055

- Štěpování, n., das Steppen, Sticken. Us.
Štěpování, n. = vrubování, das Impfen,

Pfropfen, Pelzen. V. Způsob š. D. Š. jest
dvojí, roubování a očkování. Rostl. Vz KP.
III. 274., Rst. 307.

Štepovaný; -án, ána, o, gesteppt, ge-
stickt. Ach můj milé štepované pásku, ztra-
tila jsem od milých lásku. Sš. P. 397. Š.
košile, pokryvka.

Štěpovaný; -án, ána, o, gepfropft, ge-
pelzt. Š. roub, V., strom, chmel.

Štěpovati, štepiti, il, en, ení = tak šíři,
že steh se stehem se spojuje, steppen; na
Slov. — vyšívati, sticken. — abs. Ta šva-
dlena, ten stroj, hezky štěpuje. — co (čím):
pokryvku hedvábím, košili, dlouhou jehlou
š. — jak, kde: od kraje, v kraji. Šp.

Štěpovati, -ovávati == rouby vsazovati,
vrubovati, pfropfen, impfen, pelzen, ein-
zweigen. Jg. — abs. Štěpaři štěpují. Br.

— co. Ščepoval tam hezký synek míšeňské
jabloně. Ščepuje, ščepuje a děvče miluje,
černooký mysliveček mu je odvaďuje. Sš.
P. 319. — co kam: roub na plán š. V.
Š. v rozkol, in den Spalt. D., Šp. Š. za
kůru.Rad. zv. — kde. Co při chudých ště-
puješ, toť roste u Boha. Štelc. U těch Vítků
v zahradě ščěpuje tam šohajíček dvě mi-
šenský jabloně. Šš. P. 766. Zahradník nej-
lépe na tom štěpuje, což stromem ještě ne-
bylo (na pláni). Kom. D. 83.

Štěpovec, vce, m., nerost štípatelný. der
Spath. Nz. Vz Schd. II. 43.

Štěpoví, n. = štěpí, ligna pomifera, Obst-
bäume. Reš., Har., Mus. V. 414., BO.

Štěpovnice, e, f. == štěpnice. Boč. rkp.
1410.

Štěpovník, a, m. = štěpař. Jád., Jg.

Štepovný = ku štepování sloužící, štepo-
vací, Štick-. Š. hedvábí, die Stick-, Stepp-
seide. Jg.

Štěpový = od štěpu, Baum-, Obstbaum-.
Š. mech (změní). Sš. P. 739.

Štěpta, y, f. = štipka, ein Bischen. U
Olom. Sd.

Štěpto, štěpítko, a, n. = trocha, štipec,
ein Bischen. U Prostěj. Vch., Hý.

Štěrba, y, f. = štěrbina, die Scharte,
Ritze, slovan. ščrba, škrba. Mkl. B. 33., 34.
Us. Š. v rostl, těsná rozpuklina na povrchu
nějakého dílu n. p. na otevřených prašni-
kách pryskyřníků, rima, die Ritze, der Riss.
Rst. 504. Jenž (nepřítel) otevřenými š-nami
v útrobu naši se snadně dobývá. Sš. II.
140. — Š.= blizna, rostlina, stigma, die
Narbe. — Š., y, m. a f. — štěrbák, a, m. =
řídkozubý, der Zahnlücken hat. Ros. — Š.
(Ščrbák), osob. jm. Vz Tk. V. 75., 82., S. N.

Štěrbáček, čka, m., osob. jm. — Š., čku,
m., nástroj ku štěrbání. Šd.

Štěrbák, a, m. = štěrba. — Š., u, m. =
nádoba dřevěná z jednoho kusu vydlabaná.
D. — Š. = tuhý míč kožený, Fangball aus
Sämischleder. Dch. — Š. = bylina, jíž jako
salátu užíváme, die Endivie, endivia. Jg.
Čakanka š., endivia. Rstp. 947. Schd. II.

280., Čl. 104., Kk. 163., FB. 38., Čl. Kv.
169., Slb. 453., S. N.

Štěrbákový salát, der Endiviesalat. Dch.

Štěrbatka, y, f., sphagebranchus, ryba
úhořovitá. Krok. I. d. 108.

Štěrbátko, a, n., das Fugeisen der Mau-
rer, mit welchem sie den Kalk in die Fugen
der Mauer streichen. Šm.

Šěrbatosť, i, f., dle Schartigkeit. Jg.

Štěrbatý = mezerovati), štěrby mající,
rimosus, schartig, ritzig, rissjg; zubatý, zäh-
nig. Š. klas. U Opav. Klš. Š. hrnec, čbán,
Ros., zub (vyžraný), hohl, Us., kůra mno-
hých stromů. Rst. 504.

Štérbavec, vce, m. = kdo nemá všech
zubů, zvláště předních, der Zahnlücker. Plk.

Štěrbavěti, ěl, ění, schartig, ritzig wer-
den.

Štěrbavosť, i, f., die Schartigkeit; Zahn-
losigkeit.

Štěrbavý = plný štěrb, leck, schartig.
Bern Š. nůž (zubovatý), hrnec, (od jehož
kraje kus uražen jest). Jg.

Štěrběti, ěl, ění, štěrbavěti, schartig wer-
den.

Štěrbina, štěrbinka, y, f. Š., fragmen-
tum, aus skerb-: ahd. skirbi, Scherbe. Mkl.
aL. 289. Š. = úlomek něčeho, ku př. meče,
hrnce, die Scherbe. St. skl. — Š. = mezera
po úlomku zůstanoucí, die Lücke, Scharte,
Kerbe. Š. na noži, na meči (zub), Dal., na
sklenici, Jel., na hrnci, D.,v zubu. Jinak
š. = díra, kde schází zub. S. na pile (vruby
mezi zuby), na konci šípu (k zasazení na
tětivu). Us. — Š. = skulina, rozpuklina,
rozsedlina, otvor, die Ritze, Spalte, Fissur.
Š. hlasová, glottis, die Stimmritze, Nz.,
lícná, die Wangenspalte, žabrová, die Kie-
menspalte, žilnatá, die Choricidoalspalte,
ústní die Mundhöhle, patrová (rozekláni
patra), die Gaumenspalte, dýchací, glottis
respiratoria. Nz. lk. Š. v prkně (od sucha).
Us. Ktk. Š-ny paprskovité, die Radialspal-
ten. Dch., Ros., Krok. — Š. = skulina, ne-
duh rohu koňského, když svrchní lupina jeho
puká, der Hornriss, die Hornspalte. Ja.

Štírbinák, a, m., pirimela, korýš krátko-
ocasý. Krok. II. 247.

Štěrbinatka, y, f., hysterium, tvrdodub.
Rostl I. 274. a. Vz Štěrbině.

Štěrbinatý = štěrbatý. Rst. 504.

Štěrbině, ě, f., hysterium, der Ritzen-
schor::, rostl. Š. blechová, h. pulicare. Rstp.
1951. Vz Štěrbinatka.

Štěrbinec, nce, m., mya, mlž. Krok. II.
128.

Štěrbinovitosť, i, f., die Schartigkeit. Jg.

Štěrbin ovitý — štěrbiny mající, schartig.

Štěrbiti, il, en, ení, štěrbívati = štěrbu,
štěrbina dělati, schartig, ritzig machen. Ros.
— se = šterb dostávati, schartig, ritzig
werden, Bern.; hašteřiti se, hadern. Kold.

Štěrbivěti, ěl, ění, schartig werden. Ros.

Štěrbivosť, i, f. = děravosť, die Schar-
tigkeit, Lückigkeit. Ros,