952

Štěkovatelka, y, štěkovatelkyně, ě,
f., die Nacheifererin. Jg.

Štekovati (štěhovati, Plk., D.) = zava-
diti, anstossen, streifen, sündigen; horlivě
následovati, po někom horliti, řevniti, nach-
eifern. V., Jg. — koho. Střelil k němu, ale
jen ho štekoval (oň zavadil). Ros. Sluší spolu-
učedlníky horlivě š. Kom. Jeden druhého
štekuje (snaží se přemoci). Ros. — s kým
v čem: v pohodlí. Har. — v čem kdy.
Aby chudý bohatého v útratách a nákladích
při držení úřadu neštekoval. V. — Jg.

Štekový úd = podobný jinému, aemulans,
nachahmend. Rst. 504.

Štěkře, Stieks, ves u Krumlova. PL.

Štěkula, y, m., der Zänker.

Štěkule, e, f. = vadivá žena, ein zän-
kisches Weib. Přípona -ulja. Mkl. B. 112.
(Hý.). Pravá š. Vz Váda. Č. M. Cf. Štfi-
kuika, Štěkna.

Štěkulice, e, f. = štěkule. U Jižné. Vrů.

Štěkulka, y, f. (s příhanou) = huba ště-
kavá, vyřídilka, loses Maul. Ús. Dch. Vz
Štěkule.

Štěkuška, y, f. = štěkalka.

Štel, u, m. Mydlářský š., die Seifensieder-
lauge, louh. Puch., Vaň. — Š. = zdený zá-
klad silnice. Us. Rgl.

Štelcar, a, m., osob. jm. Š. Želetavský
ze Želetavy Jan, utrakvistický theolog a
spisovatel český v 16. stol. Vz S. N.

Stele, e, f., zastr. = druhé dno kádě, der
zweite Boden im Bottig der Salpetersieder,
die Stelle (fundus, spodek, dno). Vz Mz. 336.

Steleč, i, f., das Alkali, draslo, louhová

sůl, žiravina.

Stelečnosť, i, f., alkalische Beschaffen-
heit. Jg.

Štělečný chléb, ze štělku. Vz Štělek.

Štělek, Iku, m. = přední obilí, opak:
zadina. U Chocně: předek, výskok, předyněk,
štělek. Ktk. Der Vorsprung des Getreides,
das reifste, von selbst, ausfallende Korn. Jg.
Chléb ze štělku. Us. Š. ku síji jest nejlepší.
Jg-

Štělina, y, f. = skulina, die Spalte. L.
— Na Slov. —- tyčka, die Stange. Us.

Štěliště, ě, n., ausgelaugte Asche. Vy-
štělený popel aneb jak vůbec slove š. myd-
lářských dílen. Koubl. Hosp. 63. Vz. Štěliti.

Štěliti, il, en, ení = vyluhovati (u myd-
lářňv), laugen. Us. Č. - co kde..

Štělný co j est jako stél, štělek n. nej-
pěknější zrno, vom Vorsprung des Getrei-
des. Š. zrno při vití nejdále letí. Us. Č.

Štelovina, y, f., mrva mydlářská. Rgl.
Š. vývržkové z potaše, das Aschensalz
beim Seifensiedei. Tech.

Štembera, y, m., lékař a spisovatel če-
ský. Vz S. íf.

Šíěměch, a, m., Stemniech, ves u Tře-
bíče na Mor. PL.

Štemfel, fle, štemflík, u, m., z něm. der
Stempel = podpora, die Stütze. Kateř. Žer.

Š. = stojino postavené dřevo ku podepřeni
stropu n. slemena dolu, lépe: stojka, Vys.

— Š. = nabiják u ručnice, der Ladestock.
D. — Š. = vrtátko zámečnické, Stempel. —
Š. u kováře = náraz, der Vorlochstempel,
kladivo ku prorážení železa a p. Hk. — Jg.

— Š. = kolek, der Stempel, Us.

Štemflovaný; — án, a, o = podepřený,
gestützt; kolkovaný, gestempelt. — jak.
Mysl mládeže v známosti věci má býti pod-
pírána a štemflována. Inform. Kom. 8.

Štemflovati, z něm., vz Štemfel. Š. =
podpírati, cejchovati, stützen, stämmen. Jg.
— co: strop; mince (bité peníze). — koho
v čem: v náboženství (podporovati). Ptk.

— Š. == štemplovati, stempeln. — co: žá-
dost'. Us.

Štemovací, Stimm-. Š. kladivko (strojni-
ček), píšťala. D.

Štemovač, štemovatel, e, m., šp. z něm.
der Stimmer — ladič. Vz Štemovati.

Štemovati. — co: housle, lépe: laditi,
strojiti, nastrojiti. Vz Štimovati.

Stempel, ple, štempl, u, m., z něm. der
Stempel = podpora, vz Štemfel. — Š. lépe:
kolek. Zlatkový š. Us.

Štemplář, e, štemplovník, a, m. — kdo
štemple (kolky) hotoví, der Stempelschneider.

Štemplík, u, m. = průbojník (u kováře).
Šm.

Štemplování, n. = kolkování, das Stem-
peln. Jg.

Štemplovaný (kolkovaný) papír, gestem-
pelt.

Štemplovati = kolkovati, stempeln. —
co: papír, plátno.

Štemplovec, vce, m., Stremplowitz, ves
v Opavsku. Vz S. N.

Štemplovna, y, f. = kolkovna, die Stem-
pelkammer.

Štemplovné, ého, n., die Stempelgebühr.

D.,

Štemplovní úřad, das Stempelamt. D.

Štemplovník, vz Štemplář.
Štemplovný = ku štemplování se vzta-
hující, Stempel-Štěmský, ého, m.., osob. jm.
Šteňa = štěně. Slov.

Štenář, e, m. = čtenář, der Leser. Mor.
Brt. Vz Čš.

Štěňátko, a, n., vz Štěně.
Štěňatý, vz Štěnný.

Štencle, í, pl., f. = chůdy, štíhle, snad
z ném. Stensel (Stelzen), podpora, fulcrum,
pes, basis, noha, podstavek. Vz Mz. 336. —
Kom. L. 26.

Štencovitý, Š. kachna (po oškubání).
U Boskov. na Mor. Ktk. Vz Stenec.

Štěně (zastar. stíně), ěte, n., pl. -ata;
štěňátko, a, n., šťenec, nce, m. V. Strsl.
štěně, catulus, příp. -et. Mkl. B. 190., 307.
(Hý). — Š. = mládě psí, liščí, vlčí, opičí,
medvědí, lví atd.; zvl. mladý psík, das Junge