959

Štětec, tce, štěteček, čku, m , v obec
mluvě také penzlík, šp. z něm. der Pinsel
Š., jsou-li chlupy n. vlasy ve svazeček se-
piaté a v duté násadce zandané. Vz Štětka,
S. N. Š. malířský. Mus. Š. k čárkám, vla-
sový, vláskový (Haarpinsel, Nz.), Jg., la-
kýrnický, Lackirpinsel, Šp., Jg., na klih,
Šp., jezevčí, k fládrování, ploskatý, pro-
mykací v brku labutím, vidlový, vlasový
v plechovém svoru, vydři, Kh.; žíravý (vz
Nástroj). Cn.

Štětečka, štětička, vz Štětka.

Štětenec, nce, m. = kanec, der Eber.
Soběsl. Klc. IV. 9.

Štětí, n., někdy též Počaply, Wegstädtel,
měs. u Čes. Lípy. PL., Tk. III., 102.

Štětice, Stietitz, ves u Písku. PL. —
S. = oháňka z peří k oprašování nábytku
atd. Us. Rgl. — Š., malý štětec, der Pinsel.

Štětička, y, f., vz Štětec.

Štětičník, a, m. = štětkář, der Pinsel-
macher. Rkp. Zdk. — Š., u, m., melistaurum,
rostl. Rostl. I. 227. b.

Štětin, a, m., mě. v Pomořanech, Stettin.
Vz víca v S. N. — Štětinatí, a, m., pl. -né. —
Štětínský — Štětin, Ctětín, ves u Nasa-
vrk. — Š., mlýn u Pardubic a dvůr u Vod-
nán. PL. — Vz Tk. III. 283.

Štětina, y, f., štětinka = svinský tvrdý
vlas, sviňská srst, Borste, f. V. Na Ostrav.
škuť. Tč. S-nu rozštípnouti, rozkroutiti, za-
točiti. Šp. Neotevřel úst ani co by š. prošla.
Shakesp. Poslechni, jak táhneš jedno za
druhým jako dratev za štětinou (kdo něco
přislibuje chytře jiné věci uvádí). Hnš. Kar-
táč pouští š-iny. Dch. Strany přísloví vz
Dratev. — Š. v rostlinství, vz Štěť, Slb. Š. =
chlup tlustý, tuhý na př. u vaječníku máku
rolního. Rstp. 92., 173. Š-y podplodni, setae
hypogynae, u zpodiny vaječníku a tyčinek
ve květech šášin. Rst. 504. — Š., Stettin,
ves u Opavy. PL. — Š., y, f., osob. jm.
Tk. V. 147

Štětináč, e, m. = zvíře štětinaté, das
Borstenthier. Vz Štětinatec. — S příhanou
též o člověku.

Štětinář, e, m. = kdo štětiny prodává,
der Borstenhändler. — Š. = kdo ze štětin
zboží dělá, der Bürstenbinder. Us. Dch. Vz
Štětkář.

Štětinářka, y, f., die Bürstenhändlerin,
Bürstenbinderin. Us. Dch.

Štětinářský, Borstenbinder-.

Štětinářství, n., die Borstenbinderei.

Stětinatec, tce, m., das Borstenthier. Nz.
Vz Štětináč.

Štětinatomrtnatý, borstigstreif haarig. Vz
Mrtnatý. Rst. 504

Štětinatosť,. i. f., die Borstigkeit. Jg.
Štětinatý = štětiny mající, borstig. Res.
Š. prase. — Š. v rostl. = štětinami obrostlý
n. př. vaječník máku rolního, setosus, bor-
stig. Rst. 92., 173. Nebo = ze štětin složený
n. p. chmýr charp. Rstp. 504. Š. květ. Vz
Štěť.

Štětinec.nce, m., histrix, Stachelschwein, n.

Štětinka, y, f. = malá štětina, das Bor-
stenhärchen. Dch.

Štětinkatý, setulosus, kleinborstig, ma-
lými štětinami obrostlý. Rst. 504.

Štětinný = štětiny se týkající, Borsten-.
Š. shnilina, die Borstenfäule. Ja. Š. sleď,
clupea thrissa, die Borstenflosse. Sm.

Štětinov, a, m., Stettenhof, ves mor. Tč.

Štětinovatosť, štětinovitosť, i, f., die
Borstigkeit. Ros.

Štětinovatý, -vitý = co má mnoho štětin,
bodlavý, borstig, Borsten-. V. Š. vlasy, vousy,
Hlas., čmýří, listy (vz Štěť). Rost. — Jg. —
Š. = podobný štětině, borstenartig. S. listy
kostřavy ovčí. Rstp. 504.

Štětinový, Borsten-, borstig. S. smeták.
Šp.

Štetínský mlýn, Stietiner Mühle, u Chra-
sti Vz Štětin.

Štětiti, il, ěn, ění, štětovati. Ta silnice
je dobře štětěna, hat einen guten Unterbau,
Steinsatz. Vz Štěť. U Hořic. Hk. — se, die
Borsten emporrichten; sich ärgern. U Sedlce.

Štětka, štětička a na Slov. štětečka, y,
f. Vz Štěť. Cf. lit. skétas, der Rohrkamm.
Mkl. aL. 289. Š. = nástroj ze štětin udě-
laný ku čistění šatů atd., kartáč. Š. = sva-
zek vlasů, chlupů, nebo štětin na držadle
přidělaný, připevněný. Vz Štětec, S. N.
Štětka ku česání šatů (kartáč). V., štětka
šatná, Reš., na sudy, na krajky, na čepce,
smáčecí (tkadlcovská), Schlichbürste. Vz
Tkadlcovství. Us. Šaty š-kou česati. Kom.
Sklenice š-ou vytříti. Kom. Š-ou stírati, ab-
bürsten. S. na zuby, Zahnbürste, soukenická,
Us., rýžová. Kh. Š. = bělicí, Weiss-, Us.,
na bílení, ku bílení zdí, lionská, pařížská,
zednická, zahradní, drátěná. Šp., Kh. — Š.
— smeták, der Kehrwisch. — Š. = štětec
malování, der Pinsel. Ráj. — Š. = rost-
lina, dipsacus, die Karde. Š. zahradní (sou-
kenická), d. fullonum, die Weberdistel;
dřípnatá, laciniatus, zerrissene K., srstnatá,
pilosus, haarige K., planá n. lesní, silvestris,
wilde Weberkarde. Jg., Rstp. 850., Schd. II.
283., Kk. 160., FB. 48., Č1. Kv. 211., Slb.
474., S. N. Kopřivy i štětky. BO. Š-ou če-
sati, karden. D. — Š. = druh živého masa
zvl. fíky příjičné, houba, wildes Fleisch o.
Feigwarze. Ja. — Š. v horn., die Druse,
Erzdruse. Hř., Šp. — Štětky — housenky,
hrdelnice, houby na chřtánu, podjed, zhorek,
pojed, žába, morní pryskýr, neduh jazyku,
neštovičky na spodku jazyku, die Maulseuche,
der Zungenkrebs. — Š. mořská, sabella, červ
kroužkovitý. Vz Schd. II. 529. — Š. = ro-
didlo samiči jelení, daňčí a srnčí zvěři, das
Fruchtblatt, Feigenblatt, die Schürze. Šp.
— Štětky, vlastně Dštětky = Kuřátka, Ple-
jades. BO. (Job. 9. 9.). Móžeš-li spolu snieti
blyskavé hvězdy, ježto slovú Štětky? BO.
(Job. 38. 31). — Š., y, m., osob. jm.

Štětkář, e, m., setifex, der Bürstenbinder.
Tk. II. 550. Pije jako š. Us. Msk., Dhn.

Štětkařiti, il, ení, štětkařívati, Bürsten-
binderei treiben. Jg.