945

hiza; laločitý, o. lobata, čtverolístkatý, o.
tetraphylla; jedlý, o. esculenta; bahní, o.
palustris; tlustolodyhý, o. crassicaulis. Rstp.
262. Cf. S. N. Š. obecný (kyselý, na Slov.
zaječí), růžkovatý, citlivý. Jg. Vz Schd. II.
312., Čl. 67., Kk. 242., FB. 85., Čl. Kv.
321., Slb. 635.

Šťavelec, lce, m., das Sauerkleesalz. Tpl.

Šťavelovitý. Š. rostliny, oxalideae: ka-
rambola, šťavel. Rstp. 259., Kk. 242., Slb.
635.

Šťavelový kámen, der Oxalstein. Nz. lk.
S. sůl, das Kleesalz. Rostl. III. b. 186.
Šťavík, u, m. = šťavel. Kom.

Šťávinka, y, f., epipogium, rostl. Slb.
243.

Šťaviny, pl., f., die Säfte. Šm.

Šťavistý, saftvoll. Šm.

Šťávnatosť, i, f. = plnost šťávy, die
Saftigkeit. — Š. = nemoc rostlin, z nemír-
ného množství potravy pocházející, die Voll-
saftigkeit; též neduh živočišný. Ja.

Šťavnatý = plný šťávy, sokatý, succosus
saftig, mnoho kapaniny obsahující ku př.
višně. Rstp. 504. Š. vlákno. Nz. Š. hruška,
jablko atd.

Štávní, Saft-. Š. lis. Dch.

Šťávnice, e, f., pl. šťávnice nádržky,
žíly v rostlině, dutiny ve sklípkatině kulo-
vaté, zřídka podluhovaté, obsahující šťávy
někdy v látky pevné zkřehlé na př. silice,
klovatina, pryskyřice atd., die Saitbehälter,
Saftgefässe, receptacula succi. Rst. 504. No-
vější botanika jich neuznává. S. N. U živo-
čichů slovou také mléčnice, die Milchadern. —
Š., e, i, mesto baňské Uhřích, Schemnitz,
Schemnicium. Jíti do Š-e. Us. — Šťávničan,
a, m., Schemnitzer; pl. -ané. — Štávnický.
Vz S. N.

Šťávník, u, m. = šťovík, vz Šťavel.
Slov. — Š., městečko v Liptově, Klein-
Schemnitz.

Šťávný (šťavnatý), Saft-, saftig. Š. barvy,
Saftfarben, zeleň (řešetláková), das Saftgrün.
Nz. Š. žíly (n. odvodné, venae). Krok., I. b.
70., slivky. Šír v Kroku II. 322.

Šťávochoroba, y, f., die Diskrasie, Humo-
ralkrankheit. Šm.

Šťávochorobosloví, n., die Humoralpatho-
logie. Šm.

Šťávovitosť, i, f. = šťavnatost. D.

Šťávovitý = šťavnatý. D.

Šťávový, od štávy, Saft-. — Š., od šťávu,
Sauerampfer-. Bern.

Štbol, u, m. = strboul ? Jelení koření má
kořen črný a š. ušlechtilý. Jád.

-ště. V obecné mluvě mají některá slova
v -ště ukončená v gt. -štěte m. -ště: bičiště.
Jména v -šte ukončená jsou rodu středního. —
Přípona -šte ve vých. Čech. zřídka se ob-
jevuje, obecně vládne -sko: vohnisko, spa-
lenisko m. ohniště, spaleniště. Jir. — Před
-ště dlouhá kmenová samohláska se skracuje:
klouzati — klouzačka — kluziště. Brs. 2. vy-
daní. 225.

Štěbati = štěbetati. Slov. Bern.

Stébel, blu, štěblík, u, m. = stupeň na
řebříce, die Leitersprosse. Slov. a mor. Tk.,
Bern. Vz Špruha.

Štěbelík, a, m., osob. jm.

Stěber, bra, m., osob. jm.

Štěbet, u, m. = štěbetání, das Geschnatter,
Gezwitscher, Geschwätz. S. ptačí (švítor),
stračí, husí. Ros., Koll. Sl. dc. I. 34. Příp.
-etъ. Mkl. B. 189. (Hý.). Š. 'ululatus) vojska.
BO. Prázdný š. Sš. Ob. 317. (Hý.). Vyta-
žechu z města s velikým depsáním a štěbe-
tem Jir. exc. Kde husy, tu smrad a štěbety,
kde ženy, tu svár a klevety. Rým., M. 395.

Štěbeta, štěbetka, štěbýtka, y, m., ště-
betač, e, štěbetal, a, štěbetář, e, m.

kdo štěbetá, der Plauderer, Schwätzer. Měst.
bož. IV. 319., Jg. Š-tal ve škole, der Schwät-
zer. Dch.

Štěbetalka, štěbetářka, štěbetačka,
štěbetka, j, f., die Plaudererin, Schwät-
zerin.

Štěbetání, n., das Gezwitscher, Geschrei,
Geschnatter. Š. ptačí, V., stračí, Br., husí.
D. — Š. = žvání, das Geschwätz, Geplauder.
Sych. Š. bab. Jel. Š. právě jako skřivánka
na hromnice bezpotřebné zpívání. Ctib. Hd.

Štěbetář, e, m., vz Štěbeta.

Štěbetářka, y, f. štěbetalka.

Štěbetati, -betám a -beci; -távati, o ptá-
cích: švihlati, zwitschern, schnattern, gak-
kern. Jg. — abs. S. jako husy. D. Straka
štěbetá. Kom. Šteboce jako vlaštovka. Mt.
S. — co. To už všichni vrabci štěbetají. Us.
Dch. — kde. Tři sta ptáčků š-talo v tom
lésku jaborovým. Co jsou oni š-tali? Sš. P.
749. A pod Vackovým (domem) husy ště-
betají, krásné Nanynce vlasy rozplétají. Sš.
P. 438. — Š. oleptati, klepati, špitati,
zváti, klábositi, lallen, schwatzen, plaudern.
Jg., Jel., Puch. — abs. Dítě štěbetá (počíná
mluviti). Tkad. Jako tistka štěbečeš. Dh. 141.
Varhany ač vznie, však sě nemodlé, a též
i jeptišky, jenž štěbecí a nevědí co, jako
straky. Hus I. 308. — s kým kde kdy:
ve škole mezi vyučováním se sousedem. —
jak (o čem). Mnoho štěbetají o zákonu
bez rozvahy. Sš. II. 301. (Hý.). Kdyby babě
hubu zašil, ona nosem štěbetá. Prov. — Vz
Ščebotati.

Štěbetavě - žvavě, plauderhaft. Jg.

Štěbetavka, y, f. = štěbetalka. R. zv. 200.

Štěbetavosť, i, f. = tlachavosť, klábosi-
vosť, žvástavosť, die Plauderhaftigkcit. D.

Štěbetavý - štěbetný, plauderhaft. D.

Štěbetil, a, m., der Plauderer, Plapperer.
Us. Jg.

Štěbetilka, y, f., die Plaudererin, Plap-
pererin. Us.

Štěbetka, y, f. = štěbetalka. Nitra. VI. 241.
Štěbetlivosť, i, f. = štěbetnosť. Pol.
Štěbetlivý štěbetný.
Štěbetnice = štěbetalka.
Štěbetník, a, m. - štěbeta.



	945

	hiza; laločitý, o. lobata, čtverolístkatý, o. tetraphylla; jedlý, o. esculenta; bahní, o. palustris; tlustolodyhý, o. crassicaulis. Rstp. 262. Cf. S. N. Š. obecný (kyselý, na Slov. zaječí), růžkovatý, citlivý. Jg. Vz Schd. II. 312., Čl. 67., Kk. 242., FB. 85., Čl. Kv. 321., Slb. 635. Šťavelec, lce, m., das Sauerkleesalz. Tpl. Šťavelovitý. Š. rostliny, oxalideae: ka- rambola, šťavel. Rstp. 259., Kk. 242., Slb. 635. Šťavelový kámen, der Oxalstein. Nz. lk. S. sůl, das Kleesalz. Rostl. III. b. 186. Šťavík, u, m. = šťavel. Kom. Šťávinka, y, f., epipogium, rostl. Slb. 243. Šťaviny, pl., f., die Säfte. Šm. Šťavistý, saftvoll. Šm. Šťávnatosť, i, f. = plnost šťávy, die Saftigkeit. — Š. = nemoc rostlin, z nemír- ného množství potravy pocházející, die Voll- saftigkeit; též neduh živočišný. Ja. Šťavnatý = plný šťávy, sokatý, succosus saftig, mnoho kapaniny obsahující ku př. višně. Rstp. 504. Š. vlákno. Nz. Š. hruška, jablko atd. Štávní, Saft-. Š. lis. Dch. Šťávnice, e, f., pl. šťávnice nádržky, žíly v rostlině, dutiny ve sklípkatině kulo- vaté, zřídka podluhovaté, obsahující šťávy někdy v látky pevné zkřehlé na př. silice, klovatina, pryskyřice atd., die Saitbehälter, Saftgefässe, receptacula succi. Rst. 504. No- vější botanika jich neuznává. S. N. U živo- čichů slovou také mléčnice, die Milchadern. — Š., e, i, mesto baňské Uhřích, Schemnitz, Schemnicium. Jíti do Š-e. Us. — Šťávničan, a, m., Schemnitzer; pl. -ané. — Štávnický. Vz S. N. Šťávník, u, m. = šťovík, vz Šťavel. Slov. — Š., městečko v Liptově, Klein- Schemnitz. Šťávný (šťavnatý), Saft-, saftig. Š. barvy, Saftfarben, zeleň (řešetláková), das Saftgrün. Nz. Š. žíly (n. odvodné, venae). Krok., I. b. 70., slivky. Šír v Kroku II. 322. Šťávochoroba, y, f., die Diskrasie, Humo- ralkrankheit. Šm. Šťávochorobosloví, n., die Humoralpatho- logie. Šm. Šťávovitosť, i, f. = šťavnatost. D. Šťávovitý = šťavnatý. D. Šťávový, od štávy, Saft-. — Š., od šťávu, Sauerampfer-. Bern. Štbol, u, m. = strboul ? Jelení koření má kořen črný a š. ušlechtilý. Jád. -ště. V obecné mluvě mají některá slova v -ště ukončená v gt. -štěte m. -ště: bičiště. Jména v -šte ukončená jsou rodu středního. — Přípona -šte ve vých. Čech. zřídka se ob- jevuje, obecně vládne -sko: vohnisko, spa- lenisko m. ohniště, spaleniště. Jir. — Před -ště dlouhá kmenová samohláska se skracuje: klouzati — klouzačka — kluziště. Brs. 2. vy- daní. 225.	Štěbati = štěbetati. Slov. Bern. Stébel, blu, štěblík, u, m. = stupeň na řebříce, die Leitersprosse. Slov. a mor. Tk., Bern. Vz Špruha. Štěbelík, a, m., osob. jm. Stěber, bra, m., osob. jm. Štěbet, u, m. = štěbetání, das Geschnatter, Gezwitscher, Geschwätz. S. ptačí (švítor), stračí, husí. Ros., Koll. Sl. dc. I. 34. Příp. -etъ. Mkl. B. 189. (Hý.). Š. 'ululatus) vojska. BO. Prázdný š. Sš. Ob. 317. (Hý.). Vyta- žechu z města s velikým depsáním a štěbe- tem Jir. exc. Kde husy, tu smrad a štěbety, kde ženy, tu svár a klevety. Rým., M. 395. Štěbeta, štěbetka, štěbýtka, y, m., ště- betač, e, štěbetal, a, štěbetář, e, m. kdo štěbetá, der Plauderer, Schwätzer. Měst. bož. IV. 319., Jg. Š-tal ve škole, der Schwät- zer. Dch. Štěbetalka, štěbetářka, štěbetačka, štěbetka, j, f., die Plaudererin, Schwät- zerin. Štěbetání, n., das Gezwitscher, Geschrei, Geschnatter. Š. ptačí, V., stračí, Br., husí. D. — Š. = žvání, das Geschwätz, Geplauder. Sych. Š. bab. Jel. Š. právě jako skřivánka na hromnice bezpotřebné zpívání. Ctib. Hd. Štěbetář, e, m., vz Štěbeta. Štěbetářka, y, f. štěbetalka. Štěbetati, -betám a -beci; -távati, o ptá- cích: švihlati, zwitschern, schnattern, gak- kern. Jg. — abs. S. jako husy. D. Straka štěbetá. Kom. Šteboce jako vlaštovka. Mt. S. — co. To už všichni vrabci štěbetají. Us. Dch. — kde. Tři sta ptáčků š-talo v tom lésku jaborovým. Co jsou oni š-tali? Sš. P. 749. A pod Vackovým (domem) husy ště- betají, krásné Nanynce vlasy rozplétají. Sš. P. 438. — Š. oleptati, klepati, špitati, zváti, klábositi, lallen, schwatzen, plaudern. Jg., Jel., Puch. — abs. Dítě štěbetá (počíná mluviti). Tkad. Jako tistka štěbečeš. Dh. 141. Varhany ač vznie, však sě nemodlé, a též i jeptišky, jenž štěbecí a nevědí co, jako straky. Hus I. 308. — s kým kde kdy: ve škole mezi vyučováním se sousedem. — jak (o čem). Mnoho štěbetají o zákonu bez rozvahy. Sš. II. 301. (Hý.). Kdyby babě hubu zašil, ona nosem štěbetá. Prov. — Vz Ščebotati. Štěbetavě - žvavě, plauderhaft. Jg. Štěbetavka, y, f. = štěbetalka. R. zv. 200. Štěbetavosť, i, f. = tlachavosť, klábosi- vosť, žvástavosť, die Plauderhaftigkcit. D. Štěbetavý - štěbetný, plauderhaft. D. Štěbetil, a, m., der Plauderer, Plapperer. Us. Jg. Štěbetilka, y, f., die Plaudererin, Plap- pererin. Us. Štěbetka, y, f. = štěbetalka. Nitra. VI. 241. Štěbetlivosť, i, f. = štěbetnosť. Pol. Štěbetlivý štěbetný. Štěbetnice = štěbetalka. Štěbetník, a, m. - štěbeta.