Předchozí (954)  Strana:955  Další (956) |
|
|||
055
|
|||
|
|||
- Štěpování, n., das Steppen, Sticken. Us.
Štěpování, n. = vrubování, das Impfen, Pfropfen, Pelzen. V. Způsob š. D. Š. jest
dvojí, roubování a očkování. Rostl. Vz KP. III. 274., Rst. 307. Štepovaný; -án, ána, o, gesteppt, ge-
stickt. Ach můj milé štepované pásku, ztra- tila jsem od milých lásku. Sš. P. 397. Š. košile, pokryvka. Štěpovaný; -án, ána, o, gepfropft, ge-
pelzt. Š. roub, V., strom, chmel. Štěpovati, štepiti, il, en, ení = tak šíři,
že steh se stehem se spojuje, steppen; na Slov. — vyšívati, sticken. — abs. Ta šva- dlena, ten stroj, hezky štěpuje. — co (čím): pokryvku hedvábím, košili, dlouhou jehlou š. — jak, kde: od kraje, v kraji. Šp. Štěpovati, -ovávati == rouby vsazovati,
vrubovati, pfropfen, impfen, pelzen, ein- zweigen. Jg. — abs. Štěpaři štěpují. Br. — co. Ščepoval tam hezký synek míšeňské
jabloně. Ščepuje, ščepuje a děvče miluje, černooký mysliveček mu je odvaďuje. Sš. P. 319. — co kam: roub na plán š. V. Š. v rozkol, in den Spalt. D., Šp. Š. za kůru.Rad. zv. — kde. Co při chudých ště- puješ, toť roste u Boha. Štelc. U těch Vítků v zahradě ščěpuje tam šohajíček dvě mi- šenský jabloně. Šš. P. 766. Zahradník nej- lépe na tom štěpuje, což stromem ještě ne- bylo (na pláni). Kom. D. 83. Štěpovec, vce, m., nerost štípatelný. der
Spath. Nz. Vz Schd. II. 43. Štěpoví, n. = štěpí, ligna pomifera, Obst-
bäume. Reš., Har., Mus. V. 414., BO. Štěpovnice, e, f. == štěpnice. Boč. rkp.
1410. Štěpovník, a, m. = štěpař. Jád., Jg.
Štepovný = ku štepování sloužící, štepo-
vací, Štick-. Š. hedvábí, die Stick-, Stepp- seide. Jg. Štěpový = od štěpu, Baum-, Obstbaum-.
Š. mech (změní). Sš. P. 739. Štěpta, y, f. = štipka, ein Bischen. U
Olom. Sd. Štěpto, štěpítko, a, n. = trocha, štipec,
ein Bischen. U Prostěj. Vch., Hý. Štěrba, y, f. = štěrbina, die Scharte,
Ritze, slovan. ščrba, škrba. Mkl. B. 33., 34. Us. Š. v rostl, těsná rozpuklina na povrchu nějakého dílu n. p. na otevřených prašni- kách pryskyřníků, rima, die Ritze, der Riss. Rst. 504. Jenž (nepřítel) otevřenými š-nami v útrobu naši se snadně dobývá. Sš. II. 140. — Š.= blizna, rostlina, stigma, die Narbe. — Š., y, m. a f. — štěrbák, a, m. = řídkozubý, der Zahnlücken hat. Ros. — Š. (Ščrbák), osob. jm. Vz Tk. V. 75., 82., S. N. Štěrbáček, čka, m., osob. jm. — Š., čku,
m., nástroj ku štěrbání. Šd. Štěrbák, a, m. = štěrba. — Š., u, m. =
nádoba dřevěná z jednoho kusu vydlabaná. D. — Š. = tuhý míč kožený, Fangball aus Sämischleder. Dch. — Š. = bylina, jíž jako salátu užíváme, die Endivie, endivia. Jg. Čakanka š., endivia. Rstp. 947. Schd. II. |
280., Čl. 104., Kk. 163., FB. 38., Čl. Kv.
169., Slb. 453., S. N. Štěrbákový salát, der Endiviesalat. Dch.
Štěrbatka, y, f., sphagebranchus, ryba
úhořovitá. Krok. I. d. 108. Štěrbátko, a, n., das Fugeisen der Mau-
rer, mit welchem sie den Kalk in die Fugen der Mauer streichen. Šm. Šěrbatosť, i, f., dle Schartigkeit. Jg.
Štěrbatý = mezerovati), štěrby mající,
rimosus, schartig, ritzig, rissjg; zubatý, zäh- nig. Š. klas. U Opav. Klš. Š. hrnec, čbán, Ros., zub (vyžraný), hohl, Us., kůra mno- hých stromů. Rst. 504. Štérbavec, vce, m. = kdo nemá všech
zubů, zvláště předních, der Zahnlücker. Plk. Štěrbavěti, ěl, ění, schartig, ritzig wer-
den. Štěrbavosť, i, f., die Schartigkeit; Zahn-
losigkeit. Štěrbavý = plný štěrb, leck, schartig.
Bern Š. nůž (zubovatý), hrnec, (od jehož kraje kus uražen jest). Jg. Štěrběti, ěl, ění, štěrbavěti, schartig wer-
den. Štěrbina, štěrbinka, y, f. Š., fragmen-
tum, aus skerb-: ahd. skirbi, Scherbe. Mkl. aL. 289. Š. = úlomek něčeho, ku př. meče, hrnce, die Scherbe. St. skl. — Š. = mezera po úlomku zůstanoucí, die Lücke, Scharte, Kerbe. Š. na noži, na meči (zub), Dal., na sklenici, Jel., na hrnci, D.,v zubu. Jinak š. = díra, kde schází zub. S. na pile (vruby mezi zuby), na konci šípu (k zasazení na tětivu). Us. — Š. = skulina, rozpuklina, rozsedlina, otvor, die Ritze, Spalte, Fissur. Š. hlasová, glottis, die Stimmritze, Nz., lícná, die Wangenspalte, žabrová, die Kie- menspalte, žilnatá, die Choricidoalspalte, ústní die Mundhöhle, patrová (rozekláni patra), die Gaumenspalte, dýchací, glottis respiratoria. Nz. lk. Š. v prkně (od sucha). Us. Ktk. Š-ny paprskovité, die Radialspal- ten. Dch., Ros., Krok. — Š. = skulina, ne- duh rohu koňského, když svrchní lupina jeho puká, der Hornriss, die Hornspalte. Ja. Štírbinák, a, m., pirimela, korýš krátko-
ocasý. Krok. II. 247. Štěrbinatka, y, f., hysterium, tvrdodub.
Rostl I. 274. a. Vz Štěrbině. Štěrbinatý = štěrbatý. Rst. 504.
Štěrbině, ě, f., hysterium, der Ritzen-
schor::, rostl. Š. blechová, h. pulicare. Rstp. 1951. Vz Štěrbinatka. Štěrbinec, nce, m., mya, mlž. Krok. II.
128. Štěrbinovitosť, i, f., die Schartigkeit. Jg.
Štěrbin ovitý — štěrbiny mající, schartig.
Štěrbiti, il, en, ení, štěrbívati = štěrbu,
štěrbina dělati, schartig, ritzig machen. Ros. — se = šterb dostávati, schartig, ritzig werden, Bern.; hašteřiti se, hadern. Kold. Štěrbivěti, ěl, ění, schartig werden. Ros.
Štěrbivosť, i, f. = děravosť, die Schar-
tigkeit, Lückigkeit. Ros, |
||
|
|||
Předchozí (954)  Strana:955  Další (956) |