Předchozí (949)  Strana:950  Další (951) |
|
|||
950
|
|||
|
|||
zelí, hrách, kaši, opekance, koláče, někdy
i pirohy a krúč (v zelných listech zakrútěná prosná kaše pečená ve smetaně). Buchty s makem a medem nesmějí o š. večer nikde scházeti. Rusíni na doleních krajích musí míti kutju s makem (vařenou kukuřici aneb pšeničná zrna politá medem a makem po- sypaná) a chudí horalé trenčinští púčky (šlejšky) s medem a makem. Když je při- nesou na stůl, hledí děvčata, aby tomu, kdo je u stolu nejmladší, první lžíci púčkův od úst utrhla. Které se to podaří, ta se do roka vdá. Posledním jídlem bývá smíšenina sušeného vařeného ovoce, švestek, hrušek, křížal a j., čemuž v Čechách muzika říkají. Po večeři hrají o ořechy a mladá chasa a chudobný lid chodí pod okna koledovat a dostává koláče a jiná jídla. Děvčata lijí vosk skrze ořechové skořápky a olovo přes rukověť klíče, soudíce z podoby litiny na stav budoucího muže. Také chodí děvčata třást bezem; s které strany se jim při tom ozývá štěkot psa, s té strany přijde jim ženich. Jiná zase na sv. Tomáše (21/ 12) kousne po prvé do červeného jablka, druhý den po druhé a tak každý den kousek ukousne, až konečně na dohvězdný večer, když sezvánějí na utjernu (jitřní), poslední sousto sní a do kostela jde. Prvního šuhaje, kterého na cestě strestne, zeptati se musí na jméno: toho jména dostane muže. Šuhaj zeptati se musí děvčete na jméno. V tren- čínských horách spouštějí děvčata o štědrý večer kahance na vodu, které dělají z du- bové kůry. Dovnitř dávají kousek loje, zkroutí z nití knot, rozžehnou a spustí po potoku. Je-li potok zamrzlý, vysekají jim jej šuhajci. Obrátí-li se kahanec hore vodou, doufá děvče, že se vdá na horní konec; plyne-li dolů vodou, doufá, že se vdá na dolní konec dědiny; nehýbe-li se od břehu, nevdá se toho roku; potopí-li se, zarmoutí se děvče, že musí umříti. Která milého má, ta spouští dva kahance, za sebe a za mi- lého; plynou-li světelka dolů vodou hezky pospolu, raduje se, že za sebe se dostanou, pakli se od sebe odtrhnou, vzdechne si a už jí není do zpěvu. Obyčejně přicházejí za děvčaty i šuhajci a škádlí je. Místy odlívá ten, kdo první z rána vodu do domu při- naší, buďsi chlapec, buďsi děvče, ode dne sv. Lucie (13/12.) až do vánoc každý den trochu té vody do jisté nádoby. O š. večer když má jíti na utjernu, umyje se jí. Kdo jemu nebo jí u kostela líce utře, za toho se dostane; je-li to stará žena, tedy to značí smrť. Jinde zase, když sezvánějí po třetí na jitřní, běží děvčata k potoku nebo ku řece, myjí si líčka a jdou s mokrými líčky do kostela. Po kostele jak domů přijdou, hned ulehnou a v noci prý se jim přisnije budoucí jejich muž, přijde utříti každý své nevěstě ručníkom líčko. Která vidí ve snách starého, dostane vdovce; které stará žena líčko utře, ta prý umře. Na Zvolensku v ně- kterých dědinách dávají děvčata vykvétat čerešňové haluzky, které řezají na sv. Ka- teřinu a potom v teplém místě chovají, aby do vánoc vykvetly. Kterému děvčeti nevy- kvete, ta se nevdá, ba říká se o ní, že není |
pannou; které vykvete, ta s ní jde do ko-
stela na půlnoční a který šohaj ji ulapí, za toho se dostane. Dětvanští šuhajci kdyžjdou na utjernu, mají v čižmě krejcar; když jdou z kostela, stretnou prý se s duchem budoucí své nevěsty. Také sní každý, nežli jde na jitřní, kousek česneku, aby ho na cestě Čert nevzal, který prý česnek nerád cítí. Kdo by chtěl strygy viděti, které se znají ne- vidomými spraviti a obyč. o půl noci na š. večer rejdy své provádějí, ten musil by prý počnout robiti na sv. Ondřeje (30/11) stolčík o třech nohách; každý večer až do kračunu musí na něm něco udělati, tak aby jej o š. večer dodělal. Potom nechť jej vezme do ko- stela na utjernu, tam se naň posadí a uvidí prý, co po kostele a zvláště okolo oltáře strygy vyrábějí. Jiní zase odkládají od sv. Lucie do vánoc, tedy po 13 dní, každý den po jedné třísce ale vždy z jiného dřeva. Na dohvězdný večer o půl noci složí se třísky do hromady a podpálí se; k tomu ohníčku prý se přijdou všechny strygy z ce- lého okolí ohřívat a tu prý je člověk ten vidí a pozná. Boženy Němcové Babič. 398. a násl. — z čeho. Z cizího se lidé velmi štědří ukazují. Prov. — v čem: v slovích. Ros. Achilles byl štědrý v dařích. Troj. 149. V almužnách š. BO. — při čem. Při vřech věcech štědrým býti. St. skl.— v co: aby v almužny byl štědr. Št. N. 339. — komu. Prokop byl štědrý hostem. Brt. S. §. 111. — Š. = hojný, reichlich. Štědré slzy vylévati. Troj. Š-ým pitím hlavu obtí- žiti. Reg. zdr. Š. náklady. Ras. Š. přídavek (větší). Sych. — Š., ého, m., osob. jm. Štefan, a, m. Š. Krist, a Ondř., spisov,
čeští. Vz Tf. H. 1. 203. Štefán, a, m., v ob. mluvě Štefek, fka,
m. = Štěpán. V. Štefánik, a, m., osob. jm. Šd.
Šteífal, a, m. Dr. Š. Václ., spisovatel a
lékař v Praze. Vz Tf. H. 1. 192. Šteífek, fka, m. Š. z Koloděj, jm. vy-
mřelé šlechtické rodiny. Vz S. N. Štefík, a, m. (= Štěpánek), osob. jm. Šd.
Šteflík, a, m., osob. jm. Vz Tk. V. 76.
Štefka, y, f. (= Stephania), osob. jm. Šd.
Šteft, u, m., šp. z něm. Stift — ozubec,
holiček; slov. šteflík, jehla k navlékání tka- nic; nem. dial. steft, kolík, veliká jehla, střněm. steft, nněm. Stift, cuspis. Mz. 336. Šteh, u, m. = steh. Us. Šd.
Štehanec, nce, m. = stehanec, ein grosser
Nähtisch. Olom. Sd, Štěhliti atd., vz Stěkliti.
Štěhot, u, m. = štéhotání, das Geklapper.
Štěhotati, -hotám a -hoci, zwitschern.
Slavík štěhotá (š-ce), schlägt. Chmel. Cf. Štěbotati. Štěhotavý, zwitschernd. S. vlaštovka. Š.
žáby (quakend), pouta (chřestící, klirrend). Jel. Štěhotný, zwitschernd. Šd.
Štěchovice, dle Budějovice, Stiechowitz,
ves u Manetína. PL., Tk. III. 103. Vz S. N. — Š., předměstí Kroměříže- Tč. |
||
|
|||
Předchozí (949)  Strana:950  Další (951) |