Schrauben-. Š. lis, Techn.,
vřeteno, matice, S. N., křivka (šroubovice),
klínec, mikrometr (drobnoměR), Nz., čára
(šroubová, kroucená), Šp., stojka, der Schrau-
benstempel, závit, das Schraubengewinde,
Bc, parník (šroubek), das Schraubendampf-
schiff, der Schraubendampfer.

Šrouf, šroufovati atd., Reš., lépe: šroub
atd. Jg.

Šroumati se = klátiti se, grätschein.
U Žamb. D.

Šrub, u, m., die Schraube. Mor. Tč, Škd.

Šrubař, e, m., osob. jm. Šd.

Šrubovati = šroubovati. Mor. Brt., Tč.

Šrubovník, u, m. = šroubovna.

Šreti = sršeti; šršlavý = sršlavý. D.

Šrucha, y, f., portulaca, der Portulak.
Š. obecná, p. oleracea. Rstp. G46., FB. 79.,
Čl. Kv. 305., Slb. 564., S. N.

Šruchovec, vce, m., portulacaria. Rstp.
648.

Šruchovitý. Š. rostliny, portulaceae: sou
listka. šrucha, prchleš, tučnec, šruchovec,
melok, batolka, nehtovec, chrustavečka,
plevucha, kýlatka. Vz Rstp. 645. a násl.,
Slb. 563., S. N.

Šruchovník, u, m. = šruchovec. Rostl.

Šrut, u, m. = tasenice ku pažení dolů
(bání), z něm. Schrot, vz Mz. 334. — Š.,
Schrut, samota u Dobříše. PL. = Š. = šrot.
Vz toto. — Š., a, m., osob. jm. — Šrůta,
y, f,, osob. jm.

Šriita, y, f., v horn, das Schrot (das Ge-
bäude an der Seite der Radstube). Šm.

Šrutek, tka, m., osob. jm. S. Jos. Ant.,
konsist. rada a kanovník v Kr. Hradci, čes.
spisovatel, nar. ²/₈ 1822. Vz Tf. H. 1. 203.,
S. N. — Š-, tku, m. Š. masa = kus masa
do komína pověšeného nebo již uzeného.
U Opavy. Klš.