946

Štěbetnosť, i, f. — štěbetavosť, zvavosť,
die Schwatzhaftigkeit, Schwätzigkeit. V.,
Sych.

Štěbetný, štěbetlivý = žvavý, mnoho-
řečný, klevetný, zwitschernd, schnatternd;
geschwätzig, schwatzhaft, plauderhaft. V.,
Ros. Š. žena. Ros. Š. jazyk. Bel. Laštovice
sú ščebotné; ščebotné sú baby. Slov. Tč.
Když uvidíš ščebotného, varuj sa od něho,
má jazyk jako lopatu, vžene ťa do zlého.
Slov. Tč. Ščebotná vlaštovka, žena. Na
Ostrav. Tč. Ščebotný chce přede všemi
všecko vyjeviti. Na Mor. Tč. Přišel by un
(on = déšť), můj Bože, pro zlé lidi němože,
pro ty baby klebetné, pro děvčata ščebotné.
Sš. P. 206. — proti komu. Proti jiným
š-ný nebuď. Kotu.

Štěbetov, a, m., smyšlené místní jméno.

Štěbla = nástroj hornický. Am.

Štěblík, vz Štěbel.

Štěblovati = do rebríku stupně dávati.

Štěbot = štěbet

Štěbotati = štěbetati.

Štěbotný, vz Štěbetný.

Štěbotovati, vz Štěbetati.

Štěbra, y, m., osob. jm.

Štěbrati, ščebrati = štípati, stechen, zwic-
ken. — kde. Veš štěbře za uchem. Cosi
mě na rameni štěbře. U Olom. Sd. — co
odkud: kůrku z chleba, zelí z hlávky. Mor.
Šd.

Štěbýtka, vz Štěbeta.

Štěček, čka, m. = polní vrabec, švihlík,
passer arboreus, der Holzsperling. D. Dle
Bzd. der Waldspecht.

Štědie = ščedí, potomstvo. BO. Vz Ščedie.

Štěditi, il, ění, zastr. — spořiti, šetřiti,
sparen, schonen. Rostl. III. b. 373.

Štědnosť, i, f. = šetrnost', die Sparsam-
keit, zastr. Jg.

Štědný, zastr. = šetrný, schonend, spar-
sam.

Štědrá, é, f., ves u Žlutíc. Vz Tk. II.
106., III. 620., 619., 186., V. 204.

Štědrák, a, štědráček, čka, m. — štědrý
člověk, der Freigebige. To je štědráček
(ironicky)! Ros.

Štědráková Lhota, Tschödrich, ves u Šum
berka na Mor. Té.

Štědrata, y, m., osob. jm.

Štědře = neskoupě, hojně, freigebig. S.
sobě vésti, koho chovati. V. — Š. = ve
mnoze, silně, hojně, přílišně, sehr, stark,
viel, reichlich. Š. píti, V.; slzy š. vylévati,
Troj., se něčímhonositi. Br. Kámen olejem
š. polil. Plk. Že se k němu štědře ohlásí.
Žer. 325. Víno šťědře s vodú směsil. Pass.
614. On jest mluvil štědře, že na mne chce
hodnověrným a hodným svědomiem pro-
vésti. NB. Tč. 139. Sladce a štědře k prosbě
jemu si se poddal řka: Co chceš tobě uči-
ním. Hus II. 84.

Štědré, ého, n., Stiedra, ves u Žlutice.
PL. Vz S. N.

Štědřec, m., der Feigebirge. Šm.

Štědřenec, nce, m., galega, die Geisraute,
rostl. Š. obecný, g. officinalis. Rstp. 371.,
Kk. 255., Slb. 526.

Štědřeti, el, ení, freigebig werden. Jg.

Štědřík, a, m., Stiedřik, ves u Jesenic.
PL., Tk. I. 625., III. 660.

Štědřitel, e, m., der Schenker. Š. ctnosti.
Sš. Hc. 37. (Hý.).

Štědřiti, il, en, ení = štědře udělovati,
freigebig bieten. — komu co. Dch. Po
dnech rozkoše, má drahá, jakou mně jsi
štědřila. Č. R. st. 18.

Štědrodárce, e, m., freigebiger Schenker.
Š. milosti. Hus.

Štědrodárný, freigebig spendend. Dch.

Štědrodenní večeře = na štědrý den.
Mor. Brt.

Štědrou, é, m., smyšlené jm.

Štědronín, a, m., Stiedronin, ves u Či-
melic. PL.

Štědrosť, i, f. = neskouposf, dobročinnosť,
die Freigebigkeit, Mildthätigkeit. Š. doká-
zati k někomu. V. Ten není od štědrosti,
der ist nicht von Gebersheim. Dch. Ve své
štědrosti dal mu pět zl., lépe: svou štěd-
rostí, ze štědrosti, ze štědroty. Km. Jak
chceš zóstat v uctivosti, nevychvaluj své
ščedrosti; Ščedrosť mírná jest upřímná, ščed-
rosť k marnosti nemá vzácnosti; Člověk sobě
chválu někdy získat usiluje, když svú ščed-
rosť před jinými vyhlašuje. Mor. Tč. Drž
sa ščedrosti, chraň se čkúposti. Slov. Tč.
Aj již ukázána jest Kristova štědrosť z ve-
liké večeře a veliká pilnosť z posielánie
trojieho sluhy; Lakomstvie v zboží muož
přemoženo býti štědrosti. Hus II. 256., III.
185. Strany přísloví vz: Almužna, Dar,
Dáti co komu, Dobrota, Groš, Míti, Přáti,
Ptáti se, Štědrota, Štědrý, Uděliti. -- Š. =
hojnosť, die Reichlichkeit. — Vz Štědře,
Štědrý, Štědrota.

Štědrota, y, f = štědrost V. Příp. -ta.
Mkl. B. 165. Přílišná š., hotová chudoba (holá
žebrota). Prov. Jg. Rychlá š. nejlepší. Č.,
Pk. V tomto čtení ukazuje spasitel svú štěd-
rotu a pilnosť a lidskú nevděčnost'; štědrotu,
že učinil večeři velikú; Člověk znamenaje
boží nesmírnú štědrotu, jíž každému vuoli
nasycuje, jíž se sám dává k věčnému po-
žívání. Hus II. 251., III. 318. Vz Štědrost'. —
Š., y, m., osob. jm. Pal. Rdh. 1871. II. 126.

Štědrovati — štědrý večer slaviti. Na
Třeboňsku. Hů.

Štědrovečerní, Weihnachts-. Š. trh. Us.

Štědrovice, dle Budějovice, Stiedrowitz,
ves u Pacova. PL.

Štědrovka, y, štědrovnice, e, f. == vá-
nočka, der Weihnachtsstritzel.

Štědrovnice, e,f. vánočka. Us. v Krkonš.,
u Jič., u Tábora. Kšá., Dšk., Sít. U morav.
Jičína : štědrounice.

Štědrovnička, y, f. = štědrovnice.
Štedrý; (zastr. štědr) a, o, komp. štědřejší.
Š. = kdo jiným se svého rád uděluje, mild-



	946

	Štěbetnosť, i, f. — štěbetavosť, zvavosť, die Schwatzhaftigkeit, Schwätzigkeit. V., Sych. Štěbetný, štěbetlivý = žvavý, mnoho- řečný, klevetný, zwitschernd, schnatternd; geschwätzig, schwatzhaft, plauderhaft. V., Ros. Š. žena. Ros. Š. jazyk. Bel. Laštovice sú ščebotné; ščebotné sú baby. Slov. Tč. Když uvidíš ščebotného, varuj sa od něho, má jazyk jako lopatu, vžene ťa do zlého. Slov. Tč. Ščebotná vlaštovka, žena. Na Ostrav. Tč. Ščebotný chce přede všemi všecko vyjeviti. Na Mor. Tč. Přišel by un (on = déšť), můj Bože, pro zlé lidi němože, pro ty baby klebetné, pro děvčata ščebotné. Sš. P. 206. — proti komu. Proti jiným š-ný nebuď. Kotu. Štěbetov, a, m., smyšlené místní jméno. Štěbla = nástroj hornický. Am. Štěblík, vz Štěbel. Štěblovati = do rebríku stupně dávati. Štěbot = štěbet Štěbotati = štěbetati. Štěbotný, vz Štěbetný. Štěbotovati, vz Štěbetati. Štěbra, y, m., osob. jm. Štěbrati, ščebrati = štípati, stechen, zwic- ken. — kde. Veš štěbře za uchem. Cosi mě na rameni štěbře. U Olom. Sd. — co odkud: kůrku z chleba, zelí z hlávky. Mor. Šd. Štěbýtka, vz Štěbeta. Štěček, čka, m. = polní vrabec, švihlík, passer arboreus, der Holzsperling. D. Dle Bzd. der Waldspecht. Štědie = ščedí, potomstvo. BO. Vz Ščedie. Štěditi, il, ění, zastr. — spořiti, šetřiti, sparen, schonen. Rostl. III. b. 373. Štědnosť, i, f. = šetrnost', die Sparsam- keit, zastr. Jg. Štědný, zastr. = šetrný, schonend, spar- sam. Štědrá, é, f., ves u Žlutíc. Vz Tk. II. 106., III. 620., 619., 186., V. 204. Štědrák, a, štědráček, čka, m. — štědrý člověk, der Freigebige. To je štědráček (ironicky)! Ros. Štědráková Lhota, Tschödrich, ves u Šum berka na Mor. Té. Štědrata, y, m., osob. jm. Štědře = neskoupě, hojně, freigebig. S. sobě vésti, koho chovati. V. — Š. = ve mnoze, silně, hojně, přílišně, sehr, stark, viel, reichlich. Š. píti, V.; slzy š. vylévati, Troj., se něčímhonositi. Br. Kámen olejem š. polil. Plk. Že se k němu štědře ohlásí. Žer. 325. Víno šťědře s vodú směsil. Pass. 614. On jest mluvil štědře, že na mne chce hodnověrným a hodným svědomiem pro- vésti. NB. Tč. 139. Sladce a štědře k prosbě jemu si se poddal řka: Co chceš tobě uči- ním. Hus II. 84. Štědré, ého, n., Stiedra, ves u Žlutice. PL. Vz S. N.	Štědřec, m., der Feigebirge. Šm. Štědřenec, nce, m., galega, die Geisraute, rostl. Š. obecný, g. officinalis. Rstp. 371., Kk. 255., Slb. 526. Štědřeti, el, ení, freigebig werden. Jg. Štědřík, a, m., Stiedřik, ves u Jesenic. PL., Tk. I. 625., III. 660. Štědřitel, e, m., der Schenker. Š. ctnosti. Sš. Hc. 37. (Hý.). Štědřiti, il, en, ení = štědře udělovati, freigebig bieten. — komu co. Dch. Po dnech rozkoše, má drahá, jakou mně jsi štědřila. Č. R. st. 18. Štědrodárce, e, m., freigebiger Schenker. Š. milosti. Hus. Štědrodárný, freigebig spendend. Dch. Štědrodenní večeře = na štědrý den. Mor. Brt. Štědrou, é, m., smyšlené jm. Štědronín, a, m., Stiedronin, ves u Či- melic. PL. Štědrosť, i, f. = neskouposf, dobročinnosť, die Freigebigkeit, Mildthätigkeit. Š. doká- zati k někomu. V. Ten není od štědrosti, der ist nicht von Gebersheim. Dch. Ve své štědrosti dal mu pět zl., lépe: svou štěd- rostí, ze štědrosti, ze štědroty. Km. Jak chceš zóstat v uctivosti, nevychvaluj své ščedrosti; Ščedrosť mírná jest upřímná, ščed- rosť k marnosti nemá vzácnosti; Člověk sobě chválu někdy získat usiluje, když svú ščed- rosť před jinými vyhlašuje. Mor. Tč. Drž sa ščedrosti, chraň se čkúposti. Slov. Tč. Aj již ukázána jest Kristova štědrosť z ve- liké večeře a veliká pilnosť z posielánie trojieho sluhy; Lakomstvie v zboží muož přemoženo býti štědrosti. Hus II. 256., III. 185. Strany přísloví vz: Almužna, Dar, Dáti co komu, Dobrota, Groš, Míti, Přáti, Ptáti se, Štědrota, Štědrý, Uděliti. -- Š. = hojnosť, die Reichlichkeit. — Vz Štědře, Štědrý, Štědrota. Štědrota, y, f = štědrost V. Příp. -ta. Mkl. B. 165. Přílišná š., hotová chudoba (holá žebrota). Prov. Jg. Rychlá š. nejlepší. Č., Pk. V tomto čtení ukazuje spasitel svú štěd- rotu a pilnosť a lidskú nevděčnost'; štědrotu, že učinil večeři velikú; Člověk znamenaje boží nesmírnú štědrotu, jíž každému vuoli nasycuje, jíž se sám dává k věčnému po- žívání. Hus II. 251., III. 318. Vz Štědrost'. — Š., y, m., osob. jm. Pal. Rdh. 1871. II. 126. Štědrovati — štědrý večer slaviti. Na Třeboňsku. Hů. Štědrovečerní, Weihnachts-. Š. trh. Us. Štědrovice, dle Budějovice, Stiedrowitz, ves u Pacova. PL. Štědrovka, y, štědrovnice, e, f. == vá- nočka, der Weihnachtsstritzel. Štědrovnice, e,f. vánočka. Us. v Krkonš., u Jič., u Tábora. Kšá., Dšk., Sít. U morav. Jičína : štědrounice. Štědrovnička, y, f. = štědrovnice. Štedrý; (zastr. štědr) a, o, komp. štědřejší. Š. = kdo jiným se svého rád uděluje, mild-